ŽEBŘÍKÁNÍ: Chinaski hráli i v bordelu, Tomáš Klus se chystá zpět na pódia

1.) Žebřík se již podruhé konal v bývalém autobusovém depu. Na jakém nejpodivnějším místě jsi vystupoval/a?
2.) Čím relaxuješ?
3.) Co tě letos profesně čeká?

Žofie Dařbujánová (Mydy Rabycad)
1.) Hodně podivný, ale zároveň nádherný místo bylo na německým festivalu Fusion. To bylo takový starý rozpadlý letiště s kusem lesa a děly se tam neuvěřitelný věci. Jestli bych chtěla někomu doporučit nějakej festival, tak Fusion. Připadala jsem si tam jak Alenka v říši divů. Nedá se to dopodrobna popsat, všichni včetně návštěvníků byli neuvěřitelně vymóděný a všechno to hrálo dohromady. Fakt krásný.
2.) Když už mám všeho dost, tak jezdím ke koním. Mám vlastního koně, tak relaxuju tím, že zdrhnu na pár hodin do lesa.
3.) Letos především spousta koncertů. Zase chystáme projet kus světa - to hlavně - a pomalu se vrháme na novou desku. Už ji máme rozpracovanou, tak snad to nebude trvat dlouho.

Igor Timko (No Name)
1.) Máme za sebou asi tak tisíc sedm set živáků, takže to je těžké říct. Ale je pravda, že největší průser v rámci podmínek bylo minus dvacet tři stupňů na Špičáku na Šumavě. Byl to zasněžený svah a normálně nám tam zdechlo auto. Byla taková zima, že zamrzlo. Byla to akce pro jistou automobilku, nádherně připravená, ale nikdo nepočítal, že budeme vystupovat v takovým mrazu. Trochu pomohly takové ty sálající plynové houby, já jsem zpíval v rukavicích, bubeník hrál v čepici a mikině s kapucí, ale kytaristi to strašně schytali, protože holé prsty na strunách byly katastrofa. Ještě se mi vybavuje koncert z našich začátků někde na jezeře, kde to nebylo dobře odizolované. Ale začátky si musí každý projít a je ideální, když to přežije.
2.) Právě teď mi volaly obě děti, Jakubko a Ivanka - Jakubovi je devět a Ivance sedm - "Tatínku milujeme tě, bla bla bla, ať jsi, kde jsi," takže pro mě je momentálně největší relax být s dětmi a hrát Člověče nezlob se nebo Monopoly, a to právě proto, abych si odpočinul od muziky a kariéry. Jakmile člověk dokáže slézt z koncertního pódia, vypnout a už nebýt No Name, ale Igor Timko a normální chlapci, tak se to dá ustát. Ale jakmile je člověk sám, nemá rodinné zázemí a pořád je tím hercem, slavným zpěvákem nebo politikem i doma, pohltí ho bublinkový svět a to nedáš. Z toho ti musí přeskočit a ztrácíš kontakt se životem. Já když přijedu domů do Košic, zavřu za sebou, No Name zůstávají za dveřmi a tam jsem normální táta. Děti znají naši hudbu sporadicky z rádií, ale že bych do nich doma bušil nové album, to určitě ne. Stalo se mi, že v rádiu hráli píseň Hľadám z roku 2003 a Ivanka se divila: "Tatínku, to jsi ty? Já to neznám," Tak jsem si říkal, že to asi dělám dobře.
3.) Dnes máme na Žebříku první výkop v rámci turné, v sobotu dáme Písek, který je plný, 15. března nás čeká Zlín, který je vyprodaný, pak Brno, které je vyprodané a druhé přidané už bude taky plné. Turné táhneme až do konce dubna, to je Ostrava taky dvakrát a prvního listopadu v Praze ve Fóru Karlín oslavíme dvacet let kapely. Takže tisící koncert jsme dali doma v Košicích a dvacet roků oslavíme na opačném konci naší bývalé společné republiky. Do Košic se možná zase vrátíme, až bude dvoutisící koncert.

Jitka Schneiderová
1.) No, asi v Taipei v divadle, kde jsme hráli pro tamní lidi.
2.) S blízkýma lidma, s dcerou a rodinou.
3.) Čeká mě zkoušení divadelního představení, který bude o ženě, jež se jede do Argentiny učit argentinský tango, čeká mě natáčení třídílnýho filmu pro Českou televizi a taky zpívaný divadlo. Je toho docela dost.

