Vydáno 09.09.2022 | autor: Aleš Materna
Ruská dívčí elektropunková kapela Pussy Riot vystoupila v Praze po třech letech. Zhruba v hodinovém vystoupení čtyřčlenná skupina předvedla místy strhující, postupem času ale stále více monotónní show, v níž byl hlavní důraz kladen na popis a pojmenování stinných stránek dnešního Ruska, od přiblížení poměrů v současných ruských věznicích přes útoky a stíhání novinářů, kteří nejsou po chuti současnému vládnoucímu režimu, přiblížení ruského disentu až po otevřený protiputinovský postoj. Větší část koncertu pak připomínala jakýsi deník s popisy každodeních útrap, které musely dívky zažívat ve vězení na Sibiři a Urale, podpořený často děsivými záběry z videoprojekce.
LIVE: Pussy Riot zaplnili MeetFactory, více než o hudbu šlo o politickou performanci
V průběhu vystoupení dívky také ukázaly svou velice bouřlivou historii a připomněly deset let starou akci v moskevské katedrále Krista Spasitele, kde tehdy pětice členek zpívala a nahrávala „punkovou modlitbu“ - píseň Bohorodičko, vyžeň Putina. Jejich záměrem bylo vyburcovat ruský lid k odboji proti prezidentovi Putinovi a patriarchovi Kirillovi, který podpořil kandidaturu Putina v prezidentských volbách. Již tehdy poukazovaly na „zlo, které přichází z Kremlu“, a kterému tehdy nevěřili ani český prezident Miloš Zeman či tehdejší premiér Petr Nečas, kteří se otevřeně postavili proti skupině. Hlavní představitelka Marija Aljochinová pak byla s dalšími dvěma členkami odsouzená moskevským soudem na dva roky ve vězení, z něhož se dostala díky amnestii po odpykání více než dvaceti měsíců v krutých podmínkách podobných Gulagu.
Nutno říct, že každá zmínka o Putinovi vyvolávala velkou odezvu přítomných posluchačů, stejně jako například zmínka o Československu a roku 1968 či běloruském prezidentovi Lukašenkovi, dívky svými často rapovanými a hrdelně vyřvávanými slogany vyzývaly k revoluci, v závěru své performance polily přední řady publika vodou z plastových lahví. Snažily se předat sdělení jako „Rusko bude svobodné“, „musíme změnit Rusko“ nebo „každý může být Pussy Riot“, což vzhledem v počtu prodaných a nošených triček s tímto závěrečným sloganem očividně na mnoho převážně mladších lidí kladně zapůsobilo.
Hudebně vynikala hlavně elektronická hudba pouštěná z předtočených smyček z laptopu, občas podpořená drsnými punkovými bicími nástroji a v několika momentech příčnou flétnou. Dívky v několika písních používaly ke zvýraznění účinku na diváky barevné celoobličejové masky, jindy sluneční brýle, jedna z členek kapely se pak procházela po pódiu i se zapálenou cigaretou, což v dnešní době vzhledem ke zvyšujícím se bezpečnostním opatřením nebývá již vůbec vidět.
Kvůli chrlení dlouhých odříkávaných či rapovaných textů v rodném jazyce a opakujícímu se rytmu začala po čase být jejich show trochu monotónní. Nicméně show to byla natolik jiná a nepodobná ničemu, co je možné v současnosti na hudebních pódiích zažít, že převládal pocit nového nepoznaného a svým způsobem originálního zážitku, srovnatelného snad jen s návštěvou některých klubových koncertů zakazovaných punkových kapel v totalitním Československu, což je téměř nepřenositelná zkušenost. Nejsilnější moment si pak dívky nechaly na závěrečný přídavek, v němž zpívaly „mami, nedívej se na televizi, tam je válka, ne speciální operace“, zatímco na plátně běžel v ruštině nápis Buča, připomínající masakr ruských vojenských jednotek na civilním obyvatelstvu Ukrajiny.
Jak v závěru dívky zmínily, výtěžek z prodeje reklamních předmětů a honorář skupiny poputuje na obnovu dětské nemocnice na Ukrajině. Více než o hudební zážitek šlo tedy o mix multimediální show, divadla, určitých prvků anarchie a vyjádření politických postojů namířených proti vládnoucím vrstvám v Rusku, kterými se snaží už více než deset let probudit a vyburcovat občanské uvědomění nejen v Rusku, ale nyní i v západních zemích. Evropy, které po rospoutání války na Ukrajině již začíná pomalu procitat z iluzí o přátelském a svobodném Rusku.
Text: Aleš Materna, foto: Eva Vintrová
Témata: Pussy Riot, MeetFactory, Praha
0,00
čtenáři
hlasuj
.jpg)
