Vydáno 19.11.2016 | autor: David Stoklas
V jednom z rozhovorů Leonard Cohen utrousil, že by se jako básník neuživil. Nakonec se tedy literární kariéry vzdal. Svoji první nahrávku ale vydal až ve svých třiatřiceti letech, kdy jich jiní mají už několik. Cohen totiž nikdy nespěchal a na věcech, co tvořil, si dával záležet.
Leonard Cohen nahrál celkem 14 studiových alb
Když na začátku letošního roku zemřel zpěvák David Bowie, asi nikdo netušil, kolik dalších velikánů ho bude následovat. Bowie se rozloučil deskou Blackstar, která vyšla na jeho šedesáté deváté narozeniny a pouhé dva dny před jeho smrtí. Leonard Cohen zemřel ve spánku 7. listopadu a dal světu sbohem albem You Want It Darker, které nahrál v obývacím pokoji jeho domu v Los Angeles. Jeho syn Adam médiím o tři dny později sdělil, že jeho otec odešel v poklidu s vědomím, že za sebou nechal povedenou nahrávku. Skladby na jeho čtrnácté řadovce zní trochu, jako by Cohen zpíval ukolébavku sobě samotnému. Smeknul svůj ikonický klobouk a se ctí a vztyčenou hlavou odešel. Dál.
HITPARÁDY (71.): Leonard Cohen dobyl ve dvaaosmdesáti český albový žebříček
Šedesátky. Všude to na kilometry daleko čpělo sexem a lidé utíkali z vězení umělých předměstí ke kořenům a spiritualitě. Každý si dosyta užíval svobody a hédonisticky se oddával širokému spektru všemožných drog. Do téhle doby přišel tehdy třicetiletý Leonard Cohen. Miloval literaturu a v roce 1956 mu vyšla jeho první sbírka básní. Nicméně svoji lásku ke slovům realizovat jinak. Naučil se hrát na klasickou kytaru a svoje výstižné, lehce erotické a mírně spirituální texty, které mu získaly respekt a přezdívku "Mistr erotického zmaru", obalil do uhlazených kytarových tónů. Vystupoval na folkových festivalech po boku dalších tuláků s kytarou, jako je Bob Dylan. Na rozdíl od něj se ale Cohen snažil vyhnout politickým tématům a raději své texty věnoval tajemným a křehkým ženám. Navíc šel proti proudu i tím, že si rozvolněná šedesátá léta užíval po svém. Byl totiž tak trochu asketa.
Jeho nejznámější skladba je ikonická, nastokrát zcoverovaná a supersmutná Hallelujah. Dostalo se jí přes krásné přezpívání až po obskurní a trestuhodné mršení samohrajkáři na vesnických tancovačkách. Song Hallelujah zazněl v desítkách filmových snímků a dokonce hrál i na olympijských hrách. Cohen za sebou ale nechal mnohem víc než jeden hit. Mezi jeho nejgeniálnější písně patří Suzanne, kde za doprovodu hypnotické melodie vypráví o jedné vskutku záhadné dívce.
Slavný zpěvák a skladatel se sám nechal několikrát slyšet, že mu věci trvají. Že ze sebe texty nechrlí jako jiní, ale občas má dokonce problémy dát něco dohromady. A tak s trpělivostí hodináře psal prostě pomalu. Naštěstí se tohle dlouhé čekání vždy vyplatilo, a tak ho vlastně ani nemusí mrzet, že mu bylo osmdesát dva a vydal "jenom" čtrnáct studiovek. Jsou úchvatné a je v nich všechno. Láska, naděje, víra i zmar.
Leonard Cohen v O2 Areně: publikum vítalo umělce vestoje
I Cohen, jako správný rozpolcený umělec, měl svoje malé excesy. V jeho případě však nešlo o zdemolované hotelové pokoje. Naopak. Už od začátku sedmdesátých let ho po vzoru beatnického spisovatele Jacka Kerouaca zajímal buddhismus a často navštěvoval v Los Angeles jeden klášter. Kdo by čekal, že za dvacet let bude vysvěcen knězem a stane se osobním asistentem onoho centra. I přesto se však pořád více považoval za žida. Neměl potřebu hledat nové náboženství. Spíš to berme pouze jako rozšíření obzorů a na tom přeci není vůbec nic špatného.
Cohen zemřel ve spánku. Takovou smrt by si přál asi každý. Jeho manažer řekl, že příčinou úmrtí byl pád na zem v jeho domě ještě před tím, než šel spát. Ze světa ho doprovodili stejným způsobem, jakým jím on sám kráčel. Skromně, elegantně a bez okázalého humbuku. Pohřbili ho v úzkém kruhu rodiny a nejbližších přátel v jednoduché borovicové rakvi. Hallelujah, mistře.
Text: David Stoklas, foto: archiv
Témata: Leonard Cohen, folk, Hallelujah, buddhismus, poezie