Pepa Bolan (Mandrage)
1.) Mně se vybavuje spousta podivných míst, protože když jsme jako kapela začínali, tak jsme hráli jenom na podivných místech. Samý takový pochybný klubo-hospodo-putyky, vesměs různý divnomísta, kde třeba ani nebylo pódium.
2.) Hele, já používám jako relax, že si dám panáka, dám si druhýho a začínám se pomalu uvolňovat.
3.) My teďka jedeme turné, který musíme úspěšně dokončit a pak navážou Majálesy a festivaly. Víceméně máme určitej plán skoro na rok dopředu, takže já vím, co se bude dít další rok, ale asi to ještě nemůžu úplně říkat. Naznačit můžu, že budeme naživu.

Michal Malátný (Chinaski)
1.) No, mám pár kandidátů. Hráli jsme v podpalubí lodi. To bylo dost divoký, protože šlo o kovovou loď, takže zvuk tam byl úplně pekelnej. Hráli jsme na Pankráci v base, hráli jsme v bordelu, hráli jsme v Hollywoodu na ulici pod palmama, hráli jsme v zimě na sjezdovce při mínus osmi stupních... Myslím, že to stačí, ne? (smích) Ale možná bych si ještě na něco vzpomněl, občas se kapela ocitne na místech, kde bych to teda nečekal.
2.) Ticho je lék, takže si lehnu na gauč a čtu knihy. Na pianu mám štos knížek na přečtení, který jsem si koupil a ještě je nestihl zdolat. Je to dost velká řada. Takže můj nejlepší relax nastane, když je úplný ticho a můžu si číst knihu. To je nejvíc.
3.) Letos bychom chtěli natočit desku. Začali jsme na ní už dělat, máme dvě písničky, který jsme natočili v Brisbane v Austrálii. Teď pojedeme natočit dvě písničky do Londýna, na podzim další dvě do Los Angeles, pak možná ještě někam. Takže takhle to po dvou písničkách skládáme, a když všechno dobře dopadne, příští rok v únoru by mohla vyjít deska. Letos tudíž budeme málo hrát a hodně točit, nebo spíš cestovat. Osvědčil se nám model, že jedeme do ciziny, zahrajeme pro krajany a pak tam něco natočíme. Kdyby se to takhle povedlo, byly by to krásný výlety.

Ewa Farna
1.) V malinký restauraci - takový kolibě - jako překvapení pro fanynku na jejích narozeninách. Hrála jsem i na nějakým ukotveným pontonu, přičemž publikum bylo na břehu. Ale zpívala jsem taky jen s harmonikářem jednu věc v tramvaji.
2.) Miluju spánek nebo sledování filmů. Jsem docela filmovej maniak. Taky mám ráda sezení s kamarády nebo výlety do přírody. Protože mě muzika obklopuje pořád, což je sice hezký, ale přiznám se, že když jsem doma, vůbec ji neposlouchám. Muziku si pouštím v autě, nebo když uklízím, což ale není úplně často. Že bych si doma sedla a poslechla si desku, to je málokdy. Ovšem když už si pak něco vytipuju, tak si to dám i několikrát, a to mě pak baví.
3.) Teď vydávám novej singl Na ostří nože, jak v Polsku tak v Čechách chystáme desku, a protože letos slavím deset let kariéry, připravujeme na 11. 11. velkej koncert v Praze. Tohle jubileum je pro mě vlastně zásadní milník, takže se na něj soustředíme a už ho chystáme víc než půl roku. Snad to vyjde.

Tomáš Klus
1.) Když o tom tak přemýšlím, tak tohle bude jedno z těch podivnějších míst. Ale tady jsem úplně tak nehrál, jako že jsem sem přišel. Hráli jsme v nějaký konírně, v pivovaru, ale to taky nejsou úplně netradiční místa. Dalo by se říct, že jsem takovej nudnej patron.
2.) Knihou. Podstupuju léčbu knihou na ledacos a je to bezvadný. Čtu různý druhy i žánry, nejsem vyhraněnej. Teď jsem kupodivu přešel do žánru science fiction a fantasy, což by mě nikdy nenapadlo, ale je to fantastický, jsem z toho úplně hotovej.
3.) Letos bych se chtěl v říjnu vrátit s koncerty a doufám, že to bude krásný.

text: Daniel Folprecht, foto: Petr Tibi