Alice in Chains - Příběh debutového alba Facelift aneb Když grunge přijala široká veřejnost

ANKETA | Fenomén grunge: Nirvana, Pearl Jam či Alice In Chains ovlivnili i českou scénu

Kontext

21. srpna 1990 doznívají osmdesátá léta a v tu dobu je u kormidla ještě uhlazený až „feminin“ hair metal. V zaplivaných klubech v Seattlu ovšem vzniká chuť po něčem novém, po tom, co nabízí slavná čtyřka právě z kolébky grunge – ze Seattlu. Nirvana, Soundgarden, Pearl Jam a Alice in Chains – tyto čtyři kapely jako by chtěly už tak mnoha zničeným duším ještě přiložit pod kotlem směsí temných tónů kytar, utrápených hlasů a textů, ze kterých není zrovna do zpěvu.

Vstup na scénu

Začalo to jak jinak než koncertem. Tam si jich všiml místní promotér Randy Hauser a nabídl jim financování demo nahrávek. Den před plánovaným nahráváním ve studiu Music Bank ve Washingtonu však policie studio uzavřela během největší marihuanové razie ve státě.

RECENZE: Alice In Chains se vrátili do Seattlu a nahráli svou nejlepší desku v tomto století

S krátkým odstupem pak finální demo, známé jako The Treehouse Tapes, se dostalo k manažerkám Kelly Curtis a Susan Silver, které spravovaly Soundgarden, a přes ně se dostalo ke Columbia Records.

Alice in Chains z onoho temného kvarteta ze Seattlu vydali velké album jako první a tomu nepomohl nikdo jiný než MTV.

MTV byla v tu dobu na vrcholu a cítila, že hair metal již vyčpěl a prahla po něčem novém. Rozhodující ovšem bylo natočení klipu ke skladbě Man in the Box a pomoc geniálního producenta Dave Jerdena, ten dodal skladbě perfektní mix a mimo jiné i exotický prvek tzv. „talk boxu“.

MTV přinesla v osmdesátých letech do hudby revoluci – hudba již nebyla jen o poslechu, ale důležitou částí se stal i videoklip. Surreálně-horrorový klip k Man in the Box pro MTV znamenal něco nového, tak ho pustili do rotace, a to vyslalo kapelu do povědomí milionového publika.

Kořeny zvuku

Již zmíněný Dave Jerden pomohl skladby učesat pro užití MTV, jeho práce se vyznačuje jakousi ostrostí – ta je u Alice in Chains naprosto zřejmá: kytarové riffy ostré a precizní. Jako kdyby byl Jerry Cantrell řezníkem, který s naprosto ostrým nožem mistrovsky a s dokonalou přesností porcuje kus masa… ve výsledku porcoval hudební masy.

RECENZE: Dinosauři obživli. Díky ďáblu a Alice in Chains

Jerden se podílel na albech Talking Heads, Red Hot Chili Peppers, Anthrax nebo Jane’s Addiction, jeho rukopis je zřejmý. Je zároveň zajímavé, jak se prvky jeho práce přelévají. Například skladba I Know Somethin’ (Bout You) z alba Facelift jako kdyby vyplula z doku Red Hot Chili Peppers. Podobnosti nejen v produkci lze ale najít i s některými díly Jane’s Addiction nebo třeba Anthrax.

Na rozdíl od Jane’s Addiction, kdy album Ritual de lo Habitual, které nahrál Jerden těsně před Faceliftem, bylo poslední studiové album kapely před jejich počátečním rozpadem v roce 1991, kariéru Alice in Chains Jerden definitivně nastartoval.

Zajímavostí je, že Jerden se nerad označoval za producenta, ale častoval se spíše jako „Engineer“, možná právě proto je ono ikonické temno Alice in Chains tak přesné a nekompromisní.

Legendární cover

Přebal této desky je jedním z nejikoničtějších vizuálů spojených s grungeovou scénou. Snímek zachycující zkreslený obličej baskytaristy Mikea Starra vznikl díky spolupráci s fotografem Rocky Schenckem, který se podílel i na dalších albech kapely, jako jsou Dirt, Sap nebo Jar of Flies.

Původní myšlenka na obal alba zahrnovala všechny čtyři členy kapely, jejichž tváře měly být složeny do jednoho výrazu. Tento koncept se později objevil v box setu Music Bank. Nakonec však byla vybrána fotografie Mikea Starra, která byla pořízena pomocí techniky více expozic, což vedlo k vytvoření zkresleného efektu.

Během tvorby obalu vzniklo několik variant, včetně záběrů, kde je Layne Staley zabalený v plastu a držený ostatními členy kapely. Tyto fotografie byly později použity pro obal singlu We Die Young a další vizuální materiály spojené s albem.

