Vydáno 10.08.2023 | autor: Aleš Materna
David Koller se svými pěti spoluhráči celé léto pilně koncertuje. Druhý srpnový týden se představil v pražských Ledárnách Bráník v rámci festivalu Prague Open Air. Zatímco v květnu otevíral společně s ukrajinským souborem Queens Orchestra festival Metronome, tentokrát publikum patřilo pouze jemu. A zcela zaplněný areál byl důkazem, že lidé stále jeho písničky milují.
LIVE: David Koller sypal v Ledárnách jeden hit za druhým
Ačkoliv páteř Kollerova vystoupení tvořily skladby z aktuálního LP XXIII, které vyšlo teprve na začátku tohoto roku, stále více se ukazuje, že tyto songy mají velkou sílu a již si za relativně krátký čas získaly oblibu mezi fanoušky. Samozřejmě během téměř dvouhodinového vystoupení nemohly chybět ani výrazné hity z jeho dřívějších sólových alb, ale také skladby, které zlidověly v podání Lucie.
David Koller rozezpíval Ledárny Braník
Na úvod tradiční Spokojená, a poté se to valilo v nepravidelném poměru nových i starších songů. Začínalo se za světla. Ale teprve soumrak a tma s nasvíceným pódiem dodávaly písničkám další rozměr. Zpočátku trochu nesmělé a mdlé publikum pomalu roztávalo, když David Koller začal zpívat Nic není na stálo, aby vzápětí téměř nadpozemsky a zároveň obyčejně a lidsky proklamoval Čas nejde vzít zpátky... a pak sypal jeden hit za druhým, který si s ním prozpěvovali nejen lidé před pódiem, ale i zahrádkáři za ploty či barmani za barovými pulty.
Gypsy Love, Bodlák, Chci zas v tobě spát, Není o čem, posmutnělá Žádný city se srdceryvným klavírním motivem – když se ozývalo „stíny v záclonách se mění v prach, zůstal jsem tu sám“, jako by z klaviatury padaly na zem slzy promísené s kapkami krve... a nejedno oko se zalesklo... pak Vězeňkyně, to již za tmy, kdy paprsky reflektorů vytvářely iluzi vezeňských mříží, společně s textem Jáchyma Topola, z toho až mrazilo v zádech, takovou sílu mají slova omotaná syrovou hudbou... „Neštastnice, co zabila tátu...hrdinka proti patriarchátu...“. A ano, „...jsou milióny důvodů, proč měl bych zůstat, a další milióny, proč měl bych jít“ - nesmí se zapomenout na písničku Není o čem, ovšem co naplat – „smažeme to jedem dál, už to není o nás dvou, naše ega po nás pěkně tvrdě jdou“ – sugestivní a vůbec poslední text Michala Ambrože ke skladbě Za hranou donutil vetšinu přítomných alespoň na chvíli se zamyslet na svým vlastním svědomím.
Kouzlo koncertních vystoupení Davida Kollera a jeho skupiny plné zkušených a nadaných multiinstrumentalistů, jejichž hudení výkony často hraničí s virtuozitou, netví pouze v nezpochybnitelném charisma zpěváka a autora, kterému stačí se postavit k mikrofonu a začít zpívat svým charakteristickým hlasem, tkví hlavně v často nijak jednoduchých písních, jejichž záhadné vzorce se proplétají a tvoří pestrou a pevnou strukturu pavoučí sítě, jimž ovšem až propojení s texty dodává tu jedinečnou osobitost a přenáší na diváky a posluchače mrazivou vášeň, syrovou nadčasovost a trojrozměrnost nepřenosných životních zkušeností, přetavených do jedinečného hudebního zážitku. Zbytečné psát více. Musí se vidět a slyšet naživo.
Text: Aleš Materna, foto: Michal Benák
Témata: David Koller, Lucie, Ledárny Braník
0,00
čtenáři
hlasuj
