TOP 10 zahraničních alb podle redakce iREPORTu roku 2022: Mají je na svědomí Ozzy Osbourne, Rammstein i Avril Lavigne

Machine Gun Kelly - mainstream sellout

Album mainstream sellout úspěšně navazuje na svého předchůdce Tickets To My Downfall. Machine Gun Kelly ukázal, že jeho žánrový rozsah nezná hranic a spolupráce s Travisem Barkerem byla opět správnou volbou! Punkrock zažívá svůj comeback a děkujeme za to! Svědčí o tom zpěvákem vyprodaný pražský koncert, který splnil mé očekávání.
(Dominik Kačerovský)

Machine Gun Kelly se v Praze vznášel ve vrtulníku a kouřil na pódiu cigára

Lorna Shore - Pain Remains

Tato symfonická progresivněji laděná deathore kapela v čele s nynějším Willem Ramosem, který až nadpozemským způsobem týrá své hlasivky přes proměnlivé techniky tvrdého hlasu, je bezesporu v komunitě řízné muziky tou nejočekávanější novinkou kvůli prvnímu plnořadému albu s dotyčným vokálistou. Celá deska má takový tah na branku a kulervoucí odvaz, který je ale zároveň prolínán s prvky podžánrů band z jiných škatulek metalu, až z toho mrazí. Navíc i naživo songy fungují náležitě na lidský organismus. Rozhodně není divu, proč je právě toto album tak víceméně pozitivně kvitováno fanoušky, a díky samotnému Willově přístupu na internetových sítích prosákává daleko více i do vod téměř mainstreamové proslulosti. Myslím, že Lorna Shore půjdou jedině nahoru.
(Petr Klepetko)

Ozzy Osbourne - Patient Number 9

Nezničitelný démon se tradičně obklopil skvělými muzikanty. Každý z kytaristů má svůj styl, byť je někdo méně, někdo více jedinečný. Vklad každého „spolupachatele“ se ale podařilo vyvážit tak akorát, aby nikdo nezastínil hlavního protagonistu. Kromě titulní skladby patří k vrcholům desky song No Escape From Now, ve kterém nelze přeslechnout vliv Black Sabbath. Není divu, vždyť riffy obstaral Tony Iommi.
(Tomáš Rumler)

RECENZE: Ozzy Osbourne čich na hity neztrácí

Možná album na rozloučenou, ale za to nahráno se skvělými muzikanty, jakými jsou Jeff Beck, Zakk Wylde, Tony Iommi, Eric Clapton, Duff McKagan, Robert Trujillo nebo zesnulý bubeník Foo Fighters Taylor Hawkins. Škoda jen, že se nedostavil Jimmy Page.
(Petr Hanč)

George Ezra - Gold Rush Kid

George Ezra byl pro mě nejzajímavějším objevem Colours Of Ostrava 2019. Nové album malinko vybočuje z jeho předchozí tvorby, právě to mě na něm ale baví.
(Alena Kaňová)

The Smile - A Light for Attracting Attention

Trio Thom Yorke, Tom Skinner, Jonny Greenwood stvořilo kouzelnou desku, která předčila veškerá očekávání, která jsem od tohoto projektu měla. O to víc mě bavil i pražský koncert, během kterého se technici nezastavili. Členové sestavy střídali kytary akustické a elektrické, basy, klavír, syntezátory, zahráli na bicí. Prostě skvělý zážitek.
(Barbora Kubalová)

LIVE: Pražský koncert The Smile fanoušky neroztančil, ale okouzlil

The 1975 - Being Funny in Foreign Language

Zřejmě nejpopulárnější kapela současnosti se loni vytasila s jedním z nejočekávanějších alb roku. Novinka nebyla zase takovým překvapením. Parta okolo zpěváka Matta Healyho vypustila mnoho singlů již před vydáním. Mnohem více než kdy jindy směřuje kapela k písničkářstí a folku, což může být dáno spoluprací s producentem Jackem Antonoffem, který spolupracuje se jmény jako Taylor Swift či Lana Del Rey. Perfektní nástrojové spektrum a písně o pospolitosti a přátelství bez prvoplánovaných hitů. Jeden z důkazů, že The 1975 vyrostli do té míry, že už si mohou dělat de facto, co chtějí.
(Tomáš Kocian)

RECENZE: The 1975 strhávají žánrové nálepky. Jejich rozmanitost vás bude bavit

Kid Cudi - Entergalactic

Kid Cudi vydal zasněnou desku, ve které se vystřídá slušná řádka emocí. Melancholie je právě to slovo, které desku charakterizuje nejvíce. Na featech uslyšíme například Ty Dolla $ign rovnou ve dvou skladbách nebo 2 Chainz. Zároveň s deskou vyšel i stejnojmenný film z produkce Netflixu, který jistě stojí za zhlédnutí.
(Dominik Pavliš)

Rammstein - Zeit

Zatímco na sedmé studiové album skupiny se čekalo deset let, na to osmé s názvem Zeit jen tři roky. Rammstein novou deskou překvapili a musím říct, že pro mě je to bezesporu album roku. Celé to zřejmě podnítil i jejich květnový koncert, ze kterého jsem byla naprosto unešená. Hlavním tématem desky je čas, ostatně se tak i jmenuje, a komodity s ním spojené; smrt, posedlost sebe samými a snahou ho když už ne zastavit, tak aspoň zpomalit.
(Barbora Turková)

Vyladěné outfity, zapálený kočárek i dítě plivající černé papírky. Rammstein slyšela celá Praha

Red Hot Chili Peppers - Unlimited Love

Do sestavy se vrátil John Frusciante a nutno podotknout, že je to znát. Bez něj chybělo "Redhotům" jejich charakteristické kouzlo, které lze z novinky opět cítit. V textech se to jen hemží kulturními odkazy a ačkoliv je hudebně album klidnější než ta předchozí, vlastně to vůbec nevadí.
(Lucie Nohlová)

Avril Lavigne - Love Sux

Kanadská zpěvačka se po třech letech vrátila k poppunkovým kořenům. Love Sux zvukem připomíná zpěvaččiny začátky, nechybí naštvanost, agresivní kytary ani vulgarismy. Prostě všechno, proč příznivci Avril vždy milovali. Nemůžeme se dočkat, až si nejen songy z novinky poslechneme na jejím dubnovém koncertu.
(Šárka Preslová)

RECENZE: Avril Lavigne se na Love Sux vrací k punkovým kořenům

Text: redakce iREPORTu, foto: Lukáš Zima, Jiří Staněk, SonyMusic
Témata: Machine Gun Kelly, Lorna Shore, Ozzy Osbourne, George Ezra, The Smile, The 1975, Kid Cudi, Rammstein, Red Hot Chili Peppers, Avril Lavigne