Vydání alba

Kapela měla podepsanou smlouvu s Columbia Records a Facelift nahrávala v Capitol Studios a London Bridge Studio v Seattlu. Vzhledem k tomu, že přicházeli s něčím úplně novým, neměli úplně největší rozpočet a zároveň byli pod velkým tlakem nahrávací společnosti.

ANKETA | Fenomén grunge: české rockery nejvíce ovlivnili Nirvana, Pearl Jam i Alice In Chains

Zprvu se album potácelo na nižších příčkách, ale po přidání klipu Man in the Box do rotace MTV se vše změnilo!

Přijetí Grunge širokou veřejností

Krátce po „pomoci“ MTV album vystřelilo na 42. místo hitparády Billboard 200 a během roku se stalo zlatým (500 000 prodaných kopií) – to dělá z dneška moment, kdy se grunge zapsal do hudebních dějin, jako něco, co mělo vliv, a ne jen jako slepá ulička v evoluci hudby.

Temné tóny a nihilistické texty se tak dostaly do povědomí a obliby veřejnosti a nepochybně tak parta v čele s Lanem pomohla i celé grunge partě ze Seattlu otevřít dveře do nově vznikající scény populárního grunge.

Man in the Box byla zároveň nominována na Best Hard Rock Performance Grammy v roce 1992, nicméně nakonec neuspěla.

Facelift bylo prvním platinovým albem celé seattelské vlny, a dokonce v roce 2022 získalo album rekord tři miliony prodaných kusů a stalo se tak trojnásobně platinovým. 

Čím vyčnívali?

Každá z kapel zmíněné čtveřice se odlišovala: Nirvana byla spojená s agresí, destrukcí a občasnou ironií, Pearl Jam byli spojeni s hledáním smyslu „bolesti“ a útěku od ní, Soundgarden pak měli více filozofické texty plné absurdismu.

Nirvana přinesla punkový nádech grunge, Pearl Jam jakousi hymničnost a Soundgarden prvky progresivního rocku – Alice in Chains pomyslně vrátili grunge ke kořenům, k doom metalu.

Ve zkratce – všichni hráli o temných tématech, bolesti, nicméně všichni hledali jakýsi útěk, nebo aspoň pochopení. Alice in Chains posluchačům nic z tohoto nenabízeli, pouze nihilisticky popisovali témata jako jsou bolest a drogová závislost; posluchače v temnotě topili a nedali mu naději na jakýkoliv útěk. Fanoušci nacházeli v jejich hudbě sdílenou beznaděj – což paradoxně působilo očistně.

Autentičnost bylo to, co je prodalo – nihilismus v AiC není póza, ale autentická zkušenost: Staleyho boj se závislostí, který nakonec prohrál, nebo třeba texty Jerryho Cantrella, jako například text We Die Young, který Cantrell napsal po tom, co v autobuse potkal skupinu deseti až třináctiletých dětí, které dealovaly drogy… název skladby sám o sobě autentický jako život v ulicích Seattlu.

Tajný recept Alice in Chains

„Metallica took Tony Iommi and sped him up. What you guys did was slow him down.“

„Exactly. That's what we did.“

Tento rozhovor mezi producentem Jerdnem a Jerrym Cantrellem napovídá, co napomohlo stáhnout k Alice in Chains i fanoušky čistého metalu.

Další z aspektů, díky kterému se staly modlou grunge, byla dokonalá dualita Lanea a Jerryho. Frontman se pomyslně svým melancholicko-apatickým hlasem pere s hlasem kytaristy, ze kterého je naopak cítit čistá agrese, hněv a syrovost.

Ukázali, že tvrdá hudba devadesátých let nemusí být jen rychlost a agrese, jako tomu bylo u nových metalových kapel, ale i tíha, nihilismus a „zpomalený rozklad“.

Závěr

Já osobně jsem se k Alice in Chains dostal přes album Jar of Flies a to konkrétně skladbami ze skvělého MTV Unplugged, nicméně k tomu někdy jindy. Když jsem po delším poslechu Alice in Chains slyšel celé album Facelift, byl jsem doslova „vystřelen ze židle“. Stojí to za to, tak to zkuste.

Možná byste u závěru čekali nějaké doporučení, nicméně vypíchnout jednotlivé skladby alba a docílit toho, že vás odvedu od poctivého „front to back“ poslechu alba, by byl hřích. Zkusím si představit, že právě píšu text k jedné ze skladeb tohoto kultovního uskupení a článek uzavřu tak, jak se k tématu hodí. Layne Staley propadl své závislosti a v roce 2002, na den přesně po Kurtu Cobainovi, zemřel po předávkování heroinem.

Text: Štěpán Strnad, foto: Warner Music
Témata: Alice in Chains, Facelift, Layne Staley, JerryCantrell, grunge