RECENZE: Slza završila první trilogii své diskografie tím nejlepším možným způsobem

Vydáno 24.04.2020 | autor: Filip Pešta

Dvojice Slza ve složení Petr Lexa a Lukáš Bundil se za dobu svojí šestileté existence naprosto přirozeně etablovala do vod tuzemského popu. Za tu dobu nashromáždila řadu úspěšných písní a vytvořila o sobě pevné povědomí u široké veřejnosti. Při přípravách nové desky 3 se vydala na zkušenou do ciziny - za novým zvukem a jiným přístupem k pracovnímu procesu.

RECENZE: Slza završila první trilogii své diskografie tím nejlepším možným způsobem RECENZE: Slza završila první trilogii své diskografie tím nejlepším možným způsobem

Slza

3

Skladby:
4 ráno, Sobě blíž, Paravany, Fotky, Žár, V prázdnu, Noc, V ringu, Hoď tam trsa, Odsud tam

10 trax / 29:09 min

Vydavatel: Universal Music

Nikdo Slze rozhodně nemůže upřít schopnost napsat chytlavý popěvek. To, co v zahraničí funguje především v angličtině, dokáže solidně přetavit do jazyka českého a výsledný text ověnčit refrénem tak chytlavým, že si jej pravděpodobně budete notovat ještě ráno ve sprše.

V minulosti se však kvantita jistým způsobem podepsala i na kvalitě a z tolik zjevného rukopisu už prostě dobře zvládnutá kaligrafie silně brnká na nervy posluchače. Přestože je i na novince její základ nesporně přítomen, deska samotná se ubírá trochu jiným směrem. Petr Lexa, v předchozích letech skladatelsky a lyricky neangažován, přiložil ruku k dílu a společně s Ondřejem Ládkem a Lukášem Bundilem vzniklo v Londýně a Berlíně deset skladeb, které inzerují trochu svobodnější a upřímnější výpověď.

Slza se tentokrát ocitla na jiném břehu už z hlediska zvuku a hudebně se nebojí následovat úroveň světového popu. Do role producentů byli obsazeni Oliver Som a Edd Holloway, který stojí například za tvorbou Lewise Capaldiho. Jejich zásah je samozřejmě na třetí řadovce znát. Bicí vás příjemně kopou do hrudi a celkový mix cílí hlavně na zvukovou barvu, která má tentokrát temnější odstín. Části, kde se má refrén rozvinout do své majestátní podoby, jsou příjemně nakřápnuté perkusemi, kytarovými linkami a atmosférickými vokály.


PETR LEXA VÍ, O ČEM ZPÍVÁ 

Lyricky se pocit kýče spíše vytrácí. Sám Petr Lexa nazval sbírku textů jako svoji nejupřímnější výpověď. "Někde jsem se zasnil, někde zavzpomínal na dětství a bývalé vztahy, jinde se zase trochu rozčílil nebo naopak nadchnul. Je to zatím moje nejosobnější zpověď," prohlásil.

A právě tematická pestrost je jistě plusovým bodem. I když dokážete rozpoznat, který příběh je zrovna vyprávěn, oceníte tu a tam povedenou slovní hříčku nebo trefně pojmenovanou emoci. Jistou rozporuplnost může vyvolat tanečně laděná Hoď tam trsa, jež nechá stejný slogan vyznít v celé své nahotě těsně před refrénem. V tu chvíli se buď přikloníte na stranu do očí bijící trapnosti, nebo víře, že onen slogan časem zlidoví díky ústní slovesnosti našich teenagerů.

TOP 6 videoklipů týdne: Anna K. opět v plné síle, Post-It představují svůj první duet a Slza originální tanec

Z těch opravdu dobrých kousků je nutné vyzdvihnout například Fotky, kde se za doprovodu optimistické aranže oslavuje dětství. Z pomalých písní je to určitě Žár, na kterou posluchači rádií jen tak nezapomenou. Ač její stavba silně vybízí k angličtině, čeština jí prostě sluší. Kdo by chtěl slyšet trochu údernější frázování, může zvolit píseň V ringu o sporu dvou kamarádů. Navíc její instrumentální složka zní jako něco, u čeho by Ed Sheeran určitě kýval hlavou do rytmu a horlivě zapojoval svůj looper.  

Slza přišla s kvalitním popovým albem, kde se nikdo neminul profesí. Výsledný celek je příjemnou změnou oproti souputníkům, kteří se o současnou produkci marně snaží. Petrovi Lexovi a Lukáši Bundilovi to vyšlo. Standardy byly oprášeny zase trochu něčím novým a trilogie diskografie této kapely má zřejmě ten nejlepší možný konec. Nejspíš právě proto, že touha vystoupit z komfortní zóny byla zase jednou o něco silnější než pohodlná sázka na jistotu.

text: Filip Pešta, foto: Mischa Babel / Universal Music

Témata: Slza, 3

3,50

čtenáři

hlasuj
zavřít