Thorsten Quaeschning (Tangerine Dream) interview: Seriály typu Stranger Things představují naši starší hudbu mladým

Jaký máte vztah k České republice? Z Německa to sem nemáte daleko. Navštěvujete občas Česko?
Českou republiku jsem navštívil mnohokrát. Jako turista i v rámci koncertů se svými dalšími kapelami. Hrál jsem v Praze, Ostravě a v Brně. Když jsem byl na dovolené v Praze, bylo překrásné chodit stejnými ulicemi a po stejných mostech jako Kafka, Meyrink, Dvořák a Smetana.

Narozeniny Roxy zahájí pionýři elektroniky Tangerine Dream

S kapelou nejste od jejího počátku. Oficiálně jste se připojil v roce 2005. Jaké je to vést tak legendární skupinu, která má za sebou bohatou historii? Než jste se k Tangerine Dream připojil, byl jste fanoušek?
V roce 2003 jsem byl požádán, abych přiletěl do Edgars Studio ve Vídni. Hrál jsem na klávesy a uměl jsem se syntezátorem, takže jsem samozřejmě Tangerine Dream znal. Byl jsem hlavně fanda kontroverzních rozhovorů Edgara v časopisech jako Keyboards, Keys a tak dále. Po nějaké práci v Edgars Studio a po účasti na turné mě v roce 2004 požádal, zda bych jim nepomohl od roku 2005 s novými alby a koncertováním. První album, na kterém jsem se s Edgarem a Jerome Froesem podílel, bylo Jeanne D’Arc. V roce 2011 mi dal Edgar roli "hudebního ředitele". Byl to velký úkol, ale spoustu let jsem předtím strávil v Edgars Studio a naučil se spoustu věcí o jeho pohledu na hudbu, koncepty, strukturu a pracovní procesy.

Proč si myslíte, že si Edgar Froese vybral jako zástupce právě vás?
Úplně přesně to nevím. Strávili jsme spolu v jeho studiích ve Vídni a v Berlíně deset let. Dokonce jsem bydlel ve Vídni u něj doma. Doufám, že to bylo proto, že jsme hudebně kompatibilní a věřil mi.

Poté, co Edgar zemřel, jste jako kapela vydali několik dalších alb, ovšem všechny skladby vycházejí z jeho náčrtků a konceptů. Máte v plánu vytvořit něco zcela nového? Nebo si to raději necháváte pro své sólové projekty?
Začali jsme nahrávat a komponovat album Quantum Gate společně v létě 2014, hned po turné. Bavili jsme se spolu o konceptech, vizích a nápadech a připravili pár návrhů. Poté, co Edgar v lednu 2015 bohužel zemřel, jsme ty koncepty vzali a začali je horizontálně a vertikálně rozpracovávat, což znamená, že jsme skládali zcela nové pasáže, které jsme integrovali do dalších částí. Občas jsme složili další část k již nově složené. Tomuhle období naší tvorby říkáme "kvantové roky" podle názvu alba. Je to celý koncept, chtěli bychom se vrátit k sekvenční muzice. Je to taková integrace elektronických sedmdesátek a strukturovanějších osmdesátek.

Už jsme také nahráli pár skladeb jako duo nebo sólo uvnitř Tangerine Dream. Nikdy jsem je nepočítal, ale složil jsem něco mezi čtyřiceti až sedmdesáti skladbami pod Tangerine Dream. Další společně s Edgarem a od roku 2014 s Ulrichem. Naše sólové projekty jsou většinou o muzice, která patří mimo vesmír Tangerine Dream, což je super a důležité. Takhle člověk může prozkoumávat nové styly a koncepty.

Cítíte tlak, abyste zněli moderněji? Nebo myslíte, že oldschoolová elektronická hudba se vrací i díky tomu, že osmdesátky jsou znovu v kurzu?
Když přetváříme starší songy, snažíme se, aby zněly co nejpůvodněji, ale zároveň se do nich snažíme integrovat vlastní styl a estetiku. Co se týče nových věcí, chceme, aby zněly tak, že zapadnou do zbytku. Ale to neznamená, že bychom byli nějak omezovaní.

Jak staré míváte na koncertech publikum? Je to dnes už mix mladých i starších lidí?
V každé zemi je to trochu jiné. Naštěstí máme na koncertech dobrý mix mladých a starších. Průměr je tak okolo pětačtyřiceti let, protože na nás chodí lidi zhruba od dvaceti do sedmdesáti let.

Mladší publikum vás objevuje díky tomu, že vaše hudba hraje v televizních seriálech jako Stranger Things, Black Mirror nebo Mr. Robot. Myslíte, že licencování hudby pro populární seriály otevírá cestu kapelám k novým generacím?
Určitě to pomáhá s představením starší muziky mladšímu publiku. Ale vždycky hudbu licencujeme jen tehdy, pokud se naše hudba do daného titulu skutečně hodí.

Kapela vydala v osmdesátých letech hodně filmových soundtracků, vy sám jste v minulém roce dělal na soundtracku k filmu Cargo. Chtěl byste v tvorbě filmové hudby pokračovat?
Zcela určitě. Hodně mě to baví. Musíte se soustředit dlouhou dobu jen na jeden projekt a jeden sound, od jednoho měsíce až po rok. Po nějaké době vás ta hudba a film ovládnou. A ovládnou i všechno, co se děje a co tvoříte. Být v takové flow je něco senzačního.

Není to tak dlouho, co Tangerine Dream pracovali na soundtracku k videohře Grand Theft Auto 5. Jsem velký fanoušek videoher, proto mě zajímá - jak se něco takového přihodí? Znal jste tu sérii předtím?
Rockstar, což je společnost stojící za sérií Grand Theft Auto, Red Dead Redemption a dalšími, kontaktovali Tangerine Dream kolem roku 2011, protože chtěli hudbu podobnou té, jaká hrála ve filmu Thief od Michaela Manna. Znal jsem předtím GTA 3, GTA 4 a Red Dead Redemption docela dost. Byla to skvělá příležitost zjistit, jak ty hry vlastně fungují a dostat se k jejich DNA.

Jakou hudbu posloucháte? Zaujal vás někdo v poslední době? Můžete našim čtenářům něco doporučit?
Hudbu, kterou poslouchám, bych rozdělil do několika kategorií. Něco jako "nedělní odpoledne v obýváku/na hotelu", "hudba, co poslouchám na cestě" nebo "hudba, kterou poslouchám, když jsou v místnosti i další lidi" a podobně. Pro nedělní odpoledne bych si vybral umělce jako Sigur Rós, Ólafur Arnalds, Goodspeed You! Black Emperor, Franka Sinatru, Nicka Drakea a Scotta Walkera. Ti by byli asi na vrcholku žebříčku.

Koncert Tangerine Dream v klubu Roxy se odehraje 23. října v 19:30. Vstupenky můžete kupovat zde.

Text: Aleš Harazim

Témata: Tangerine Dream, Thorsten Quaeschning, rozhovor, Stranger Things, Grand Theft Auto