ROZHOVOR | Ewa Farna: Žádný bulvár mi ještě lístky na koncert neprodal

Léto máte nabité. Kdy budete mít čas soustředit se na O2 arenu?
Já se na ni soustředím pořád, tím že jsem i producentem té show. Nejtěžší jsou přípravy, vymyslet to, pak už na místě každý ví, co má dělat. Playlist ještě řešíme. Bude to vlastně takový průřez mojí kariérou. Písničky budou mít jiné aranže a měl by tam být cítit nějaký vývoj. Pracuje na tom hodně lidí a já do všeho kecám. Pomáhá mi i můj bývalý kapelník Honza Steinsdörfer. Scénu chystáme s Matyášem Vordou. Budou tam tři desítky tanečníků a hosté. V O2 areně už jsem několikrát zpívala jako host, ten prostor znám, jenom jsem si ho nedala ještě sama. Je to pro mě velká oslava, ale uvědomuju si, že není žádná legrace prodat šestnáct tisíc lístků. Zejména když nedělám kompromisy a evidentně napíšu písničky, po kterých by rádia hned skákala. To neznamená, že nechci, aby se moje písničky líbily. Dělám pop, to je jasné.

Už máte o hostech jasno?
Ano, většinu vím, ale zatím je neoznamuju. Přijedou i moji fanoušci z Polska, ale dva týdny po O2 areně máme "třicítkový" koncert ve Varšavě s polským repertoárem.

"Romanovi Holému se neříká ne, je to muzikantská modla!"

Jak se vám při té vytíženosti reaguje na nabídky různých duetů a hostování? Je jich hodně včetně hostování na sólovém albu Romana Holého, Strážce klidu Vol. 1.
Romanovi se neříká ne, to je muzikantská modla. Byla to jednoduchá práce. On tu písničku Buran ze Sušice měl připravenou, poslal mi téma, napsal, že si mohu dodělat ve své části melodii a text. Tak jsem mu natočila tři verze a bylo to v pořádku. Ani jsme se nepotkali. Mám radost, co z toho vzniklo. Je pravda, že nabídek je hodně, vždycky mě to potěší, ale musela jsem se naučit říkat ne. I lidem, které mám ráda, tak doufám, že jim to vždycky hezky vysvětlím. Od doby, co mám dvě děti a jako cíl O2 arenu, vím, že nezvládnu roztříštit svoji pozornost.

Nabízí se další spolupráce směrem k polskému trhu, jako byla třeba píseň Pełnia, kterou jste nazpívala společně se zpěvákem Smolastym?
Nemohu k tomu moc říct, ale jsme před spoluprací s jedním polským producentem a chystáme spolu feat. A vlastně jsem ještě napsala jednu skladbu, kde mám vysněného polského rappera, ale ještě nevím, jestli bude ochotný do toho se mnou jít. Ale mně nevadí, když mě někdo odmítne s dobrými důvody.

Takže nemáte stop stav na vlastní tvorbu před O2 arenou?
Sice to odvádí pozornost, ale ještě bych chtěla před O2 arenou vydat něco nového. A taky, že první už vyšla. Nový song No a co - letní písnička v češtině i polštině, a k tomu technologicky zajímavý klip, prý první svého druhu na světě. Jde o interaktivní video, kde fanoušci můžou nahrát svoji fotku a během chvíle se v něm uvidí a mohou ovlivňovat i jeho děj. Píseň jsem napsala s kytaristou Lukášem Chromkem a Jendou Vávrou, s textem pomáhal i Kristian Komedie. Lidi se na ni mohou těšit i v O2 areně. Je to k vyzkoušení na klip.ewafarna.com.

Letos jste koncertovala i v rámci filmovém festivalu v Karlových Varech. Jaké filmy a herce máte ráda?
Vždycky se těším na filmy, ve kterých hraje Tom Hanks. Stejné je to v případě Johnnyho Deppa, toho mám ráda už dětství, byl to můj idol, měla jsem jeho plakát a mohla jsem se zbláznit, když byl před časem hostem karlovarského festivalu. Hodně filmů jsem viděla během nucené koncertní pauzy v době pandemie covidu. Až jsem měla pocit, že Netflix, HBO a podobně nestíhají mému tempu, jak moc na ně koukám.

Na festivalu se často řeší róby pozvaných hostů. Napadá mě, jestli vám nevadí, že v médiích se často řeší vaše oblečení...
Částečně mi to vadí v kontextu toho, že to mediálně přebíjí moji skutečnou práci, ale na tomto principu funguje bulvár. Určitě s tím nic neudělám. V dnešní době mi přijde zbytečné řešit, jak kdo vypadá, ale chápu, že se o tom píše, protože to čtenáře zajímá. Já si s tím hlavu nelámu, jsem naprosto spokojená a to, co si oblékám, je moje rozhodnutí. Pro mě to něco vypovídá o lidech, kteří pak pod články píší své komentáře. Už jsem s tím srovnaná. Když už je taková situace, je dobré se jí přizpůsobit, vědět. Některé holky skutečnost, že se o oblečení hodně píše, mohou využít třeba k nějakým reklamním kontraktům. Neznamená to ale, že i negativní reklama je dobrá reklama. Žádný bulvární článek mi ještě lístky na koncerty neprodal.

