Vydáno 25.02.2022 | autor: Barbora Kubalová
Mark Lanegan svět nečekaně opustil v pouhých 57 letech. Legendární temný hlas, který stál na počátku grungeového hnutí, a přesto byl svými slavnějšími kolegy vždy trochu zastíněn. Rozhodně za nimi však nezaostával v nezřízeném životním stylu, který se mu ale, na rozdíl od nich, podařilo jako zázrakem přežít. Byla by ale velká chyba zaškatulkovat si Marka Lanegana pouze jako grungeového zpěváka. Jeho záběr byl totiž daleko širší, byl schopen se vrhnout téměř do jakéhokoli žánru, jediným kritériem bylo dělat hudbu, která ho baví. A že jí po něm zbylo požehnaně.
TOP 11 skladeb, kterými se do historie zapsal Mark Lanegan
Debutové album Clairvoyance vydali Screaming Trees v roce 1986. Jejich jedinečná kombinace garážového a psychedelického rocku byla předzvěstí pozdějšího grungeového nástupu a zcela jistě i výraznou inspirací. Clairvoyance zmiňoval jako své oblíbené album třeba kytarista Soundgarden Kim Thayil. Přestože Screaming Trees stáli na samém počátku grunge, nikdy se nedočkali tak velkého věhlasu, jako jejich souputníci z “velké grungeové čtyřky” (Nirvana, Soundgarden, Alice in Chains a Pearl Jam).
Zemřela grungeová ikona Mark Lanegan, bylo mu 57 let
První Laneganovo sólové album vyšlo v roce 1990 a vzniklo z projektu The Jury, který si dal za cíl vzdát hold bluesovému umělci Leadbellymu. Členy tohoto “revivalu” byli Lanegan a Mark Pickerel ze Screaming Trees a Kurt Cobain s Kristem Novoselicem z Nirvany. Nejznámějším z těchto Leadbellyho coververzí je bezpochyby Where Did You Sleep Last Night, kterou samozřejmě Nirvana později navždy proslavila na svém akustickém koncertě pro MTV. Málokdo ale ví, že existuje ještě o tři roky starší (a o trochu drsnější) verze s Laneganem.
Nadšení pro tribute projekt jim ale vydrželo jen na pár skladeb, nakonec tedy přešli k nahrávání původních skladeb, které vyšly na jeho první desce The Winding Sheet - mezi nimi třeba Down in the Dark, kde s Laneganem nezpívá vokály nikdo jiný než právě Kurt Cobain.
Největší úspěchy Screaming Trees sklízeli až se svou šestou deskou Sweet Oblivion a především pak se singlem Nearly Lost You. K úspěchu skladby přispěl i film Singles Camerona Crowea, v jehož soundtracku se objevila. Následující deska Dust se už ale v prodejích své předchůdkyni nevyrovnala, kapela si tedy dala krátkou pauzu, během níž stihl Lanegan nahrát své třetí album. Po návratu na přelomu let 1999 2000 už o nová dema Screaming Trees neměl žádný label zájem a kapela tak po čtrnácti letech existence a sedmi albech definitivně ukončila svou činnost.
Jeden z mnoha projektů, kde si Mark Lanegan zahostoval, byla grungeová superskupina Mad Season. Jejími členy byl Layne Stanley z Alice in Chains, Mike McCready z Pearl Jam, Barrett Martin ze Screaming Trees a John Baker Saunders z The Walkabouts. Stihli bohužel vydat jen jedno album Above v roce 1995, o to je ale oceňovanější. Kromě Long Gone Day, ke které napsal i text, se Mark Lanegan objevuje ještě ve skladbě I’m Above.
Poté co Layne Stanley kapelu v následujícím roce opustil kvůli problémům s drogami, začal zbytek kapely připravovat materiál na druhé album s Laneganem jakožto hlavním zpěvákem. Stanley ale nebyl jediný, kdo měl tyto problémy (spíše je otázkou, kdo z nich je v té době neměl). Basák John Baker Saunders v roce 1999 zemřel na předávkování a kapela tak ukončila svou činnost. Tři z připravovaných nahrávek se nakonec dostaly na světlo světa až v roce 2013 v reedici alba Above.
Jedním z nejbližších Laneganových přátel byl frontman Queens of the Stone Age Josh Homme. Na pódiu se poprvé setkali, když Homme opustil kapelu Kyuss a vyrazil se Screaming Trees na jejich turné k poslední desce Dust. Brzy poté přizval Lanegana jako vokalistu na druhou desku QOTSA Rated R. Na několik let se tak Lanegan stal oficiálním členem skupiny. I po svém odchodu byl s kapelou nadále v kontaktu a nahrál vokály ještě na další dvě alba. Skladba Song for the Dead je z legendárního alba Songs for the Deaf z roku 2002. Pozor, neplést se skladbou Song for the Deaf ze stejného alba (se snadno rozlišitelnými názvy si Queens tehdy hlavu moc nelámali).
