Filip „Fido“ Vondrášek (Fast Food Orchestra): Mívám hodně plánů, ale nakonec se vždy rozhodnu intuitivně

Fido, ty jsi teď přijel z dovolené, v rámci které jsi navštívil Zimbabwe, Botswanu a Zambii. Co tě nejvíc na cestách překvapilo? A jaký zážitek se ti vybaví? Ptám se i proto, že poslední deska se jmenuje Vezmu tě s sebou. Název tak svým způsobem k cestování vybízí…
Afrika mě překvapí úplně vždycky. Vlastně nechápu, že jsem ji tak dlouho ignoroval. Už to ale pár let docela slušně napravuji. Baví mě tam lidi, hudba, příroda a i to, jak se nebojí barev. Skvělých zážitků bylo hodně, například by mě nikdy nenapadlo, že se vykoupu v africké řece, konkrétně v deltě řeky Okawango. Bylo fakt divné plavat a kolem slyšet hrochy, kteří ze všech zvířat v Africe zabijou nejvíc lidí. Ale místní říkali, že jsou daleko, že se nemáme bát, tak jsme to dali. Nebo jsme šli na game walk savanou s průvodcem asi čtyři kilometry od kempu, fotili si zebry a žirafy, a když jsme se vrátili zpátky a lehli si ve stanu, slyšeli jsme kousek od nás řvát lvy. Smáli jsme se, že kdyby nás zabili hroch nebo lev, říkali by si o nás lidé, že jsme byli totální idioti, když jsme lezli do řeky v Africe nebo se procházeli po Savaně.

TRACKLIST | Píseň po písni s novým albem Fast Food Orchestra. Nechte se vzít s sebou

Co tě naopak na cestách nejvíce rozohnilo?
Moje největší, dokonce bych řekl i životní, snaha je, abych se, pokud možno, vůbec nerozohňoval. Bohužel jsem se to stále za ty roky nenaučil, ale pracuji na tom. Většinou mě tedy na cestách nejvíc vytáčí letecké společnosti. Co jsem se ovšem docela naučil, je naladit na rytmus místních, například se snažím nevztekat se, když mně v restauraci přinesou pivo za třicet minut po objednání, protože tam je to zkrátka normální. A pokud si chce člověk dovolenou užít, měl by se hodit do klidu. Ne vždy to ale jde. Když se to nastřádá, umím se i vztekat.

Kam máš namířeno příště?
Mám hodně plánů, ale nakonec se rozhodnu intuitivně, až se to bude blížit.

Když se ohlédneme v čase, čím je vaše poslední deska tolik výjimečná, že ji chcete i po dvou letech pokřtít?
Tou nejdůležitější rovinou je fakt, že dokončila náš přerod v současnou kapelu, a za to si zaslouží být pokřtěna i po dvou letech. A je to fakt super deska.

Kdo bude kmotrem?
To je velké tajemství, ale určitě se to čtenáři, kteří přijdou na koncert, dozví.

Na koho se ještě můžeme těšit?
Těšit se můžete na Sushu, Cocomana nebo Dr. Karyho.

Celý říjen je ve znamení společného turné s Vojtaanem. Byl jsi jeho posluchačem i před vaší spoluprací?
Vlastně ani ne, pokud budu tedy upřímný. Až na pár výjimek českou hudbu obecně poslouchám spíše méně. Ale své hudební kolegy v každém případě sleduju dost. Například skrze singly, sociální sítě a podobně, takže vím, co dělají. U Vojtaana to nebylo jinak, věděli jsme přesně, co dělá.

Co ti na něm nejvíc lidsky vyhovuje? A co naopak rozčiluje?
Vojta má skvělou energii, podobnej smysl pro humor jako my a je to zkrátka dobrej a milej člověk. Nerozčiluje mě na něm nic, teda snad jen to, že si dvakrát neohlídal společné termíny turné a náš Matěj s tím měl hroznej vopich. Ale to mě spíš než rozčílilo, pěkně nasralo. (smích)

Jak vznikla písnička Jeden rok? Napsal si svoje party Vojtaano, nebo je od vás dostal přiřazené a píseň už byla napsaná ještě před tím, než jste se potkali?
Říkali jsme si, že uděláme společnou věc a chvilku jsme hledali, co to bude. Když jsme Vojtovi poslali demo této věci, udělal si vlastní party podle sebe, nijak jsme mu do toho nekecali, šlo nám o jeho autenticitu.

