Vydáno 10.02.2022 | autor: Andrea Štipčáková
Píše se srpen 2002 a náš redaktor Roman Jireš se setkává v prostředí kavárny pražské Radosti s Ivanem Králem. Ten má zhodnotit aktuální nahrávky české provenience i zahraniční singly. Líbí se mu Lucie nebo Jana Kirschner, naopak novinka Eminema ho příliš neoslovuje. Zavzpomínejte s námi, jaká jména na počátku tisíciletí ovlivňovala scénu a "poslechněte" si Králův názor.
RETRO: Pod drobnohledem Ivana Krále. Co řekl o Lucii, Elvisovi, Aerosmith nebo Prodigy?
Začátkem srpna se v Praze znenadání zjevil Ivan Král, již drahnou dobu trvale usazený v USA jako nejznámější tamní rocker českého původu. Jeho nové album natáčené pro firmu Mute by se mělo objevit koncem září. Na schůzku do kavárny v pražské Radosti dorazil jen s malým zpožděním, přestože jsme byli domluveni už na devátou ráno. Copak je to za pořádek? Rocková hvězda má přece po bujarých nocích celé dopoledne prospat, ne?
„To je všechno mýtus, takový život se dá utáhnout ve dvaceti, kdy je člověk ještě blbej. Pak už to nejde,“ podotkl Ivan, než si nasadil sluchátka a vrhl do komentování nových nahrávek.
„Ze začátku to znělo trochu česky, pak zase německy, nakonec něco britského… Je tam groove, je znát, že proces psaní skladeb se v současné době tak nějak zjednodušil. Dá se tam groove, a když se k tomu něco přilepí takovým způsobem, jako v tomto případě, je to OK. Ovšem nepoznám, kdo by to mohl být.“
Nový singl Prodigy.
„Aha, a jak je to dlouhý? Něco přes čtyři minuty? Tak to se dá vydržet…“
„Poznávám můj oblíbený hlas české scény. Je to výborné, David to při zpěvu vždycky tak hezky polyká. Také v jeho nahrávce nechybí takový americký groove v úvodu, tvrdé bicí na začátek písně se dnes mějak už nenosí. Hlas Davida Kollera je jasný chyták, tohle si z rádia rád poslechnu.“
Produkovat před lety Černý kočky mokrý žáby bylo pro tebe asi příjemné.
„Moc jsme se předtím neznali, takže jsme kolem sebe trochu našlapovali, ale nakonec z toho byla čtyřměsíční spolupráce. Trochu mě zaráželo, že se zpočátku ve studiu neukazovali všichni pohromadě, studia se měnila a já nevěděl proč, přišlo mi to trochu neprofesionální. Ale pak se to srovnalo, jsou to příjemní kluci. Někde jsem četl, že prý se ke stylu téhle desky chtějí vrátit. Jejich postavení na české scéně je naprosto zasloužené, jenom škoda, že více nevystupují.“
RETRO: Ivan Král: Legenda a knedlíky
„Tohle je příjemná melodie jak ze šedesátých let. Něco jako Byrds nebo nějaká starší skladba Boba Dylana. Jasně, že je to Steven Tyler a Aerosmith. Steven je výborný kluk. Taky si prožil své a je malý zázrak, že při své životosprávně zůstal naživu. Je to hezká skladba, dnes, kdy některé písně připomínají předčítání slabikáře, je radost na takovou narazit. Melodie je hrozně důležitá věc a Aerosmith to naštěstí vědí.“
Znáš se s Tylerem osobně?
„Jo. Seznámili jsme se, když jsme v roce 1978 s Patti Smith natáčeli album Easter. Ve stejném studiu Aerosmith dělali na coververzi beatlesovského Come Together. Vždycky jsme se bavili na chodbě, protože ze studia ho Patti vyhazovala s tím, že ten opičák tam nemá co dělat. Zjevně ho neměla moc ráda."
„Nevím, kdo to je, ale člověče, to je moc dobrá produkce. Úvod dobrý, kytara napálená skrz procesor, pak do toho ty dechy… Na tohle se musí dobře tancovat, mám z toho fajn pocit. Ale kdo to může být?“
Rapující herec Will Smith a pokračování Mužů v černém.
