Vydáno 29.01.2021 | autor: redakce
Nové album Foo Fighters se blíží, nahrávka Medicine at Midnight vyjde už 5. února 2021. V diskografii amerického rockového gigantu má album číslo deset, nastal tedy čas bilancovat. Na pomoc jsme si přizvali skutečného znalce díla Foo Fighters, deset nejlepších písní sepsal plzeňský kytarista a fotograf Honza „Nedy“ Nedoma.
ROCK BLOG: Moje nejoblíbenější kapela Foo Fighters aneb Deset zářezů největší rockové kapely současnosti
Miloval jsem Nirvanu, miluju Foo Fighters. Grunge z amerického Seattlu je hudba, která mě v pubertě oslovila nejsilněji a drží se mě dodnes. Je to můj nejoblíbenější žánr rocku. Je mi čtyřicet let a stále nedám dopustit na Soundgarden, Alice in Chains, Pearl Jam, Nirvanu a především na Foo Fighters, moji nejoblíbenější kapelu.
Když mi táta poprvé v životě pustil na kazetě album Nevermind, bylo mi 13 let. O dva roky později jsem si poslechl první desku Foo Fighters, kterou Dave Grohl složil, nazpíval a sám na ní nahrál všechny nástroje. Od té doby jsem absolutní fanda Foo.
LIVE: Foo Fighters, Idles, Twenty One Pilots a další na maďarském festivalu Sziget
Tématem dnešního článku je mých top ten skladeb Foo Fighters, ze začátku nicméně udělám dvě výjimky a výběr toho nejlepšího otevřu první deskou beze jména.
Když se mě někdo zeptá, jaký track mám nejradši z eponymního debutu Foo Fighters, pohotově odpovídám – všechny! To album je koncentrací radosti ze života, smutku ze ztráty a snad většiny pocitů, které může člověk prožít. Alespoň na mě tak působí. Při For All the Cows se usmívám, u Exhausted mi pravidelně naskakuje husí kůže. Takže to funguje. A jak jsem se k Foo Fighters dostal? Měli jste taky toho skvělýho kamaráda, který měl všechny nový nahrávky jako první a rád se o ně dělil? Díky Tome!
V diskografii Foo najdeme kromě studiových alb, kompilací, singlů a live desek z koncertů také EP, tedy něco jako malá alba, která mívají do půl hodiny stopáže. Výjimka potvrzuje pravidlo podruhé a naposledy, místo skladby ještě jednou vyberu kompletní nahrávku.
RECENZE: Foo Fighters i z mála dělají zemětřesení
Saint Cecilia je jediné oficiální řadové EP Foo Fighters a za sebe musím říct, že to je skvělá deska se vším všudy. Fantastický zvuk, každá skladba má svůj feeling a celkově jsou to staří dobří Foo. Jen od prvního alba po těch dvaceti letech dost vyzráli. Pokud bych měl doporučit tvorbu Foo Fighters člověku, který je nikdy neslyšel, coby úvod do problematiky Foo Fighters je Saint Cecilia ideální.
Talk box efekt, rockový rytmus a song o lásce. Že to nemůže fungovat? Rozhodně může! Trochu zmatek, pár slovních spojení, ale to téma se dá jasně přečíst. Kromě toho, že jsem tenhle song pro sebe tak nějak „znovuobjevil“ až po letech, mám pocit, že tu s námi zůstane ještě dlouho po konci kapely. Nebo přinejmenším v srdcích skalních fanoušků. Stejně skladba Aurora, která na albu následuje. V mém playlistu Foo nesmí chybět ani jedna. Proč? Protože „I’m the generator, firing whenever you quit!"
