Vydáno 02.09.2022 | autor: Tomáš Kocian
Lenny už několikrát dokázala, že je schopna dělat pop nejen pro Čechy, ale že její hudba může fungovat i jako exportní artikl. Nová deska Heartbreak Culture byla z velké části vytvořena právě v zahraničí a ve spolupráci s velkými jmény nejen evropské hudební produkce. A je to na ní znát. Zpěvačka na ní navíc poprvé v kariéře zabrousila také do rocku.
RECENZE: Kouzlo Heartbreak Culture od Lenny tkví v na první poslech nenápadných písních
Skladby:
Superpower, Heartbreak Culture, Plastic Flowers, No. 1, live. laugh. cry, Overdosed, Animal, No Borders, Friendzoning, Are You Happy Now?, Lithium, Friends For Life
12 skladeb / 33:58 min
Vydavatel: Universal Music
Tuzemská hudební scéna zažívá v tomto roce zajímavý a vítaný jev. Po letech, kdy v čele hitparád nebo v žebříčcích streamovacích služeb bylo až nezdravě moc testosteronu a výraznou ženskou postavu byste hledali marně, se trend pomalu mění. Cestu na výsluní českého popu si našlo nemálo ženských jmen. Mezi ně patří bezpochyby i Lenny, která již od počátku své kariéry přichází se zajímavou kombinací kvalitního popu, do kterého přidává svůj autentický rockový chraplák. Právě díky tomuto charakteristicky zbarvenému hlasu ji snadno poznáte. V první písni Superpower nemusíte ani dlouho čekat. Hlas zpěvačky nastoupí hned po úvodním odklepání bicími. Ideální energický poprockový otevírák alba s od začátku jasně danou strukturou. Píseň je vlastně velice jednoduchá, a právě díky tomu funguje na úvod skvěle.
Od rocku ale zase zpátky k popu. Následující Heartbreak Culture je rychlejší popová záležitost, která ovšem nepřináší žádné velké překvapení. Celou dobu jsem čekal, že ten vlak, který nasadí už na začátku rychlé tempo, někde nečekaně zahne a zpomalí nebo se nějakým způsobem vymaní z monotónnosti. To se ale bohužel nestane. Škoda. Podobné pocity naskakují i u dalšího singlu z novinky, který mohli posluchači ochutnat již před vydáním alba. Z live. laugh. cry sice srší emoce na všechny strany a její poselství je více než zřejmé - žít naplno, jenže to všechno je zabaleno v ne příliš výrazném hudebním podkladu. Samotná snaha o hit tak byla zmařena možná až přílišným tlačením na pilu.
Na druhou stranu, krom velkých a výrazných hitů je na Heartbreak Culture prostor i pro menší a mnohem vypiplanější kousky. Mezi nimi rozhodně vyčnívá No Borders. Zvukově nápadně pomrkává po tvorbě Royal Blood a přesně v této tvrší rockové poloze vynikne i zpěvaččin hlas. Hned u dalšího tracku překvapí jeho nenápadnost. Friendzoning je i přes svůj význam paradoxně jemnou skladbou. Neklade si za cíl výrazně vyčuhovat z řady, ale i po několika posleších je jednou z těch, ke kterým se posluchač rád vrátí.
Téměř úplný závěr alba patří písni Lithium, kterou má na svědomí producent Mike Shinoda, bývalý člen Linkin Park. Pravidelné piano pomalu buduje prostor pro příchod závěrečných smyčců. Emoce jsou zde jasné, a ačkoliv trochu učesané, dokáží zapůsobit. Stejně tak hrají prim v závěrečné baladě Friends For Life. Zpěvačka ji nahrála ve spolupráci s nizozemským zpěvákem Remmem a už na první poslech patří mezi nejvýraznější a nejsilnější kousky celé desky.
Pokud je něco, co se rozhodně nedá novince Lenny vytknout, pak je to zvuk. Světová produkce je na ní vyloženě cítit. K tomu patří i velké hity, na které měla zpěvačka v minulosti talent. Na Heartbreak Culture je dobré zaměřit se především na písně, které možná na první dobou posluchačem nerezonují, po více posleších však přichází příjemné překvapení. Celkově tak pro některé může třetí zpěvaččino album zůstat za očekáváním. Nic to ale nemění na tom, že je na něm slyšet kus kvalitně odvedené práce.
Text: Tomáš Kocian, foto: Benedikt Renč
Témata: Lenny, Heartbreak Culture, recenze, album
3,50
čtenáři
hlasuj