ROZHOVOR | Ewa Farna: Autenticita je u umělce nejdůležitější. Chci na scéně zastupovat poctivý český pop

12. srpna jste oslavila třicetiny. Spousta dívek považuje tenhle věk za určitý životní předěl. Co vy?
Tohle mě naštěstí nijak nefrustruje. Cítím se naplněná a šťastná. Vlastně se na tu třicítku těším. Vím, že kdybych byla v jiné životní situaci, neměla kluka a rodinu nebo se pracovně hledala, mohlo by to být jinak. Takhle se cítím na čtyřiadvacet. Podobně jako moje máma, která je ročník 1969. Přitom znám spoustu lidí, kterým je třicet a jsou staří. A jiným je přes šedesát a jsou mladí. Záleží na tom, jak jsme aktivní, vitální a jak se cítíme.

"Vždycky mi dělalo dobře být na pódiu."

U vás je ještě pozoruhodné, že jako ještě mladá žena za sebou máte už přes patnáct let umělecké kariéry…
Je to zvláštní, možná jsme v něčem taková "stará mladá". Hodně věcí se posunulo, moje máma, které je přes padesát a vypadá lépe než já, je babičkou. A rozhodně nevypadá tak, jak vypadala moje babička. Moje sestra, která je o třináct let mladší než já, správně říkala, že mezi námi se za tu dobu odehrálo několik generací. S každým iPhonem je tady vlastní nová generace. Už se dějí takové věci, které já nepochopím, ale pětadvacetiletí je řeší jinak. Oni už také mluví trochu jinak, vlastním slangem. Třeba já sociální sítě mám, ale můj muž Martin vůbec. Mám je kvůli práci i kvůli dětem, protože je chci stíhat a alespoň trochu rozumět jejich světu. Martin nemá sociální sítě už sedm let. Respektuju to a přijde mi to vlastně jako zdravý přístup. Zároveň vím, že něco nezachytí, ale zase bude u našich dětí rozvíjet jiné věci.

Od vašeho prvního turné v roce 2008 letos uplynulo zmíněných patnáct let. Co se vám z tohoto období vybaví jako první? Byla jste tehdy nejmladší českou zpěvačkou, která kdy na šňůru vyrazila…
Líbí se mi to prvenství. (smích) Byla to jízda, mně to vždycky dělalo dobře být na podiu. Pamatuju si to turné, historky s kapelou, zapálené kostýmy od svíček, které se nesly na podium, zamčený basák na záchodě už během intra první písničky, nepovedené věci na podiu...

Jak jste tehdy kloubila koncertování se školou a dalšími aktivitami? Absolvovala byste to celé znovu, nebo byste svému mladšímu já spíš poradila: „Počkej alespoň do patnácti, ještě máš čas…“
Těch třináct nebo patnáct mně už přijde asi jedno, prostě buďto začínáte jako dítě, nebo ne. Je to křehké období a zocelovala jsem se postupně. Bylo to náročné, skloubit kariéru se školou, ale občas mám pocit, že teď je to náročnější. Tehdy jsem byla pod managementem, teď za svou kariéru zodpovídám a směruju ji, k tomu mám dvě děti. Je to mnohem více času, méně energie než v patnácti a víc zodpovědnosti

V jednom z vůbec prvních rozhovorů, už v roce 2008, jste uvedla, že byste ráda prorazila v zahraničí (vyjma Polska). Hádám, že tenhle „sen“ už asi není aktuální, vzhledem k tomu, že vydáváte písně výhradně v češtině a polštině…
Ha, tak to ani nevím, že jsme fakt řekla, protože mám pocit, že tohle zrovna můj cíl na rozdíl od jiných hudebníků nikdy nebyl. Přijde mi úchvatné mít možnost zpívat v Polsku a v Česku. Kdysi byly pokusy ze strany vydavatelství vydávat mé písničky v angličtině na jiné trhy. V mých asi šestnácti letech projevilo zájem Německo a Rusko s tím, že musím mít perfektní angličtinu a přestěhovat se kvůli propagaci na půl roku do každé té země. To jsem před maturitou ani nechtěla, ani nemohla zvládat, a navíc jsem anglicky nemluvila excelentně natolik, abych v klidu dávala rozhovory. Takže to padlo. Ale já jsem nadmíru šťastná, že můžu zpívat v polštině, češtině, eventuálně slovenštině.

Nahrála jste za těch patnáct let vůbec někdy song v angličtině, který vám teď třeba leží, jak se říká, doma v šuplíku?
Byly to právě ty testovací písničky, myslím, že to bylo Ticho a Boží mlejny melou.

Ale zpět do současnosti. Umami jste vydala jak v češtině, tak v polštině. Vyjde i další album automaticky v obou jazycích?
Když už na tom dělám, vždycky přemýšlím zároveň na polské i české verzi. Někdy je to těžké, čeština má přízvuk na jiném místě než polština. Teď mám rozdělanou jednu polskou písničku, která mi v češtině otextovat nejde. Jmenuje se Czeski film, což je ekvivalent pro český výraz španělská vesnice. To by se těžko překládalo, nechám ji v polštině.

Jaké chystáte nosiče? Někteří vaši kolegové se vracejí k vinylům a kazetám…
Kazety jsou teď populární, stejně jako vinyly, ale je to čistě větší podpisová karta, spíše takový artefakt a reklamní zboží. Člověk si to často nemá na čem pustit, jde o minoritní záležitost. Digitál prostě roste, singlů vychází 100 tisíc denně. Když vydáte desku, rádia si z ní vytáhnou singl, lidé dva kousky do playlistu... Je to krutá doba. Když někdo řekne, že slyšel celou moji desku, tak mě to až dojme.

Text: Roman Jireš, foto: Pavlína Lindová
Témata: Ewa Farna, No a co, Roman Holý, O2 arena, Polsko