ROZHOVOR | Tomáš Klus: Musel jsem si vzít půjčku, abych zaplatil daně. Spousta firem zkrachuje, možná i ta moje (2. část)

Spousta umělců, ale i dalších lidí, je kvůli covidu a restrikcím s ním spojeným ve velmi tíživé situaci. Ty naopak překypuješ energií a vypadá to, že těch projektů máš možná až příliš. Vychází ČAUČESKU, natáčíš pohádku, připravuješ muzikál, účastnil ses projektu  Film Naživo. A ještě chystáš další album na podzim... 
Pravdou je, že i já jsem si musel vzít u banky půjčku, abych zaplatil daně. Ale takové potíže má nyní většina podnikatelů, nejen umělců. Spousta firem zkrachuje, možná i ta moje. Co se týká práce, mám ji dost, nicméně nic z toho nenahradí živé hraní. Po tom se mi stýská moc, a myslím, že všem hudebníkům. Natáčím teď pro Českou televizi pohádku Tajemství staré bambitky 2, což je pro mě v této době úžasně osvěžující.

ROZHOVOR | Tomáš Klus: Nastal čas na politickou desku. Pro Zemana s Babišem jsem napsal více písniček než pro svoji ženu (1. část)

Jak dlouho ses rozmýšlel nad nabídkou účastnit se natáčení? Přeci jen, když se natáčí po letech druhá pokračování úspěšných titulů, většinou kvalit toho prvního dílu nedosáhnou. V této souvislosti mě napadlo, zda se nebude natáčet pokračování úspěšné pohádky Tři bratři a pak ještě další... Ono by to znělo velice zajímavě – Tři bratři dva, Tři bratři tři... a tak dále.
(Smích) Ano, to by byl vtipný název. Ale u Tří bratrů pokračování neočekávám, Honza Svěrák myslím, na tohle není. U pohádky Tajemství staré bambitky se však svým otevřeným koncem pokračování přímo nabízelo. Já tehdy hrál prince, nyní po pár letech již hraji krále. Jak u prvního dílu, tak nyní je velice hezký scénář. Točíme to po deseti letech a myslím, že nenajdeš nikoho u štábu ani mezi herci, kdo by se na to natáčení netěšil. Sešla se opět skvělá parta. Nyní mám na starosti jak království, tak i rodinu, a celým příběhem se vine jako leitmotiv právě síla rodiny.

A druhým je pak apel na osobní zodpovědnost, což je pro mne hlavním pilíř demokracie. Demokracie se podle mě totiž v poslední době smrskla na to, že si můžeme říkat co chceme. S tím souvisí i skutečnost, že je podle mě nutné kultivovat prostor internetu, odstranit anonymitu v různých diskuzních fórech. Ano, máš právo mi nadávat, klidně mě i pošli někam, ale stůj si zatím, napiš své pravé jméno nebo uveď ID, zkrátka si za tím svým názorem stůj. Ale abych se vrátil k filmu - se mnou v té pohádce hraje spousta neuvěřitelných herců a také hereckých ikon, ke kterým vzhlížím. Proto jsem se rozmýšlel přesně, hm, jednu sekundu. (smích)

Těmi hereckými ikonami myslíš zřejmě Petra Štepánka, Jiřího Lábuse, Ondru Vetchého nebo Miroslava Vladyku.
Ano, ty samozřejmě také. Já toho ovšem nejvíce hraji se svou filmovou partnerkou Kamilou Janovičovou. My jsme se sice za těch deset let viděli pouze jednou nebo dvakrát, ovšem navázali jsme na to první natáčení a s ní se skvěle hraje, vždy se spolu nasmějeme. Ale tato pohádka má ještě jeden obrovský herecký trumf a tajnou zbraň, a tím je Valentýnka Bečková.

Tu neznám...
No asi ani nemůžeš, ona má sedm let. (smích) To je naprosto fantastická osobnost, velice zábavná, je s ní velká legrace, navíc se s ní pobavíš o čemkoli. A pak, když se spustí kamera, tak jen zíráš, hraje jako by to dělala snad sto let, naprosto přirozeně.

S Ondrou Vetchým jste kamarádi, chodíte spolu po natáčení na pivo?
Tak teď zatím kvůli covidu není kde. Těším se, že bude nějaká dotočná. S Ondrou si máme vždy co říct. Ondra je pro mně ztělesněním takových těch sexy chlapáren, takový opravdový chlap. My se spolu vídáme i mimo natáčení, když se ještě mohlo chodit do divadla, často se potkáváme v Činoherním klubu, kde kdysi působil můj adoptivní otec Michal Pavlata. Ondru když obejmeš, máš pocit, jako když máš v rukou atomovku, která každou chvíli vybouchne, tolik energie v něm je, a do toho ten jeho srdeční sval. To jeho dobré srdce. On chce všechny zachraňovat, u něj víš, že to se světem skončit špatně, když je tady někdo s tak dobrým srdcem. Oproti tomu Petr Štěpánek, to je bard. Obrovsky skromný a krásný člověk. U něj má člověk tendenci být před ním v takové jakési pokoře, moc toho neříct, ale on je tak hodný člověk, že si pořád říkáš, čím větší člověk je, tím je lepší.

