ANKETA | Čeští hudebníci a mentální zdraví. Marcell, Ondřej Brejška z Poetiky a Tereza Balonová o tom, že ne vždy je vše růžové

Českých hudebníků jsme se ptali na tyto otázky:

1. Máte vy osobně zkušenosti s tlakem ze strany sebe samotného, fanoušků, vydavatelství na vydání singlu, alba, tlačení směrem, který vám nevyhovoval? Jak podobné nátlaky zvládáte?

2. Jak si udržujete svou duševní pohodu? Co děláte proto, abyste se z toho všeho „nezbláznil“?

3. Dovedete si představit, že byste zrušil turné, pokud byste se vy, nebo někdo z kapely, necítil psychicky dobře? Je u vás v kapele psychika vůbec téma?

Marcell

1. Největší tlak jsem vnímal dříve sám od sebe. Člověk by si přál uspět, navíc, když jsou jeho kamarádi a kolegové samí mega úspěšní lidé. Uvědomil jsem si ale, že jediný klíč k tomu, jak v hudbě pokračovat, je dělat muziku, která bude bavit primárně mě. Jedině tak může být autentická a věřím, že i pro posluchače uvěřitelná. Myslím, že se nám to na desce Hovory domů s Ondrou Fiedlerem a Matyášem Vordou povedlo. Sbalili jsme se a jeli jsme nahrát desku do Anglie, to byl vždycky můj sen. Ještě s partou kámošů. A já ten výsledek miluju!

Příběh českého hitu: Marcell - Tvůj svět

2. Letos jsem na to s vydáním desky zapomínal, myslím ale, že recept je jednoduchý - prostě vypnout. Odhodit mobil do kouta, odjet na chatu, na pár dní pryč. Člověk má strach, že mu něco uteče, ale za těch pár dní se stejně nic nestane. Pro vás jsou naopak důležité, zásadní, myslím. Takže moje rada - nezapomínat na sebe.

3. Vzhledem k tomu, že jsem po absolvování medicíny přemýšlel, že se budu věnovat psychiatrii, si uvědomuju, že psychickým chorobám by se měla věnovat stejná váha jako těm fyzickým. Chápu, že pro někoho může být těžké si to představit, když nevidím typické příznaky „na vlastní oči“. O to zákeřnější právě psychické nemoci jsou. Přijde mi ale, že i díky tomu, že je větší prostor o tom psát/mluvit, se tenhle obecný názor mění. Takže děkuju za tuhle otázku.
Jak už jsem napsal výše, jsme v kapele s Ondrou a Matyášem dobří kámoši, pro mě jsou oni ti nejbližší. Naprosto bych pochopil, kdyby se necítili dobře a rozhodně by to mohl být důvod klidně i ke zrušení koncertů/turné. Základem je ale, alespoň myslím, komunikace a vzájemná důvěra, ta může spoustě věcem předcházet, a když se na některé věci přijde včas, dá se s nimi lépe pracovat.

Tereza Balonová

1. Mám. Jak ze strany sebe samotné, fanoušků i z vydavatelství. Občas se to střídá. Ale čím starší jsem, tím to snáším lépe. Přijde mi, že mě tenhle život naučil být mnohem větší flegmatik. Věci si tolik nebrat, nehroutit se z každé maličkosti.

ROZHOVOR | Tereza Balonová: S půlnocí začíná nový den a každý nový den je nový začátek

2. Pro mě je vždycky držákem sama hudba. Buď už jen samotný poslech, dám si sluchátka a ponořím se jen do muziky anebo především hra. Hra na nástroj je někdy pro mě něco jako meditace. Celkově jsem se několikrát přistihla, že s hudbou utíkám od reality do takového svého růžového světa.

3. Jelikož hraji zatím sama, tak vše vždy stálo jen na mně. Kolikrát mi bylo psychicky i fyzicky zle, ale člověk to prostě musí zvládnout, překousnout. Už jen kvůli lidem, kteří na vás čekají. Naštěstí já to mám tak, že jakmile vylezu na pódiu, začnu hrát na kytaru a zpívat, všechny problémy zmizí.

Ondřej Brejška (Poetika)

1. Nemyslím si, že se u nás řeší podobně drasticky a bez empatie deadliny, jako je tomu v zahraničí a jak to znázorňují hollywoodské filmy u postav spisovatelů. Možná se mýlím anebo mám štěstí, ale nikdy na mě nikdo s ničím netlačil. A když ano, tak jsem si za to mohl sám, protože jsem to dělal na poslední chvíli.
Ať už dělám text, píseň nebo scénář k videoklipu, tak dávám velice pesimistické termíny a dělám to proto, abych byl v pohodě, protože stresové prostředí mi nesvědčí. Kreativní práce není jak hromada uhlí, který přeházíte za určitý čas lopatou. Někdy to máte hotový hned, někdy se s tím trápíte nesmyslně dlouho a někdy to zas nejde vůbec, i když to stokrát lámete celí uzoufaní přes koleno. Nátlak nic nevyřeší, spíš naopak.
Dřív, když jsem k tomu takhle nepřistupoval, tak jsem z těch dokončených věcí neměl ani radost. A když měl, tak spíš z toho, že už je to za mnou a můžu to hodit konečně za hlavu. Ale to pak přece nedává smysl.

2. Naučil jsem se vypnout a nic neřešit a taky jsem se naučil říkat ne, s čímž jsem měl obří problém. Našel jsem si práci, abych dal svému životu řád, což bylo nejlepší rozhodnutí, který jsem za poslední roky udělal. Díky tomu, že mám méně času, tak si ho víc vážím a přijde mi, že ho využívám kvalitněji, než když jsem dva roky během pandemie ležel u Netflixu a říkal si, že bych měl s něčím začít.

3. Určitě, psychické zdraví je důležité stejně tak jako to fyzické. Jakmile máte problémy s hlavou, tak se to dřív nebo později projeví i na těle. A funguje to samozřejmě i obráceně.
Myslím si, že psychika je v Poetice dost možná stěžejní téma. Tvorbu hudby a textů vnímám jako takovou svou terapii, která mi pomáhá daleko víc než všelijaké prášky, kvůli kterým jsem měl z hlavy apatický salát, který si pletl i jména těch nejbližších.
Na naší poslední desce se mi podařilo většinu věci uzavřít. Ať už je to písnička Sám, která je o závislosti, Karavana, která je o prázdnu existenciálního nihilismu nebo třeba Elegie, která přímo popisuje dystymii – psychickou poruchu, která mě už řadu let provází.

Text: Andrea Štipčáková, foto: Táňa Kadlečková, Ondřej Pýcha
Témata: Marcell, Ondřej Brejška, Poetika, Tereza Balonová, psychika