ROZHOVOR: Objev české scény Maella: Chci dělat hudbu a nic jiného, je to můj život

Vydáno 07.07.2016 | autor: Hana Bukáčková

S teprve dvacetiletou zpěvačkou Maellou jsme si povídali o jejím debutovém EP It Is Coming, plánech do budoucna i o jejím vztahu k hudbě. "Chodila jsem do anglické školy, kde nás podporovali odmalička. Hudba byla součástí výuky, ať se jednalo o jakýkoliv předmět, ale měli jsme také hudební výchovu a pěvecký sbor," vysvětluje písničkářka s úžasným hlasem, která u nás aspiruje na objev letošního roku.

ROZHOVOR: Objev české scény Maella: Chci dělat hudbu a nic jiného, je to můj život Maella je ochotná hudbě zasvětit svůj život. Foto: Lucie Levá

Proč sis vybrala pseudonym Maella? Jak dlouho si tak říkáš?
Michaela Charvátová je dlouhé jméno, chtěla jsem něco kratšího. Vzala jsem papír, napsala jsem velkými písmeny Michaela a hrála jsem si s tím, vymýšlela různé kombinace a vyšla mi z toho Maella. Později jsem se dozvěděla, že Maella je jedno krásné městečko ve Španělsku.

RECENZE: Uhrančivá česká písničkářka Maella aspiruje na objev roku

Jak ses vůbec na naší scéna vyloupla, kdo tě objevil?
Hudbu dělám odmalička. Ve svých čtyřech letech jsem zpívala ve sboru, kde jsem byla nejmladší člen. Ve třinácti jsem si založila první kapelu, začala vystupovat na školních akcích a malých klubech, a potom hned další kapelu Demure. Když už jsem měla pohromadě víc svých vlastních písniček, začala jsem  hledat muzikanty, kterým se líbí, co dělám, našla jsem je a natočila s nimi 5 songů ve studiu Svengali. Nahrávky se líbily Davidu Landštofovi, majiteli vydavatelství Tranzistor, který EP vydal a pomáhá mi ho dostat mezi lidi.

Kdo tě vedl k hudbě?
Je to shoda mnoha okolností. Chodila jsem do anglické školy, kde nás podporovali odmalička. Hudba byla součástí výuky, ať se jednalo o jakýkoliv předmět, ale měli jsme také hudební výchovu a pěvecký sbor. Chodila jsem s tátou na koncerty, doma mi pouštěl neustále hudbu a mluvil se mnou o ní. Ne že by mě k tomu direkivně vedl, spíš mi věci ukazoval. Vyrůstala jsem obklopená hudbou.

Máš sourozence? Pokud ano, zajímají se také o hudbu?
Mám jednu sestru. Je o 14 let starší a umělecky založená. Vystudovala fotografii, dělá obálky na knihy, otevřela si školu pro kreativní vzdělávání.

Hraješ ještě na nějaký nástroj krom kytary?
Začala jsem hrát na klavír jako malá, ale nebavilo mě to. Asi se k němu opět vrátím kvůli hudební teorii, kterou se snažím dohonit. Taky jsem trochu hrála na basu, přišlo mi to tehdy cool.

LIVE: Klubová noc v Akropoli ukázala talenty: vystoupili Maella, Emozpěv a VyjakoMy

Jaká hudba se ti líbila v dětství?
Když jsem byla malá, poslouchala jsem mix věcí - Stinga, Pink Floyd, Doors, Beatles, ale i jazz. Taky jsem poslouchala Christinu Aguileru, Marsyas, Janu Kratochvílovou, Vladimíra Mišíka, Blue Effect.

Kdo je tvůj hudební vzor?
Peter Gabriel. Miluju ho.

S kým bys ráda spolupracovala?
Ráda spolupracuji s těmi muzikanty, které mám. To je jasné.

Nedávno jsi koncertovala v Malostranské besedě, kde jsi ktřila svoje debutové EP It Is Coming.  Jaké to bylo?
No, úžasné. Výborní muzikanti - Dalibor Hrubeš, Martin Drahoňovský, Josef Štěpánek, Daniel Šoltis, Jan Steinsdörfer a vokalistka Jana Burášová. A zahrál si s námi v jedné skladbě skvělý trombonista  a zpěvák Štěpán Janoušek. Kmotrem byl můj kamarád, muzikant Kuba Alexa, který mě vlastně objevil. A velkou radost mi udělal Justin Lavash, který přijal mé pozvání jako host večera.

S jakými reakcemi se setkáváš ohledně svého debutu?
Zatím s pozitivními. Největší kompliment pro mě je, když to chválí í lidé, kteří nemají s hudbou nic společného a jen se jim to líbí. Mám známou paní, jejíž šestiletá dcera dokola poslouchá moje  EP. A to mě těší.

Jak dlouho vznikala deska?
Docela dlouho. Loni v srpnu jsme začali natáčet jenom v malé sestavě - Jan Chalupa (bicí), Martin Drahoňovský (basa), Dalibor Hrubeš (kytara), Maella (zpěv). Ale zdálo se nám, že tam něco chybí. Znělo to trochu prázdně. S tátou, který je tak trochu producent, jsme se dohodli, že přidáme ještě smyčcový kvartet (aranžmá Martin Brunner) a hammondky - Jan Kořínek. Pak to bylo ono. Takže se vším všudy to trvalo do dubna letošního roku.

Písničky si skládáš výhradně sama, nebo ti s nimi někdo pomáhá?
Většinu sama. Někdy mi pomáhá kytarista Dalibor Hrubeš.  

Chceš zpívat pouze v angličtině? Nebo se můžeme těšit i na české kousky?
Odmalička jsem chodila do anglických škol, je tedy pro mě jednodušší přemýšlet a psát v angličtině. Ale  mám nějaké české písničky. Časem uvidím.

Co je tvým cílem? Čeho chceš dosáhnout?
Chci dělat hudbu a nic jiného. To je můj život, moje všechno.

Co bys byla ochotna dát za to, aby se tvé cíle splnily a mohla ses naplno věnovat hudbě?
Už jsem to udělala. Rozhodla jsem se, že opustím obor anglistiky na FFUK, který mě bavil, byli tam skvělí profesoři, ale nebylo to TO, co bych chtěla dělat. Na jaře jsem udělala talentovky na obor songwriting hudební školy ve Velké Británii. Vzali mě a od řijna nastupuji.

Chceš se tedy prosadit spíš v zahraničí než v Česku?
Tady i tam. Všude, kde mě budou chtít poslouchat.

Na co se fanoušci aktuálně mohou těšit? Pojedeš nějaké turné, budeš na festivalech?
Přes léto budu hrát v klubech v Praze a na festivalech v Chomutově a v Poděbradech. Na podzim přijedu ze školy na pár koncertů. K nim vydám i nový singl, který začneme točit letos v srpnu. Pravděpodobně za rok vyjde i nové CD.

Co bys vzkázala svým fanouškům?
Dělej, co tě baví, a dělej to na 100 %!

text: Hana Bukáčková, foto a video: Lucie Levá, Tranzistor (promo foto)

Témata: Maella, David Landštof, Tranzistor, Peter Gabriel, Sting, Pink Floyd, Doors, Beatles

zavřít