RECENZE: Aneta Langerová se v novince Dvě slunce vyrovnává s těžkými tématy s lehkostí a nadějí v hlase

Aneta Langerová

Dvě slunce

Skladby:
Dvě slunce, Bílý Den, Na horách sněží, Marie, Sama, Tělo 2086, Jak krásné je být milován, Závrať, Větrné mlýny, Tam kam, Antonín, Netopýr, Strom

13 skladeb / 48:48 min

Vydavatel: Art Shock s.r.o.

Už po více než dekádu si Aneta Langerová drží laťku svých alb opravdu vysoko a s každým dalším počinem potvrzuje, že je nejen talentovanou hudebnicí, ale i neméně dobrou textařkou. V úvodní skladbě Dvě slunce, podle níž se celé album jmenuje, po chvíli posluchači dojde, že ony dvě slunce jsou metaforickým přirovnáním pro rodiče a celá píseň je o momentu, kdy děti vyletí z rodného hnízda. Směsice pocitů příjemné hřejivosti, ale zároveň také nejistoty.

Festival svobody: Na Václavském náměstí slavili třicet let od Sametové revoluce Aneta Langerová, Tata Bojs i Vypsaná Fixa

Hned druhá skladba Bílý Den má hitový potenciál. Zařadit by se dala do poprockové škatulky. Snadno zapamatovatelná melodie, která se ani nevleče, ale zároveň ani nikam nespěchá, což je mimochodem příznačné pro celou desku. I přesto, že zpěvačka na albu otevírá nelehká a osobní témata jako smrt, vlastní nejistoty nebo vnitřní rozpory, nenastane v žádné z třinácti písní moment, ve kterém by na posluchače dolehla tíha a Dvě slunce se staly těžko stravitelnými. Vše je vyváženo zpěvaččiným klidným hlasem, který vlastně mezi řádky dodává, že vše dobře dopadne.

Jako pohled do budoucnosti se na první pohled může jevit píseň Tělo 2086. Už po pár slokách je ale jasné, že jde spíše o jakousi sociální reflexi současnosti. Do smíchu nebude ani o kus dál ve skladbě Antonín, v níž se zpěvačka spoléhá pouze na svůj hlas. Oznámení o smrti neznámého muže nabere díky absenci nástrojů na důležitosti a celou situaci ještě zesílí vícehlasý vokál.

Na Dvou sluncích si našly své místo i silné klavírní balady, jako například Na horách sněží nebo závěrečný Strom.  Zvláště v druhé jmenované se zpěvačka opět opírá o své hlasové schopnosti a takřka až básnickým jazykem introspektivně popisuje své pocity.

Aneta Langerová zaplnila brněnské Sono. Kromě kapely ji doprovodilo i smyčcové trio

Dvě Slunce jsou bez přehánění jednou z tuzemských nahrávek tohoto roku. Silné texty se potkávají se skvěle odvedenou muzikantskou prací a absencí takzvaných hluchých míst. Svoji laťku udržela Aneta Langerová i tentokrát a možná jí i posunula zase o kousek výše. 

Text: Tomáš Kocian, foto: Helena Kadlčíková, Herbert Slavík, Romana Šlapáková, Tomáš Klíma
Témata: Aneta Langerová, Dvě slunce