Vydáno 24.10.2025 | autor: Aleš Materna
Byl to zcela výjimečný a mimořádný večer. Jakub Zitko je geniální jazzový hudebník, který již čtrnáct let doprovází na klávesy na koncertech Anetu Langerovou. Kromě toho skládá a aranžuje jazzově elektronickou postmoderní hudbu, kterou s Orfanik Orchestra a zpěvačkami Dorotou Barovou a již zmíněnou Langerovou předvedli ve strhujícím vystoupení ve vyprodaném pražském Jazz Docku.
LIVE: Aneta Langerová a Dorota Barová jako zpívající zlaté mušky v síti, utkané postmoderním jazz-rockem Jakuba Zitka
Byl to večer pro skutečné milovníky neotřelých hudebních ploch a postupů, jaké Jakub Zitko kombinuje z mnoha rozličných hudebních stylů – elektronické samply a zvuky proplétá alternativním jazzem a rockem, z nichž organicky vytváří uhrančivé a snové kompozice. Když tohle vše doplníte hlasovými možnostmi, zabarvením a rozsahem zpěvaček Anety Langerové a Doroty Barové a barevnou zvukomalebností textury textů, dostanete se doslova doprostřed kouzelné pavoučí sítě, která vás vtáhne a nepustí. Takto obejmuti a pohlceni rozmanitými vlivy a zkušenostmi na vás budou útočit ze všech stran nikoliv jako vražední a hladoví, ale hezky spokojení a radostní pavoučci, v podání sedmi dalších špičkových muzikantů. Jen těžko se vám pak bude probouzet z této snové vize, jen těžko se budete odlepovat a loučit a vracet se do běžného „normálního světa“.
Příběh českého hitu: Aneta Langerová - Malá mořská víla
Vidět v maličkém klubu Jazz Dock na pódiu celkem deset členů tohoto projektu, z nichž tři jsou mistři dechových nástrojů a dva bubeníci, k tomu samozřejmě basa, kytara a klávesy, už to samo zvěstuje mimořádnou porci zábavy. Když navrch přidáte naprostou profesionalitu všech a doslova srdeční oddanost velmi netradičním kompozicím, často upomínajícím na disharmonické postupy takového Franka Zappy (kterého Jakub Zitko a všichni ostatní v kapele milují, jak mi prozradil po koncertě), budete odměněni něčím, s čím se v našich luzích a hájích jen tak nesetkáte. Když tento mix energie, melancholie a psychedelie v jednom promísíte s rozpoznatelným hlasem zpěvačky Anety Langerové, jejíž nosné a podmanivé melodické linky často zdvojuje a vrství a někdy i přebírá hlavní pěvecký part druhá zpěvačka Dorota Barová, mohou vám stejně jako v mém případě naskakovat na kůži mrazivé pupínky, jež pak pomoci synaptických spojení zasáhnou i vaši centrální nervovou soustavu a dočkáte se zcela nečekaného blaženého pocitu.
Celou osnovu této pavoučí sítě tvořila svita Hyperboloid, kterou Jakub Zitko zcela nedávno uvedl i v symfonické podobě. Doprovázeni Symfonickým orchestrem českého rozhlasu tento koncert i nahráli a vyjde tak, věřme, i na hudebních nosičích. Jak se mi po koncertě svěřila Aneta Langerová, měli už možnost slyšet některé skladby smíchané a znějí prý úžasně.
ROZHOVOR | Aneta Langerová: Když mě někdo do něčeho tlačí, zaseknu se a prostě to neudělám
Svita Hyperboloid, inspirována tvarem stejnojmenné geometrické plochy – dynamické, trojrozměrné a proměnlivé – zrcadlí tři osy lidské zkušenosti: místo, čas a pocit. Osm vzájemně propojených, ale i kontrastních částí vytváří obraz krajiny prostorové, časové i existenciální. Jakub Zitko je také autorem textů, které jsou syrové, strohé, nedopovězené, a vždy se vztahem k místu, jako třeba Sudety či Hyperboloid, vnitřním pocitům ve skladbách Mé druhé já nebo Médeia, či historickým událostem, jako tomu je v případě Podzemní železnice.
Kromě těchto osmi základních stavebních kamenů zaznělo ještě dalších šest skladeb, z nichž některé jsou známé i z repertoáru Anety Langerové – jako třeba Tragédie u nás na vsi, Nevěsta nebo přídavek koncertu, Větrné mlýny, v níž exceloval trombonista Štěpán Janoušek. Velice zajímavá byla take instrumentální Haifa, opředená kolem silného motivu elektronicky upraveného zvuku trubky Miroslava Hloucala, jemuž sekundoval i saxofonista Petr Kalfus. Náboj a energii celému mnohovrstevnatému vystoupení pak dodávali hned dva bubeníci Daniel Šoltis a Martin Kopřiva, které podporovali basák Miloš Klápště a kytarista Jiří Šimek.
Celé vystoupení Jakuba Zitka a Orfanik Orchestra i přes množství rozličných motivů a vrstev, disharmonií a netradičních souzvuků drželo pohromadě díky vzájemnému souznění a propojenosti muzikantů se zpěvačkami. Díky humoru a vtipným proslovům mezi skladbami, ale hlavně aranžérskému mistrovství, a nebojím se toho slova, genialitě autora a skladatele, jež umí jako zručný mistr pavouk splétat sítě různých tlouštěk a materiálů a utkat z ní jednu velkou a zcela mimořádnou síť nadčasové hudby. Tento první koncert v této sestavě tak mnoha fanouškům doslova otevřel dveře do jiných světů. Ano, bez debat a bez jakýchkoliv pochyb šlo o zcela jedinečný a neopakovatelný podzimní večer. Je jen škoda, že zatím neexistuje žádná nahrávka ani nosič, kde by se tato hudba dala přehrát. Ale snad se již brzy dočkáme.
Setlist: Medeia, Hyperboloid, Nevstoupím do stejné řaky, Milonga, Podzemní železnice, Počátek, Mé druhé já, Sudety, Tragédie u nás na vsi, Kruhy v obilí, Haifa, Nevěsta, Tělo 2086, Větrné mlýny
Text: Aleš Materna, foto: TumaLabs
Témata: Jakub Zitko, Orfanik Orchestra, Aneta Langerová, Dorota Barová, Jazz Dock, postmoderní jazz, elektronika
0,00
čtenáři
hlasuj
