RETRO 90s | Ivan Král: Českou scénu jsem neznal. Nejlépe se mi pracovalo s Mňágou a Žďorp

Pamatuješ si na svůj první kontakt s českým tiskem?
No jasně, to byla tiskovka s Native. To bylo strašný, nikdo nemluvil, nikdo se na nic neptal, vypadalo to jako ve škole.

RETRO: Ivan Král: Legenda a knedlíky

Jak ses kontaktoval s českejma muzikantama?
Já jsem nikoho neznal, začalo to tím, že Pospíšil mi navrhl nějakýho Kollera, nějakou Lucii, já jsem vůbec nevěděl, kdo je kdo... a Lucie mi pak navrhla Alici, mezitím mi na B&M navrhli Ledeckýho...

A nebojíš se, že se můžeš jako producent opakovat?
Ne, já si vybírám kapely, který jsou jiný, něco jinýho je Alice, něco jinýho Mňága a Žďorp. Já samozřejmě mám určitej postup, ale musíš zjistit, co ty lidi v sobě maj, jak to chtěj nahrát.

A byl styl práce některý skupiny natolik specifickej, že bys najednou nevěděl, kudy dál?
Ani ne, ale jsou takový okamžiky, že by ses na to nejraději vykašlal, když ti někdo pořád kecá za zádama. Takovejch momentů je dost, je to psychologickej boj a unavuje tě to víc než celá práce.

S kým se ti pracovalo nejlíp?
Budeš asi překvapenej, ale Mňága a Ždorp, ti kluci si dali říct hodně věcí, navíc jsou hodně chytrý a s Fialou se dělá božsky.

Ivan Král - Nenápadný muzikant a autor, který inspiroval světové hvězdy

Taky jsem se setkal s názorem, že se jako producent hodně rozprodáváš.
Ale já jsem toho zase tolik neudělal... a navíc to už nechám plavat.

Mňága byla poslední?
Ne, Alice je poslední. Ten pomník jsme už postavili, teď bych se rád podíval po nějakejch novejch talentech.

Monitoruješ nějak dění na český scéně?
Ani ne, viděl jsem jenom některý kapely, když jsme hráli před Lucií.

A zaujalo tě něco?
Líbili se mi třeba Walk-Choc-Ice. Já jsem fakt neměl čas. Uvidíme příští rok, co se dá udělat.

S tím pomníkem - ty jsi v souvislosti s dokumentem, kterej o tobě byl natočenej, řekl, že takový filmy se točej, až když je člověk pod drnem...
To byl takovej českej černej humor. Já se na to dívám takhle, vážně. Šílená pocta. Já jsem toho zase tolik neudělal, nejsem takovej chamtivej.

TOP 5 písní, které napsal Ivan Král. Nazpívali je Patti Smith, Iggy Pop, David Bowie, Pearl Jam i U2

Co tomu říkali tví bývalí spoluhráči?
Jo, líbilo se jim to, říkali, že to mělo spád, nebylo to nudný, Sucháč to udělal dobře.

Ještě než se zeptám na desku - Native jsou uzavřená záležitost, nebo se podíleli také na Nostalgii?
Ne, tam hráli všechno kluci ze Slovenska, co hráli s Ledeckým.

Vybral sis je potom, cos je viděl s Ledeckým?
Ne, já jsem předtím točil desku s Robertem Stankem, Kiss The Sky, a až pak jsem je nabídl Ledeckýmu.

Na Nostalgii se objevují někteří tví bývalí kolegové. Jakej je jejich podíl?
Já si myslel, že budu mít na desce hodně hostů, ale nakonec z toho sešlo. Nebyl čas, to by chtělo strávit šest měsíců v Americe. Nakonec se ozvala Patti, nahrál jsem s ní pár básniček, tady jsem se dohodl s Johnem Calem a on mi nahrál do jedný písničky piáno.

Dávali jste tam nějaký coververze?
Ne, až na jednu pecku, kterou jsem dělal ve dvaaosmdesátým s Iggym a kterou on nechtěl vydat, tak jsme na ni napsali slova. Jinak je všechno originál.

Materiál z desky bude naživo prezentovanej se stejnou partou?
Ne. Já se koukám po různejch kapelách, ale z každý bych si vzal tak jednoho muzikanta. Kontaktoval jsem Support Lesbiens a půjdu se podívat na Walk-Choc-Ice. A pojedeme asi šest měst.

Ivan Král interview: Anděl strážný stál vždy při mně

Klip. Kdo ho bude dělat, jak bude vypadat...
Znáš obal?

Ne.
Je od Drtikola, fotografa z dvacátejch let. Vzali jsme asi tříminutovej film, jedinej, kterej kdy natočil. A dělat ho bude Ester Krumbachová.

Jak jsi k týhle dámě, která už dneska znamená spíš symbol filmový Nový vlny šedesátejch let, přišel?
To mě tady pan Pospíšil vzal za ruku a poslal mě za ní - stejně jako s Anetou Fárovou, jak jsem se s ní potkal, začali jsme se bavit o Drtikolovi.

Jak paní Krumbachová reagovala? Takový návštěvy k ní asi moc často nechodí...
Normálně, ona na sobě hodně dělá, je na sebe hodně tvrdá. Chytrá ženská, se kterou se dá mluvit hodiny o všem. Pořád říkala, že se musí dostat do mý duše, proč to vlastně dělám, a nakonec jsem ji pustil desku a ona se pro to nadchla.

Pamatuješ se na ni ještě ze svýho domácího pobytu zamlada?
Ne, akorát O slavnosti a hostech jsem viděl, ale až ve Státech.

Legendární rocker Ivan Král dostal v brněnském Metru od fanynky podprsenku

Myslíš, že je velkej rozdíl mezi tím, cos dělal Native a Nostalgií?
Určitě, tohle je deska, kterou jsem chtěl dělat už před deseti lety. Kdybych ty skladby ukazoval některejm lidem ve Státech, říkali by: „Neblbni, ty seš romantik, citlivej." A tady mi to vydali.

Jakej je tvůj výhled do budoucna?
Teď si potřebuju tak na tři dni odpočinout, pak postavím kapelu, desátýho října bude v Radosti křest, pojedeme nějaký ty města... Ještě budu listopadu dělat v Bunkru koncert s basákem od Hendrixe, Noelem Reddingem, bude tam taky kytarista od Spin Doctors, a dál nevím. Nevím, co bude za tři měsíce, ty to víš? Chtěl bych se podívat po klubech, jestli je tady nějakej novej talent. Uvidíme.

Text původně vyšel v časopisu Rock Report č. 10/1995.

Článek je součástí retrospektivního cyklu iREPORTu, který přináší sondu do historie hudební publicistiky od doby vzniku časopisu Rock Report (později REPORT) v roce 1991. Vybrané články jsou doplněny dobovými fotografiemi a dalšími digitalizovanými materiály z bohatého redakčního archivu.

Text: Radek Diestler, foto: Kateřina Simerowá
Témata: Ivan Král, Native, Nostalgia, Ester Krumbachová