RECENZE: Megadeth pozemská sláva nestačí, chtějí kolonizovat Mars

Megadeth

The Sick, The Dying... And The Dead!

Skladby:
The Sick, The Dying... And The Dead!, Life In Hell, Night Stalkers, Dogs Of Chernobyl, Sacrifice, Junkie, Psychopathy, Killing Time, Soldier On!, Célebutante, Mission To Mars, We'll Be Back

12 skladeb / 55:10 min

Vydavatel: Universal Music

Šest let uplynulo od vydání alba Dystopia. Nejdelší odmlku v historii kapely nezpůsobil jenom cirkus kolem koronaviru. Lídr Dave Mustaine zápasil s rakovinou. David Ellefson nechtěně opanoval internet a sociální sítě, načež mu tragikomická aféra z kategorie „sexuální obtěžování“ (z hlediska působení v Megadeth) zlomila vaz. Jeho party byly vymazány a znovu je nahrál baskytarista Steve Di Giorgio (Testament).

Masters Of Rock přiveze do Vizovic Megadeth, Slayer i Avantasiu

Změny v sestavě nejsou v případě této skupiny ničím neobvyklým. Tudíž nepřekvapí, že z minulé nahrávky zůstalo pohromadě pouze kytarové duo Dave Mustaine a Kiko Loureiro. Bubeník Dirk Verbeuren se sice připojil už v roce 2016, jenže ve studiu si odbyl premiéru teprve nyní.

Jak už to u zkušenějších part bývá, nová tvorba se nevyhne porovnávání s tou starší. První singl We'll Be Back startuje riffovou smrští, která snese srovnání se skladbou 502 (So Far, So Good... So What!, 1988), ale je ještě svižnější. Což platí též pro Soldier On! a houpavý riff ve středním tempu à la Sweating Bullets (Countdown To Extinction, 1992). Pokud se někdo věnuje „megadethologii“ od 80. let, najde na tuctu čerstvých fláků jistě víc obdobných okamžiků.

Desku ale zahajuje titulní track. Zbystří příznivci britského humoru, protože než se prsty poprvé dotknou strun, zazní pokřik „bring out your dead“. Stejně jako v kultovním filmu Monty Python a Svatý Grál. Thrashová sypačka Life In Hell posune děj k Night Stalkers. Rozmanitá píseň nepopisuje dobrodružství různých šmíráků, ale pojednává o 160. leteckém pluku zvláštních operací, což je speciální jednotka armády USA. Kromě zvuku helikoptér je ke slyšení i Ice-T (Body Count).

Exkurze do Černobylu i mise na Mars

S atmosférou si pohrává song Dogs Of Chernobyl. Mrazivý úvod, přeřazení na výrazně vyšší rychlostní stupeň, drsné líčení následků havárie jaderné elektrárny. Na Verbeurenem poháněné poučení o psychopatii prostřednictvím Psychopathy plynule navazuje Killing Time, kde se Mustaine vypořádává s lháři, kteří akorát mrhají jeho časem.

Představou vesmírné turistiky se nechal omámit rovněž „MegaDave“. Většinou štiplavý autor se v Mission To Mars mění v naivního snílka. Utopické vyznání, kterak chce být astronautem, je značně chytlavé. Podobně jako refrén závislostí se zabývající skladby Junkie. Snad jen eventuální hromové „oslavování“ feťáků na koncertech nemusí být každému po chuti...

Paradoxně nikoliv investoři do fyzického nosiče, ale konzumenti streamovacích služeb se mohou těšit ještě ze dvou bonusů - coverů Police Truck punkerů Dead Kennedys a This Planet's On Fire (Burn In Hell) Sammyho Hagara, který se nechal zlákat ke spolupráci.

Členství v Big 4 není náhoda

Ke složité povaze a prořízlým ústům frontmana lze mít mnoho výhrad. S čistým svědomím jej nelze zařadit ani mezi nejlepší metalové zpěváky. Skladatelské umění je však nepopiratelné. V osobě o dekádu mladšího Brazilce má navíc zručného partnera, což druhý společný studiový záznam potvrzuje.

Novinka se nezažírá pod kůži tak rychle jako předchozí dílo. Což nic nemění na faktu, že je dostatečně pestrá a plná trademarkových prvků skupiny, jež příští rok oslaví čtyřicet let na scéně. Kolekce The Sick, The Dying... And The Dead! se nezařadí na vrchol diskografie, ale je natolik zajímavá, aby název závěrečné písně We'll Be Back nezněl výhružně, ale byl vnímán jako příslib věcí příštích.

Text: Tomáš Rumler, foto: FB Megadeth
Témata: Megadeth, Dave Mustaine, David Ellefson, The Sick, The Dying... And The Dead!, recenze