„To neznám. Není to náhodou nějaký hodně úspěšný film? Já totiž vždycky kouknu na žebříček a na prvních deset nejúspěšnějších filmů v Americe raději nechodím, protože se bojím zklamání."
Já bych se spíše obával pěveckých alb tuzemských herců a hereček…
No jo, to se nedá srovnávat. Ten Will Smith muziku jasně cítí, a navíc si zjevně mohl dovolit najmout špičkové hudebníky. Ale v tom to není. Někdo to má a někdo holt ne. Někomu stačí tři struny a je muzikant, jinému nestačí moderní nahrávací studio…“
Ivan Král - Nenápadný muzikant a autor, který inspiroval světové hvězdy
(Po chvilce zamyšleného poslechu) „Ten hlas je bezvadný… Trochu váhám, zní to jako Elvis Presley, ale ty aranže jsou moderní.“
Elvisův hlas vražený do nového zvuku.
„Myslel jsem si to, takový zpěvák se objeví jednou za sto let! Rozumím lidem, kteří při návštěvě Gracelandu líbají podlahu jeho nahrávacího studia. Elvismánie ve Spojených státech funguje a pořád se najdou lidé, kteří věří, že nikdy nezemřel. V roce 1973 jsem byl na jeho koncertu ve dvacáté řadě newyorské Madison Square Garden a byl to neuvěřitelný zážitek. Úžasná show! Neskutečný nářez. V hledišti holky omdlévaly… A tohle? Jeho hlas je prostě skvělý, ale ten bordel kolem mi vadí.“
„To mě nijak neoslovuje. Jistě. Tenhle Eminem je jakoby kontroverzní osoba, kolem které je velká publicita, ale je to jenom kšeft. Navíc mi už lezou na nervy ty sprosťárny v jeho textech. Dětem v Americe se to pochopitelně líbí, protože to štve rodiče, ale já bych si to nekoupil. Tahle rapová mašina mě po chvilce začne nudit. Může se to líbit nějakým teenagerům v klubu, kde jde hlavně o rytmus, můžou se u toho vydovádět, ale já takové zábavě už moc nerozumím. Pojďme dál.“
„Tak to je něco jiného. (Ivan viditelně pookřál.) Už jsem ani nedoufal, že ještě dneska uslyším živé bicí, to je paráda! To je moc pěkné. Hezká, velice evropská melodie, ale kapelu neznám.“
Coldplay. Jedna z největších kytarových hvězd současné Británie.
„Působí na mě jako takový příjemný polštářek. To bych si pustil v autě. Taková melodická muzika mě vždycky potěší.“
„To je něco hodně známého, ale já si nemohu vzpomenout. Peaches, taková známá píseň a mě to teď vypadlo… Neblbni, fakt jsem nepoznal Strangers!? Tam není, co řešit. Jsem rád, že takové kapele ještě vycházejí desky. Já osobně je nikdy moc neposlouchal, ale při vystoupeních Patti Smith v Anglii jsme na ně naráželi. Jde o kultovní věc, kterou možná dnešní generace ještě objeví. Alespoň ti posluchači, kteří jdou po dobré hudbě, a ne po trendech.“
Vždycky mě zaráželo, že právě oni jsou řazeni k punkovému hnutí.
„Ne, to není žádný punk. Na to jsou Stranglers moc dobří muzikanti a ani tomu neodpovídá jejich image.“
Navíc se dostali až k popu, co jiného je jejich hit Always The Sun?
„To víš, hodně muzikantů přijde na to, že je dobré být underground, ale z něčeho je také potřeba zaplatit nájem.“
„To je Robert Kodym, ne? A s ním Jana Kirschner. Tahle ženská se mi děsně líbí, jak zpívá. Viděl jsem ji při živém vystoupení a její hlas je opravdu skvělý. Tady se navíc Kodymův lehce nesmělý zpěv s Kirschner hezky doplňuje. Téhle holce strašně držím palce. Poprvé jsem ji viděl vnějakém klipu s Miro Žbirkou a hned jsem cítil, že to v ní je.“
Rozhovor původně vyšel v časopise REPORT 9/2002. Znovu ho vydáváme jako připomenutí osobnosti Ivana Krále, který zemřel 2. února 2020.
Text: Roman Jireš, foto: Roman Černý (fotografie ve výtisku), archiv iREPORT
Témata: Ivan Král, retro
