Vydáno 24.03.2017 | autor: redakce
Asi není žádným velkým překvapením, že Depeche Mode na svém čtrnáctém studiovém albu nevidí dnešní svět v nijak růžových barvách. Depresivní atmosféra jejich novinky Spirit jako by jen potvrzovala nářky nad tím, v jak strašné době žijeme. Ne že by na tomhle světě bylo nějak zvlášť dobře, ale to, že doba je zlá, konstatovali hudebníci z anglického Basildonu například už v roce 1986 na pochmurném albu Black Celebration.
Depeche Mode vidí na albu Spirit současný svět hodně černě
Skladby:
Going Backwards, Where's The Revolution, The Worst Crime, Scum, You Move, Cover Me, Eternal, Poison Heart, So Much Love, Poorman, No More (This Is The Last Time), Fail
12 trax / 49:18 min
Vydavatel: Sony Music
Kapela, která toho má za sebou tolik jako Depeche Mode a stala se nezpochybnitelným kultem, má vždy před vydáním nového alba problém s naplněním očekávání množství svých příznivců. Ti se předtím, než se jim dostalo Spirit do ruky a do uší, mohli jen dohadovat: Naváže kapela na hity nabitá alba Music For The Masses či díky využití kytar průlomový počin Violator? Nebo se bude především utápět ve vlastních problémech - jako v případě nahrávek Ultra a Exciter?
VIDEO: Depeche Mode strhnou ponurou atmosférou. Jejich Facebook můžete v příštím roce spravovat i vy
Výsledek je pak někde uprostřed, podobně jako v případě předchozí desky Delta Machine z roku 2013. Rozhodně nečekejte výrazné hity, jakými byli Personal Jesus, Walking in My Shoes nebo Enjoy The Silence. Na druhou stranu se svou celistvou kvalitou a nadčasovostí řadí do horních pater pomyslného žebříčku dosavadních depešáckých studiových alb.
Zdá se, že vzhledem ke stavu okolního světa členové Depeche Mode odsunuli své vlastní krize, ať už osobní, nebo umělecké. David Gahan zpívá jako ve svých nejlepších letech a ve vynikající formě se jeví také Martin Gore. Ten ke svému skladatelskému vkladu a syntezátorům přidal i naléhavý zpěv v baladických skladbách Eternal a Fail. A když se k tomu se zpěvem přidá i třetí do party Andrew Fletcher, vznikne z toho skvělá pecka, singlová Where's the Revolution.
Charakteristický zvuk kombinující elektroniku s rockem nabízejí Depeche Mode už v úvodní skladbě Going Backwards s textem o lidech, které před prázdnotou neuchrání ani moderní technologie. Trochu nepatřičně však na jinak vyrovnané kolekci působí tanečně laděná a zbytečně dlouhá So Much Love.
Tolik věrohodné naléhavosti a bolesti jako Depeche Mode dokáže produkovat jen málo interpretů. Navíc i po letech umí nenásilně protnout několik stylů takovým způsobem, že jsou přijatelní pro mainstream i alternativní scénu. Možná jsou napodobitelní, ale ve svém ranku stále těžko překonatelní. Ve vršovické Eden Aréně se máme 24. května na co těšit.
Témata: Depeche Mode, Dave Gahan, Spirit
4,00
čtenáři
hlasuj