Nejúspěšnějším Laneganovým sólovým albem se stalo Bubblegum z roku 2004. Mimo jiné má na tom zásluhu i plejáda hvězdných “členů” Mark Lanegan Bandu, např. Duff McKagan, Izzy Strandlin, Josh Homme, Nick Olivieri, Greg Dulli nebo PJ Harvey, jejíž hlas můžeme slyšet právě v singlu Hit the City. Podle popisu Stylus Magazínu album “svědčí o Laneganově schopnosti vzít bezútěšné texty a vytvořit kolem nich krásné, spásonosné melodie.” Bylo to také jeho první opravdu komerčně úspěšná sólovka.
Smrt si říká rock'n'roll: Příběhy zesnulých hvězd
V podstatně jemnější poloze Lanegana najdeme ve spolupráci s Isobel Campbell. S bývalou členku indie popové kapely Belle & Sebastian se poprvé potkal v roce 2004 při spolupráci na jejím EP Time Is Just the Same. Campbell brzy po jeho vydání začala psát další a další songy, které už vydali jako plnohodnotné duo na albu Ballad of the Broken Seas, ze kterého pochází i singl Ramblin’ Man. Kombinace jejich hlasů byla často přirovnávána k Nicku Caveovi a Kylie Minogue. Spolupráce je tak nadchla, že deska brzy dostala ještě další dva nástupce: Sunday at Devil Dirt (2008) a Hawk (2010).
Isobel Campbell také Laneganovi představila tvorbu jeho dalšího věrného spoluhráče, Duka Garwooda - jinak také třeba spolupracovníka Wire, Orb, Sira Richarda Bishopa a dalších. Jeho hudba se Laneganovi zdála “krásná, temná a neobvyklá.” Duke Garwood tak začal Lanegana doprovázet nejen v rámci neustále se měnícího Mark Lanegan Bandu, ale především na dvou “krásných, temných a neobvyklých” deskách, které vydali jako duo: Black Pudding z roku 2013 a o pět let později album With Animals.
Skoro by to mohlo vypadat, že se snad Lanegan s postupujícím věkem zklidnil. Na svou drsnější stránku ale rozhodně nezapomněl, což dosvědčuje jeho další duo, tentokrát pojmenované The Gutter Twins, což odkazuje na pseudonym “The Glitter Twins”, který používali Mick Jaggers a Keith Richards při produkci desek Rolling Stones. Jeho “dvojčetem ze stoky” se zde stal jeho dlouholetý spolupracovník Greg Dulli, známý z kapely The Afghan Whigs. “Myslím, že Mark řekl jednomu novináři, že na tom děláme, a ten mi pak zavolal a já o tom nic nevěděl.” popisuje Dulli vznik dua “dvou největších frontmanů alt-rockové éry”.
Poslední Laneganova sólová deska Straight Songs Of Sorrow vyšla v roce 2020. Sám ji v rozhovoru pro Headliner z roku 2019 popsal jako “smutnou a těžkou”. Materiál pro ni totiž psal zároveň s knihou Sing Backwards and Weep, kde vypráví o svém životě, který rozhodně “smutný a těžký” byl. Když měl sepsaných sotva pár kapitol, přibyla mu do života další hrozná událost. Anthony Bourdain, známý kuchař a moderátor a především Laneganův blízký přítel, který ho k sepsání knihy memoárů doslova přemluvil, spáchal v červnu 2018 sebevraždu. Proto je kniha věnována “Tonymu a všem ostatním nepřítomným přátelům”.
Ale tím obrovské hudební dědictví Marka Lanegana ještě stále nekončí. Po prodělání těžkého onemocnění covid, kdy se mimo jiné ocitl na měsíc v kómatu a dočasně ohluchnul, stihl loni ještě napsat knihu právě o tomto nelehkém období s příhodným názvem Devil in a Coma, zahostovat si na nejnovější desce Manic Street Preachers a vydat eponymní elektronické album projektu Dark Mark vs. Skeleton Joe spolu s Joem Cardamonem z The Icarus Line. Rozloučil se tak ve velkém (a trochu morbidním) stylu, jak se na umělce jeho formátu patří.
Text: Barbora Kubalová, foto: FB Mark Lanegan
Témata: Mark Lanegan, smrt, Screaming Trees, grunge
