RECENZE: Posmrtné album Ivana Krále Smile je nedokonalé a krásné

Ivan Král

Smile

Skladby:
Stormy Nights, I'm Not Leaving, Turn To Me, They Will Make You Apocalypse, Crazy Girl, What's Mine Is Yours, Let's Get Away, Walking In Your Footsteps, When You Gonna Find It, May Be You ́re Nice,Lost Without You, Wasted

12 skladeb, 39 minut

Vydavatel: Warner Music

S Ivanem Králem jsem mluvil naposledy na začátku listopadu a myslím, že to byl jeden z jeho vůbec posledních rozhovorů. V Ann Arbor v americkém Michiganu bylo brzké dopoledne, Ivan vypadal spokojeně a začal s tím, že zrovna poslouchal nástřely nových písní. A že z nich má radost. 

Také říkal, že by rád přiletěl do Prahy na křest biografie Neuvěřitelný Ivan Král, kterou s ním napsal Honza Vedral, dodal však, že má moc práce. Dva měsíce nato zemřel. Možná to tedy bylo celé jinak, své finální album ale každopádně dokončil a pojmenoval ho Smile.

Ivan Král - Nenápadný muzikant a autor, který inspiroval světové hvězdy

Ještě chvíli si dovolím být osobnější, než se na recenzi sluší. Loni v létě se mi dostala do mailu demoverze jedné z jeho dosud nevydaných písní, příjemná skladba se všemi náležitostmi, pouze vyvedených ve velmi hrubých konturách. Když jsem si pustil Smile, zarazilo mě, že zní úplně stejně. Ivan si už po předchozí desce Colors pochvaloval, že celé album stihl natočit jen za tři dny, pouze ve společnosti své ženy Cindy, jež mu píše texty, a majitele studia, který mu nakonec nabouchal bicí.

ČIRÁ RADOST Z HUDBY

Při poslechu Smile se zdá, že v minimalismu zašel ještě o krok dál a vše si nahrál doma tak, jak mu zrovna přistála kytara v ruce. Album obsahuje nedotažené a nesourodé zvuky nástrojů, místy necitlivé střihy, v jedné písni (Crazy Girl) celou dobu bručí kabel. Pokud se nahrávka dočkala nějaké postprodukce, byla jen kosmetická. Jenže technická nedokonalost kolekci písní na půvabu nikterak neubírá, spíš naopak.

TOP 5 písní, které napsal Ivan Král. Nazpívali je Patti Smith, Iggy Pop, David Bowie, Pearl Jam i U2

Smile svou nedotažeností dokonale vystihuje, jak Ivan Král k hudbě celý život přistupoval. Ne náhodou se náš poslední rozhovor jmenoval Prostě do toho kopni a hraj. Král v hudbě nehledal přílišné složitosti ani fígle, byla mu radostí a milovaným řemeslem. Že jde v první řadě o dobré písničky a vše ostatní se dá zaleštit, pochytil už na začátku 70. let, kdy se začal motat kolem ikonického klubu CBGB, epicentra rodící se protopunkové scény. Nejdůležitější je skládat, cvičit, chodit na zkoušky a hrát. Hlavně hrát.

Při poslechu Smile zamrazí už ze začátku, to když Král začne v písni I’m Not Leaving zpívat, že nikam neodchází, že zůstává. Na albu přitom pracoval s vědomím, že se vydání - podobně jako jeho kolega a přítel David Bowie - nejspíš nedočká.

Jádrem nahrávky jsou jednoduché melancholické písně, které se točí kolem pravěkého tématu populární hudby - lásky. V baladách jako Walking in Your Footsteps Král s lehkostí a samozřejmostí úročí všechny své zkušenosti a nejotřepanější téma popu dokáže zpracovat bez patosu. Možná to nejsou velké hity, jsou to ale krásné písně.

KRYSTALICKÁ ESENCE KRÁLOVA ODKAZU

Whats’s Mine Is Yours shovívavou melancholií evokuje slavnou Winner Takes All, hřejivé lo-fi blues May Be You’re Nice možná působí zadušeně, atmosférou ale připomíná tuzemskou populární hudbu 50. a 60. let, kterou Král jako dítě miloval. Do minulosti, v jeho případě neuvěřitelné, se Král na albu ohlíží často.

Ivan Král interview: Anděl strážný stál vždy při mně

Přes všechnu jemnost ale dokáže nahrávka připomenout, že i po sedmdesátce uměl bývalý spoluhráč Iggyho Popa bouřit. Nejvýrazněji ve valivé They Will Make You Apocalypse. Na éru s Blondie může upomínat When You Gonna Find It, jež na albu zní možná rozpačitě, naživo a s pořádnou kapelou zádech by ale fungovala skvěle. V Lost Without You zpěvák koketuje s taneční hudbou.

Samozřejmě, Smile občas zahraje slabšími místy a mezi dvanácti písněmi je pravděpodobně i pár "šuplíkovek". Přesto se jedná o krystalickou esenci hudebního odkazu Ivana Krále, který celý život skládal jednu písničku za druhou.

Smile je víc než cokoliv kolekcí demonahrávek. Možná neměl Ivan Král na pořádnou produkci čas, možná peníze, nejspíš obojí. Pokud by se jeho materiálu dostalo řádné péče, mohlo by vzniknout opravdu velké album. Jenže verze ohlodané na kost poskytují posluchačům nejbližší kontakt s jedním z největších českých muzikantů. Smile je Ivan Král a nikdo jiný. Smile je důstojnou a působivou tečkou za neuvěřitelnou kariérou nesmírně talentovaného, pracovitého a pokorného muzikanta.

text: Ondřej Horák

Témata: Ivan Král, Smile