Thom Artway interview: Nejhorší co může být, je mít očekávání

Thome, jak se cítíš pár dní před vydáním desky?
Cítím se velmi dobře, protože jsem s deskou spokojený, dali jsme do ní hodně práce. Poslouchám ji každý den, abych si řekl ANO, je to dobrý. Věřím, že když se to líbí mně, tak se to bude líbit i mým fanouškům a novým posluchačům,  kteří mají rádi podobnou hudbu jako já. Člověk jen nikdy nemůže vědět, kolik takových lidí si nahrávka získá.

Letos jsi byl jediný český zástupce na Szigetu. Jak se ti tam hrálo? Splnilo se ti očekávání?
Jel jsem tam bez očekávání, protože nejhorší co může být, je mít očekávání. Byl jsem překvapený, kolik lidí dorazilo. Začalo nám pršet a byla bouřka, koncert skončil v polovině. Měli jsme vše mokré. Vše bylo ale tak, jak mělo. Také jsme nemuseli hrát vůbec, kdyby bouřka přišla o půl hodiny dříve. Lidi byli super, přišli nás podpořit fanoušci z Česka a Slovenska. Bylo tam hodně českých vlajek a hrálo se nám dobře. Dvě písničky jsme zahráli unplugged ve stanu, kde se lidi schovávali před bouřkou. Atmosféra byla boží a s kapelou na to nikdy nezapomeneme. Věřím, že ani posluchači.

Thom Artway interview: Zpívám anglicky, ale v Londýně cítím, že britskou kulturu znám málo

Objíždíš řadu showcase a festivalů, ať už u nás nebo v zahraničí. Můžeš mi ale narovinu říci, zda tě baví právě tyto akce, kde je dobré sledovat, jak si získáváš posluchače na svou stranu, nebo vystupovat v klubu, kam za tebou dorazili fanoušci?
Více mě pochopitelně baví koncerty klubové. Je to jednodušší a lidi ví, na co zhruba jdou. V showcase festivalech ale vidím velký přínos. Člověk se setká s hromadou zajímavých lidí. Na showcasech většinou hrají super kapely, od kterých se můžu hodně naučit. Součástí takových akcí bývají často také přednášky, na které bych se jinak nedostal.

Ze začátku kariéry jsi vystupoval sólo, teď s kapelou. Co pro tebe znamená mít v zádech kapelu?
Již od začátku jsem hrál s kapelou. Když buší bicí a basa, je to větší náser a na lidi to působí jinak, než když jen brnkám na kytaru. Nicméně jsou prostory a typy akcí, kde hraji raději sólo. Jedná se většinou o velmi imtimní koncerty.

Loni si získal dva Anděly, změnilo se něco s odstupem času? Dali ti křídla v tvorbě, nebo ti je naopak sebrali?
Dělám to samé, co před první deskou, vydávám své album, písničky s lidmi, které jsem si zvolil, inspirují mě a baví. Samozřejmě mi to dalo sílu a víru a za to jsem vděčný. Nicméně se snažím nemyslet na to, jestli za toto album dostanu další ocenění. Neočekával jsem to ani u debutu a přišlo to samo. Udělal jsem jen maximum pro nahrávku.

Nepociťoval jsi nějaké břímě oproti debutu?
Ne, jak to tak začněš vnímat, je to cesta do pekel.

Zpěvák roku Thom Artway: Nerad bych, aby teď lidé chodili na koncerty s většími očekáváními

ELEKTRONIKOU JSEM BYL NEPOLÍBENÝ

Jak se ti vlastně pracovalo na druhé desce v porovnání s tou první?
Člověk už ví, jaký je to zhruba proces. Jdu s materiálem za kapelou, pak za producentem. Nyní jsem ale více experimentoval s elektronikou, kterou jsem byl nepolíbený. Nikdy jsem ji moc neposlouchal, až teď, tak jsem ji tam chtěl samozřejmě hned „vecpat“.

I přesto převládají na desce pomalejší věci.
To bych zase netvrdil. To záleží, čemu se říká pomalá píseň a píseň ve středním tempu. Na albu je pět rychlých písní a to jsem ještě jednu vyhodil.

KAŽDÁ PÍSNIČKA PROŠLA REVIZÍ

Myslela jsem, že se právě v rychlejším tempu a ve stylu In Your Mind a All I Know ponesou i ostatní.
To nemůžeš, to by byly všechny podobné, a to by byla hrozná nuda. Ale oproti albu Hedgehog je jistě rychlejší a optimističtější. Samozřejmě se tam také najde pár smutných písní. Například Many Partings, kterou napsal bubeník Martin z kapely. Písničky jsou opět většinou o vztazích. Daughter´s Drawing  vypráví o třech lidech -  o dceři, otci a matce. Otec zemřel ve válce, dcera ho nikdy neviděla a přitom neustále nevědomky kreslí vojáky, kde jen může. Příběh inspirovaný právě vdovou a její dcerou, které jsem již dávno potkal při hraní u Lennonovy zdi, má silný příběh. Začal jsem také spolupracovat s píšničkářem Alasdairem Bouchem. Každá písnička prošla jeho revizí. Na některých písních má výrazný autorský podíl. Například text k písni Can't Wait napsal celý.

