Karel Hašler - Skladatel, který zpopularizoval českou písničku. Jeho texty ho stály život

Smrt si říká rock'n'roll (337.) - Karel Hašler

Narodil se do dělnické rodiny. Otec s matkou pracovali oba ve smíchovských sklárnách a na přání otce se vyučil proti své vůli rukavičkářem. Jelikož se mu nezdálo, že by jeho budoucností mělo být právě toto řemeslo, po získání výučního listu se začal věnovat divadlu. Zpočátku vystupoval v kočovných divadelních spolcích Choděry a Dobrovolného, 1901 v Brně a o rok později v Lublani. Od roku 1903 byl na dalších dvanáct let členem Národního divadla a souběžně s tím vystupoval v nejrůznějších kabaretech. Jmenovitě to byly například Lucerna a Rokoko. Když vznikla ČSR, dostal se na několik let do vedení Lucerny a v Praze založil velkou revue, která měla pouze krátkodobý úspěch.

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: PŘÍBĚHY ZESNULÝCH HVĚZD

Písně začal skládat již před první světovou válkou, a to zejména díky svému švagrovi Rudolfu Frimlovi, který na něj měl velký vliv. Jeho skladby rychle zpopularizovaly, texty pojednávaly o patriotismu, lásce k Praze, ale také rýpaly do politiků. I díky nebývale chytlavým melodiím se staly mezi posluchači tak oblíbenými. Říká se, že mu mnohdy stačil jeden den na složení a nazpívání písně. Další den nato si ji už zpívala celá Praha.

Jelikož se Karel Hašler těšil čím dál větší popularitě a zažíval velké úspěchy, zalíbil se mu bohémský život umělce. To vedlo k hádkám mezi ním a manželkou Zdenou, například se přeli o výchovu synů.

Hned jak přišla éra zvukového filmu, začal skládat filmovou hudbu. První zvukový český film Tonka Šibenice z roku 1930 byl uveden právě dvěma jeho písničkami - Hradčany krásné a Když v Praze padá sníh. O dva roky později si zahrál ve filmu Písničkář. Ten sám napsal a zároveň se stal jeho biografií. Právě z něj pochází i jeho nejznámější skladba Ta naše písnička česká.

V průběhu druhé světové války organizoval písňové večery, které burcovaly protiněmecké pocity a odpor proti okupantům. Znovu začal parodovat politiku skrz své skladby. Gestapu se to samozřejmě nelíbilo a při natáčení filmu Městečko na dlani si pro něj přijelo. Výslech trval celé tři dny, poté byl propuštěn pod podmínkou, že již nebude brojit.

Hašler neuposlechl a gestapo si pro něj přijelo podruhé. Tentokrát už ho ale nepustilo. Nejprve byl uvězněn na Pankráci a poté v Drážďanech. 17. října 1941 skončil v koncentračním táboře Mauthausen. Tam ho pod vlivem alkoholu skopal příslušník SS a způsobil mu otevřenou ránu na noze, kvůli čemuž dostal bakteriální zánět. O pár měsíců později byl odveden na trestný blok, kde se musel vysvléci donaha a pak na něj pouštěli studenou vodu. Zemřel na následky mučení, neléčeného zánětu a úplavice 22. prosince 1941.

Toto je prý úryvek z jeho poslední písně, kterou složil ještě v koncentráku: "Hlava mi klesá uprostřed boje, dech poslední patří jen vám, vy Čechy krásné, vy Čechy krásné; ty Praho moje! Budete žít, já umírám..."

Text: Dominik Pavliš

Témata: Karel Hašler, filmové písně, válka