Vydáno 17.11.2018 | autor: Hana Bukáčková
Od pádu komunistického režimu už uplynulo 29 let. Kromě zapojení studentů a cinkání klíčů k sametové revoluci neodmyslitelně patří také hudba. Připomeňme si písně, které tehdy zněly na veřejných prostranstvích. Některé z nich rezonují společností dodnes.
TOP 7 písní, které doprovázely sametovou revoluci: Zpívali je Marta Kubišová, Karel Kryl, Jaroslav Hutka a další
Hymna pádu režimu, tak by se dal charakterizovat song Modlitba pro Martu, který patří do repertoáru Marty Kubišové, zpěvačky, která byla přes dvacet let zakázaná. Píseň se nejprve stala symbolem odporu českého národa proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do komunistického Československa 21. srpna 1968. Modlitba byla improvizovaně natočená 23. srpna 1968. Zpěvačku doprovodil na piano Angelo Michajlov a na bicí Karel Černoch. Hudbu složil Jindřich Brabec, text na motivy Jana Amose Komenského napsal Petr Rada.
Marta Kubišová Naposledy: Magický hlas rebelky se loučil s Lucernou
Původně vznikla skladba pro televizní seriál Píseň pro Rudolfa III., ale po dobu normalizace byla zakázána. Vyšla jako singl a poté i na jediném albu Kubišové před změnou režimu Songy a balady. Stala se jedním ze symbolů nejen Pražského jara 1968, ale později i Sametové revoluce v roce 1989. Tehdy zazněla v podání Marty Kubišové během demonstrací na Václavském náměstí.
Pod další písní se podepsal signatář Charty 77 a velký kamarád Václava Havla, kterému dokonce zasvětil jednu ze svých skladeb (Havlíčku Havle), písničkař Jaroslav Hutka. Ten v roce 1978 kvůli soustavné policejní šikaně emigroval do Nizozemí, posléze do Německa. Týden po pádu komunismu se ale vrátil zpět, aby ve stejný den zazpíval na manifestaci Občanského fóra na Letné, kde vystoupil před zaplněným letenským fotbalovým stadionem. Na letiště pro něj přijel kolega Michal Prokop.
Karel Kryl, Marta Kubišová, Tomáš Klus a další: TOP 7 českých protestsongů a politických písní
Píseň Náměšť vznikla v roce 1973 speciálně pro hudební festival v Náměšti na Hané - proto její název. Měla zakončit tamní festival, který byl označován za poslední svobodný. Nakonec ale nezazněla, protože byl festival komunisty zakázán a neuskutečnil se. Vznikala dva měsíce a pro Hutku to byl dosud nejobtížnější text, který stvořil. Skladba byla zasvěcena základním hodnotám, jako jsou člověk, víra, pravda, láska a svoboda. Nechtěl, aby vyzněla jako klišé, proto složil 300 slok, ze kterých vybral konečných pět. V období, kdy byl v emigraci, stihla zlidovět.
Když psal básník a prozaik Václav Hrabě verše o lásce, co je jako večernice, těžko mohl tušit, že se jednou zhudební, zlidoví a že zazní i při rozpadu komunistické diktatury. Píseň byla původně složena do zamýšlené hry Královna Margot, která se nakonec neuskutečnila, protože její text se vytratil z kapsy režiséra Valdemara Senta při jedné toulce pražskými hospodami. Rukopis samotné básně se ale naštěstí dochoval, ale na své zhudebnění Vladimírem Mišíkem si musela ještě pár let počkat.
RECENZE: Nechte zpívat Mišíka - Na planetce s výjimečným muzikantem
Píseň zaranžoval houslista Honza Hrubý. V podobě, jak ji známe, zazněla v roce 1977 v rámci Jazzových dnů v Lucerně, kde si ji s Mišíkovou ETC zahrál houslista Karel Holas z budoucího Čechomoru a hobojista Jan Kolář. Najdeme ji na Mišíkově desce s jednoduchým a výstižným názvem 2, která vyšla téhož roku. Záhy se z ní po prvním uvedení stal hit a nejsilnější a nejstabilnější artefakt v jeho repertoáru. Byla i jedním ze symbolů roku 1989 - zazněla též na listopadovém setkání na Letné.
Ani písničkář Karel Kryl se nebál vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejším systémem a jít proti proudu. Jeho první deska byla vydána půl roku po vpádu armád sovětského svazu na naše území, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968 jako okamžitá reakce na invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. O rok později Kryl emigroval do Německa, kde pobyl dvacet let, do Čech se vrátil kvůli pohřbu matky. Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejnil kritickou píseň Sametové jaro. Vyjádřil v ní zklamání z polistopadového dění, byl také proti rozdělení Československa.
Nesmíme zapomenout ani na sametové hymny od našich "braťů". Jednu z nich zpíval Ivan Hoffman, bývalý slovenský písničkář, fotograf a samizdatový vydavatel časopisu Fragmet-K, který doslova vytvořil hit z náměstí. Samotný zpěvák si nepamatuje na to, jak píseň vznikla, ale během protestů ji zpíval se stovkami tisíc lidí a společně věřili v lásku a vítězství pravdy. Však její ústřední slova dokonale vyjadřují pocity tehdejšího lidu a nálady ve společnosti: "Sľúbili sme si lásku, sľúbili vravieť pravdu len, sľúbili sme si vydržať, sľúbili sme si nový deň". Před osmi lety se písnička dočkala současnějšího zpracování díky kapele IMT Smile, která ji předělala.
Písnička od Tublatantky je přesně ukázka toho, jak se ze starší skladby po pár úpravách stane revoluční hit. Byla součástí jejich třetí studiové desky Žeravé znamenie osudu, která vyšla rok před revolucí. Samotná píseň vznikla ještě o rok dříve, tedy dva roky před revolucí, hudbu k ní složil frontman Maťo Ďurinda a text napsal Martin Sarvaš. Tublatanka zkraje Sametové revoluce na první tři dny protestů zapůjčila organizátorům v Bratislavě svoji zvukovou aparaturu, aby byli pořádně slyšet na velkém prostranství. Právě tam vynikla osudová píseň a budoucí hymna revoluce.
Zpívali ji z auta, když během revoluce jezdili po Bratislavě a křičeli a podporovali lidi s tím, že "Revolúcia, pravda víťazí!" Posléze byla opatřena sestříhaným klipem plným novodobých historických událostí, počínaje tatíčkem Masarykem přes Hitlera a Stalina a konče prominentním slovenským disidentem Jánem Čarnogurským, jehož propuštění z vězení a záběry na demonstrace klip uzavíraly.
Nezapomeňme ani na státní hymnu Kde domov můj, jejíž slova napsal Josef Kajetán Tyl a zhudebnil je František Škroup. Pochází z divadelní hry Fidlovačka aneb Žadný hněv a žádná rvačka, která poprvé zazněla v Praze na konci roku 1834. Rychle zlidověla a získala postavení národní písně. V současné době má podobu jedné sloky, za dob Československa obsahovala ještě o sloku navíc. Hymna je národní a státní symbolikou, hraje se při zvláštních příležitostech, kdy se národ semkne a táhne za jeden provaz v dobrém i ve zlém - a 17. listopad je toho řádným důkazem. Tehdy zněla opravdu často, například z úst Karla Kryla a Karla Gotta z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí při listopadovém shromáždění.
Text: Hana Bukáčková
Témata: Sametová revoluce, Karel Kryl, Marta Kubišová, Jaroslav Hutka, Vladimír Mišík, Ivan Hoffman, Tublatanka, Kde domov můj