Čtvrté řadové album Foo Fighters, skvělý otvírák a za ním hned tenhle skvost. Proč jsem neuvedl All My Life, hned první věc z alba One by One? Je skvělá, má boží klip, ale… Low mi sedla tak nějak víc. Je naléhavější, její začátek i hlavní část se blíží dokonalosti. Bicí, výrazný přechody, kytara a do toho: „Hey you, are you in there?“. Hlas Davida, hlas boží. Každopádně celý album stojí za poslech. „Takin’ you as low as you go.“
Na albu Concrete and Gold je zábavy až dost. Nejenom, že je každá skladba jiná, ale kromě kapely na albu najdete stopy velkých hostů. Ať už jsou to Justin Timberlake nebo americká zpevačka Alison Mosshart. Jestli mě ale nějaký z hostů příjemně šokoval, byl to Paul McCartney. Bývalý člen legendárních the Beatles nahrál v devátém tracku Sunday Rain - a teď se podržte - bicí. Není divu, Dave Grohl má prsty všude! „Bleed dirty water, breathe dirty sky.“
Má vůbec smysl tuhle jasnou hitovku Foo popisovat? Čistá krása. A ten vizuál! Na albu Echoes, Silence, Patience & Grace najdeme skvostné písně, But, Honestly, mým favoritem tahle deska není. To ale neznamená, že nestojí za poslech a Pretender není hymna. Je, a velká.
Mám pocit, že tohle je aspirant na jednu z nejvíce přehlížených písniček Foo Fighters vůbec. Proč? Důvod si domyslete sami, ale až po poslechu. „I wanna get outside of me.“ Tahle věc mi připomíná ještě jednoho solitéra, konkrétně píseň Volcano od slavnějších U2 z jejich skvělé desky Songs of Innocence. Sem tam kapela složí song, který je kvalitní, ale okolí ho tolik nebere. Možná nějakou podobně „opomíjenou“ skladbu taky znáte?
In Your Honor bylo dlouhou dobu mým nejoblíbenějším albem Foo Fighters. Věděli jste, že tahle nahrávka byla původně rozdělena do dvou alb? Jedno klasické a druhé pouze akustické? A že z první poloviny pochází asi největší hit kapely, píseň Best of You? Tak jako tak, druhá půlka desky je akustická a především fantastická. A jestli mě něco opravdu vzalo za srdce, je to duet Grohla s Norah Jones, která je mimochodem dcerou slavného indického sitáristy Raviho Shankara. Dave si prostě umí vybrat a na výsledku je to znát.
Pokud máte počítač, mozek a ruce, bude to trvat zhruba dvě vteřiny. Na webu se dočtete, že album Wasting Light je sedmé řadové album Foo Fighters, produkoval ho Butch Vig, tedy producent alba Nevermind, a že to celé nahráli u Grohla v garáži na pásek, tedy analogově, tak jak se to dělalo dřív. A taky, že kapela za tuhle desku získala celkem pět cen Grammy. Fantazie. Co si ale nepřečtete, je osobní pocit z hudby při poslechu… A právě tohle je u této desky potřeba. Soustředěný poslech, od začátku do konce a ještě jednou. „This indecision got me climbing up the wall, been cheating gravity and waiting on the fall.“
Druhá deska The Colour and the Shape mě uchvátila už jen fantastickým, minimalistickým obalem. Při poslechu skladeb jako například Monkey Wrench nebo My Hero jsem se na něj nemohl vynadívat. A přesto - ani jeden z těch dvou zmíněných hitů mezi nejlepší desítku Foo Fighters nezařadím.
U nejlepší skladby Foo se rozhoduji mezi Everlong, což je pro mne absolutní srdcovka (tento song řadím mezi tři nejlepší písničky ever) a Walking After You, která na albu hned následuje. Jestli někdo umí napsat rockový ploužák, jsou to Foo Fighters, Metallica a Opeth. Walking After You je pomalá, procítěná, snad až snová. Efekt husí kůže a vzpomínky na dobu, kdy mi bylo 16 až 18 let, na všechny lásky a patálie kolem holek ve mně tahle věc vyvolá vždycky a spolehlivě. Takže nejlepší song Foo Fighters? Za mě Walking After You.
Autor je aktivní muzikant, od roku 2017 fotograf na volné noze. V současnosti hraje na basu ve skupině Semtex a na kytaru v kapele Incest, dříve působil v kapelách Sex Deviants, Tleskač nebo Discoballs. Kromě hudby a fotografie se věnuje natáčení hudebních klipů, propagačních videí a dokumentárních filmů.
Text: Honza „Nedy“ Nedoma, foto: Jan Zeman, archiv Rock Report
Témata: Foo Fighters, Dave Grohl