Opravdu jste si mysleli, že to vše kolem covidu potrvá jen „jeden rok“?
Vlastně ta písnička vůbec o covidu není, i když to tak na lidi působí. První torza textů byla trochu depresivní o nešťastném vztahu, a když jsme nad tím s Vojtou seděli ve zkušebně, tak jsme se shodli, že vlastně nechceme dělat žádnou plačtivou písničku. Vojtaano měl krátce po vydání singlu Ve vaně a vyloženě říkal, že druhou depku už ne. Tak jsme si sedli, kompletně otočili významy, což mně vlastně přijde skvělý. Zkouším to tak i v normálním životě.

Jak těžké bylo přesunout celou šňůru?
To je spíše otázka na našeho manažera Matěje, ale byla to hrozná práce a dělo se to dvakrát po sobě, nicméně prožívali to úplně všichni, takže kluby a pořadatelé vycházeli maximálně vstříc a hledali se možnosti.

Už máš někoho vyhlídlého na další spolupráci?
Pár nápadů máme, ale bylo by nejlepší, kdyby to vzešlo z nějaké spolupráce nebo alespoň pocitu, že by to mohlo dávat smysl. Teď máme třeba věc, kam by se nám hrozně hodil Richard Tesařík z Yo Yo Bandu.

Ale zpět k vaší kapele. Aktuálně máte nového basáka Matěje Vašků, kterého můžou lidí znát z Prague Conspiracy. Proč jste sáhli právě pro něm?
Na rovinu, Matěj měl nastoupit, už když odcházel Matěj Havlíček, ale jen to ještě v té době nevěděl. My jsme to ovšem už docela tušili a jenom to naši intuici potvrdilo! Matěj je naprosto skvělej člověk a muzikant. Maká pro celek a pro písničku, nikoliv pro ego a takový lidi přesně tahle kapela, i každá jiná kapela, potřebuje.

Vaším aktuálním singlem je Jízdní řád. Jak to vypadá s další tvorbou?
Velmi dobře, začíná se rodit deska. Pomalu, ovšem jistě. Máme v plánu dodělat písničky a třeba na podzim 2023 nebo zkraje zimy 2024 vydat desáté a samozřejmě ultimátně nejlepší album!

V klipu máte slušivá modrá sáčka. Čí to byl nápad? Myslíš, že je důležité mít kapelní dress code?
Neskromně říkám, že ten nápad byl můj. Chtěli jsme od sebe oddělit dvě scény, jednu letní u grilu, a pak tu koncertní na pontonu a takhle nám to přišlo vizuálně zajímavé. Za mě dress code rozhodně. Nemusí být až takto unifikovaný, ale myslím, že to kapele může udělat ksicht. Publikum rozhodně takové elementy zaujmou, ale samozřejmě ne vždy to nutně musí fungovat. Je to taky hodně o žánru a o tom, jak se v tom lidi cítí.

Uvidíme vás takto oblečené i na aktuální šňůře?
Určitě ano!

Krom jiných aktivit jsi jedním z organizátorů Mighty Sounds. Rock for People před pár dny odtajnil pár jmen na příští rok. Můžeš taky nalákat na váš festival nějakou vlaštovkou?
Bude to skvělý rok po všech stránkách a mám hroznou radost, že jsme konečně po letech ulovili kapelu Rancid, která je asi nejcitovanější skupinou v Mighty kuloárech. A samozřejmě to jimi nekončí, máme ještě jiné velmi slušné úlovky, ale na jejich zveřejnění je čas. Každopádně jsme přesvědčenej, že budou lidi spokojení.

Text: Andrea Štipčáková, foto: archiv Fast Food Orchestra
Témata: Filip Vondrášek, Fast Food Orchestra, Vezmu tě s sebou, Vojtaano, turné