Nátáčelo se v místě tvého bydliště v Mníšku pod Brdy?
Ano, tam také, máme tam krásný zámek... Režisér Ivo Macharáček si myslel, jakou mi neudělá radost, když mi oznamoval, že to budu mít na natáčení kousek. Ale já kvůli covidu a tomu, že jsem většinou zavřený doma, tak bych byl mnohem radši, kdybych mohl vyrazit někam dál a natáčet i jinde. Což se nakonec splnilo, protože natáčíme i v Jindřichově Hradci a ve skanzenu v Kouřimi.

Tomáš Klus hrál v Táboře nové písně, jsou určeny Zemanovi a Babišovi

Zmínil jsi Michala Pavlatu jako svého adoptivního otce. Předpokládám, že jsi to myslel přeneseně.
Ano, přeneseně. On měl být původně kmotrem naší nejstarší dcery Josefíny, bohužel se toho nedožil (zemřel 21. ledna 2017, pozn. redakce). Byl to můj pedagog na DAMU, tam jsme se hodně sblížili, a dokonce jsme pak společně jezdili na dovolené. On mě vždy ponoukal k tomu, abych se nebál vyjádřit svůj názor, za což jsem mu hrozně vděčný. Vždy mě ponoukal, abych říkal i to, co nemusí rezonovat s většinou, když to tak cítím. Přestat se stydět za to, že člověk nějak cítí, nějak žije a něco dělá. Což ale neznamená, že půjdu do anonymních diskuzních fór. Zkrátka nebát se stát si za svým názorem, jít s ním klidně do veřejné diskuze a zkusit ho obhájit. Nebo pak snést případnou hanu za to, že jsem se třeba mýlil, nebo dělal něco špatně. K čemu je nějaký názor, který není konfrontován.

Můžeš stručně přiblížit film-videoklip Naživo? Nebo to má být překvapení pro fanoušky?
Ono to bude překvapení i pro nás. (smích) Já jsem dostal dokonce zákaz od Viktora Tauše, který to celé zpunktoval a bude to režírovat, abych se na to jakkoliv připravoval. Jednoho dne mi zavolal, že chce udělat představení Racka a zapojit do toho mé bývalé spolužáky z DAMU. A že by chtěl objednat Slapský zámeček, vytvořit tam dekorace jako z Čechova, a já že bych ty monology doplnil písničkami z mé desky Racek. Přesvědčil mě, že v tom představení je vše, co tahle doba potřebuje, jsou tam nové formy, že půjdeme až na dřeň písničkářství, zakomponoval tam také moji ženu Tamaru, která bude takovým startérem mé životní proměny, kterou tam chtěl Viktor také zachytit. A já že budu jakýmsi průvodcem. Ovšem nesmím se na to jakkoli připravovat, jinak by to nebyla improvizace. Takže já sám jsem na to zvědavý, ale neskutečně se na to těším.

Zaslechl jsem něco málo o připravovaném muzikálu Jana Svěráka, kde bys měl skládat hudbu?
Ano, hudbu už mám hotovou. Já teď mám hodně plodný rok. My jsme nejprve v koroně s Tamarou udělali desku Pět pohromadě. A pak přišla nabídka od Honzy Svěráka, že spolu uděláme muzikál. On je to skutečný génius, a proto se ke mně choval jako pan učitel, dával mi vždy archy papírů A4 popsaných jeho poznámkami ke každému mému textu, musel jsem mu vysvětlovat a obhájit každé slovo, jak jsem to myslel a podobně. Bylo to náročné, ale myslím, že jsem ze sebe dokázal dostat to absolutně nejlepší, co jsem kdy napsal. Hlavně z pohledu toho, že je to konzistentní příběh.

Více nemůžeš prozradit? Námět, název a podobně?
Ne, to zatím nemohu. Původně se to už mělo začít zkoušet letos na podzim, ale vzhledem k situace to nejspíš o necelý rok odložíme. Vše ostatní je zatím tajné.

Tak ať se brzy dočkáme – jak na tvou další desku, tak na muzikál. A ať se brzy uvidíme na koncertech.
Děkuji. Věřím tomu. Zase bude lépe!

Zpracoval: Aleš Materna, foto: Iveta Valentová
Témata: Tomáš Klus, ČauČesku, Andrej Babiš, Miloš Zeman, Jiří Kučerovský, Kapitán Demo, Jaroslav Kmenta