ROZHOVOR | Michal Horák: Nové album je vypracovanější a vyspělejší, přestože zůstávám u jakéhosi trapnohumoru

Když poslouchám vaši tvorbu, přemýšlím, jestli jsou to spíše Uhlíř se Svěrákem, nebo Ivan Mládek? Kdo je vaším vzorem?
Vyrostl jsem nejvíc na Beatles, Karlu Krylovi a třeba kapele Nerez. Zmínění Svěrák s Uhlířem a Ivanem Mládkem samozřejmě v mém hudebním dospívání nechyběli taky. Ale pokud bych měl jmenovat nějaký hudební vzor, tak to momentálně není nikdo konkrétní. Každá skladba, kterou napíšu, je v zásadě odrazem toho, co zrovna poslouchám třeba na Spotify a co mě baví. Je to proto dost pestré, a díky tomu mě to i baví.

ROCK BLOG | Michal Horák: V mém novém albu je ukryto mnohem víc, než se může zdát

Momentálně studujete pedagogiku. Nebojíte se, že by si vás v budoucnu mohli studenti dobírat jako toho "zpívajícího učitele"?
To mi přijde pořád jako lepší důvod, z čeho si učitele dobírat, když si vzpomenu na naše školní léta.

Vtipy a vtipné příběhy hrají ve vaší tvorbě důležitou roli. Čerpáte z vlastních zážitků a zkušeností?
Jinak to nejspíš neumím, vždycky musím to téma nějak vztáhnout na sebe. Převažují vlastní zážitky, například písnička Rande, ačkoliv tam ponechávám pod rouškou tajemství, zda se zmíněné příhody doopravdy staly nebo Pátý kafe, kdy jednoduše zpívám o tom, jak bez kafe nedám ani ránu, mám-li nějaký deadline ve škole. Pak si ale rád zazpívám i o nějaké příhodě, co se ke mně donese a pobaví mě, například v písničkách Blaženo, kde zpívám o historce tradující se po naší vesnici nebo Psí balada, která zpracovává jeden z nejbizarnějších příběhů, co jsem slyšel.

Novinku uzavírá píseň Prsa. Nebál jste se v současné době reakcí na ni?
Báli jsme se šíleně. Zároveň se nám ale ten text od Matěje Klusáčka líbil natolik, že jsme si říkali, že to za ten risk stojí. A musím zaklepat, že to lidi vzali parádně.

Máte na svém kontě druhé studiové album s názvem Michalbum. V čem se podle vás liší od vašeho debutu?
První album bylo takovým sběrem nejosvědčenějších písniček za celou dobu mého hraní, nějaké písničky obsažené na debutu jsem napsal, když mi bylo třeba patnáct. Oproti tomu právě vydané Michalbum je z většiny jakýmsi odrazem všeho, co se mi dělo v posledních dvou letech, až tedy na písničku Maturitní, která je jediná o něco starší. Dovolím si říct, že je vypracovanější a možná i o něco vyspělejší, přestože zůstávám stále u jakéhosi trapnohumoru, který je mi vlastní.

V několika písních se necháváte doprovázet dětskými sbory. Pro koho je vlastně vaše tvorba určená? Místy mám totiž pocit, jako byste směřoval k tvorbě pro děti a někdy zase k tvorbě pro dospělé publikum...
Aniž bych to někdy zamýšlel, tak moje písničky poslouchají děti celkem hodně. Možná je to tím, že je to většinou veselé, a rodiče to trpí, protože to není sprosté. Ale těžko říct. Každopádně na koncertech se objevují od dětí po důchodce s nejstabilnější základnou ve věkovém rozmezí dvacet až třicet let. A to si myslím, že je fajn.

Souvisí to nějakým způsobem i s tím, že studujete pedagogiku pro první stupeň základní školy?
Například první píseň nazpívaná s dětmi nesoucí název Je to tak byla mojí seminárkou na jeden předmět ve škole, takže nějaká souvislost tady je stoprocentně. A práce s dětmi je v něčem sice dost složitá, zároveň ale ohromně naplňující, povede-li se dětem zavděčit.

Četl jsem, že jste snad první písničku napsal ve třinácti letech? Pamatujete si na nějakou první písničku, kterou jste napsal? O čem byla?
Od třinácti let už v podstatě koncertuji a aktivněji skládám, ale první písničku jsem napsal, když mi bylo asi osm let. Jmenovala se Michalovo akvárko a byla o mým akváriu překvapivě. Intelektuálně to kdovíjak náročné nebylo, už si to moc nepamatuju, vzpomínám si ale, že se v refrénu objevoval rým „rybička – ploutvička“.

V plánu máte turné k nové desce. Jak moc komplikované je skloubit termíny koncertů se studiem na vysoké škole?
Zatím se mi podařilo vybrat všechny absence a říjen by měl být ještě v pořádku, dál už zkrátka nesmím chybět. Nějakou daň si to vybírá, ale to se holt nedá nic dělat. Aspoň se člověk nenudí.

Výčet nástrojů, na které hrajete není malý, který z nich vám, ale nejvíce přirostl k srdci?
Rozhodně klavír, to je nástroj, na který hraju nejdéle a zároveň skýtá nejvíc možností. Skoro každý den si najdu aspoň hodinu, kdy jen sedím u klavíru a hraju si, popřípadě se učím něco nového.

Před lety jste vyhrál pěveckou soutěž. Pomohlo to hodně nastartovat Vaší kariéru? Jaký máte názor na komerční pěvecké soutěže jako například Superstar?
Když mi bylo asi čtrnáct, jezdil jsem po soutěžích hodně, vyhrál jsem tehdy například Česko zpívá v Trutnově nebo Czechtalent ve Zlíně, který pár let přede mnou vyhrál i Tomáš Klus. Rozhodně jsem díky tomu tehdy nasbíral fajn kontakty, díky kterým jsem během následujících let koncertoval, popřípadě natočil si i nějaké singly. Superstar funguje na trochu jiném principu, osobně jsem se toho vždycky spíš bál, než že by mě to lákalo. Může to rozhodně pomoct, ale je to zároveň cejch, kterého se člověk nezbaví snadno.

Pro svá alba volíte svébytné názvy. Vaše prvotina se jmenovala Michalovo cédéčko. Aktuální počin dostal název Michalbum. Mnoho interpretů se snaží o to, aby název alba nějakým způsobem shrnoval nebo vystihoval obsah desky. Jsou názvy alb něco, s čím si nelámete hlavu, nebo zkrátka jen podobně jako ve své tvorbě sázíte na humor?
Přiznám se, že na názvy nejsem úplně machr. Ale ono shrnout něco tak rozličného jako je obsah na mém albu není úplně jednoduché. A jelikož je to vždycky něco ze mě, čehož jmenovatelem je humor a nadsázka, volím tyhle lehce pitomé názvy, protože mi to přijde vlastně nejvýstižnější. Pevně doufám, že to lidi od poslechu neodradí, ba možná třeba i pobaví. 

Zpracoval: Tomáš Kocian, foto: Lusiet Levá
Témata: Michal Horák, Michalbum, album, rozhovor