Jak se ti zpívají písničky, které nejsou tvoje?
To je moc dobrá otázka. Vnímám to stejně jako cover verzí. Musím se s tím textem ztotožnit. Jinak to z mé strany nebude uvěřitelné. Proto si vždy u coveru dělám research - zjišťuju background dané písně. S Alasdairem si vždy sedneme, otevřeme moje rozdělané texty a myšlenky a pracujeme na nich.

Na desce máš duet Chasing The Wires s Lenny, jak se ti ji podařilo „ukecat“? Když jsem s ní před půl rokem dělala rozhovor, tak říkala, že už se od duetů distancuje.
Skládal jsem zrovna instrumentální intermezzo a v tom jsem si do toho začal zpívat. Také je to nahrávka, do které se hodí druhý hlas. Cítíl jsem, že právě Lenny by to mohlo bavit, a tak jsem ji to poslal a jí se to líbilo!

Když jsme se spolu bavili před rokem, tak jsi říkal, že máš v plánu celkem dva duety. Tím druhým je myšlen To B., nebo se jedná o jinou písničku, která na desce nedostala prostor?
Jednalo se o jinou písničku. Ta se na album bohužel nevešla, ale nahraná je. A v písni To B. zpívá moje kamarádka Katka Gbelcová z Vlachovic. Je to skvělá zpěvačka s krásnou barvou hlasu. Jsem velmi zvědav, co právě na tuto píseň řeknou posluchači.

KDYŽ NEVYZKOUŠÍŠ, NEVÍŠ

Na desce jsi spolupracoval opět s Lukášem Chromkem, kromě All I Know, která vznikla pod taktovkou s ODD. Proč jsi více neexperimentoval?
Chtěl jsem vyzkoušet jeden singl s někým jiným, protože když nevyzkoušíš, tak nevíš. S Lukášem se mi pracuje nejlíp, ví přěsně, co já chci. Líbí se mi jeho pracovitost a přístup k práci. A také věřím, že spolupráce s ODD nebyla poslední, protože z toho vzešel super singl!

Loni jsi utíkal z Prahy do Třebáně, abys měl prostor a klid pro tvorbu. Vznikla díky tomu z větší části tato deska? A proč ses vrátil zpět do Prahy?
Příliš hlučná samota, jak říká Hrabal. Aktuálně cítím, že je potřeba být v centru dění. Scházet se s lidmi, chodit na koncerty. Do Třebáně jsem nakonec jezdil hlavně přespávat, páč jsem se stejně ráno musel vydat do Prahy. Praha mě zase začala bavit, tak uvidíme, na jak dlouho. (smích)

Na podzim jsi jel turné po zahradách. Co máš v plánu teď?
Pojedeme kluby u nás i v zahraničí. S kapelou odehrajeme 6 koncertů ve Skotsku a Anglii.

Thom Artway v Malostranské besedě představil svůj nový klip a prozradil nám novinky

Když jsme se bavili posledně, tak jsi říkal, že by ses rád naučil na klavír. Podařilo se to za tu dobu, co jsme se neviděli?
Co myslíš. (smích) Stále to přání trvá, ale začal jsem se učit na bicí. Když se sám doprovázíš na kytaru, tak jsi svým pánem, tempo si můžeš měnit, někdy zrychlit, zpomalit. Ale když chceš hrát s kapelou, tak je dobré mít groove a k tomu mi právě hra na bicí pomáhá. Teď moc času na cvičení nebylo, ale zase bude. Dřív jsem si myslel, že jsem antitalent na rytmické nástroje, ale zjišťuju, že to není tak úplně pravda. Chce to prostě jenom makat.

Na rameni máš vytetovaný notový zápis, o jakou část písničky se jedná?
Je to původní autograf začátku Larga, Novosvětské od Antonína Dvořáka. Když jsem se rozcházel s holkou, tak mi právě tato symfonie hodně pomohla -  poslouchal jsem ji neustále dokola. Této symfonii  jsem nadosmrti vděčný, proto jsem si ji nechal vytetovat.

Text: Hana Bukáčková
Témata: Thom Artway, All I Know, Hedgehog, Lukáš Chromek, Lenny, ODD, Anděl