ROZHOVOR | Filip Macháček: Depeche Mode jsem naživo viděl asi stokrát. Chci vydat knihu o prvním pražském koncertě

Kolik koncertů Depeche Mode jsi viděl a který byl ten první?
Depeche Mode jsem viděl poprvé v roce 1993 v rámci Devotional Tour. To bylo zároveň turné, kdy jsem za nimi poprvé vyrazil i do zahraničí. Od té doby jsem je viděl klidně stokrát. Přestal jsem to evidovat po padesátce. Jsem hrdým členem Black Swarm (fanoušci cestující s kapelou po světě, pozn. red.) a každé turné se snažím vidět je alespoň desetkrát. Zásadní jsou první a poslední koncerty turné, ať již v rámci americké části tour nebo části evropské.

Vzpomeneš si na něco zásadního z toho prvního koncertu. Myslím konkrétní moment, který tě zasáhl.
Okamžik, kdy Dave Gahan poprvé vystoupil během prvního songu zpoza závěsu, za kterým byla kapela ukryta. To byl moment, kdy ti ten plakát slezl ze zdi a najednou stál v celé své parádě pět metrů od tebe.

RETRO: Depeche Mode v Praze v roce 1998 - Dave Gahan sklízel bouřlivé ovace za každý pohyb zadku

Vzpomeneš si naopak na koncert, který nestál za moc? 
Nevzpomenu!

Kde jsi byl za kapelou nejdál?
USA.

Který jejich koncert pro tebe bude navždy nezapomenutelný?
Můj poslední s Alanem Wilderem v roce 1993 a v roce 2018 v Berlíně s Andy Fletcherem. Pro oba to bylo poslední tour s Depeche Mode.

Stál jsi u zrodu nové knihy o Depeche Mode. Jak jsi se k tomu dostal?
Byl jsem osloven vydavatelstvím Slovart jako člověk, který organizuje viditelné fanouškovské akce, a zároveň s kapelou projel kus světa. V rámci licence bylo umožněno rozšířit vydání o fotodokumentaci a povídání o koncertech u nás od roku 1988 do současnosti. A to byla moje úloha.

Depeche Mode ovlivnili mnoho žánrů a kapel. V čem je za tebe kapela mimo svou hudbu výjimečná?
Vizuální prezentací, za kterou stojí nehrající člen kapely fotograf Anton Corbijn.

Depeche Mode zažili několik krizí. Jak podle tebe dokázali zůstat relevantní a kreativní přes čtyři dekády?
Relevantní jsi pouze tehdy, pokud tvou relevanci dokáže ocenit tvé publikum. Depeche Mode jsou do značné míry relevantní díky věrnosti svého publika. Samozřejmě stále produkují kvalitní hudbu, nicméně na rozdíl od jiných ji mají stále komu prezentovat.

Novou knihu Depeche Mode Live jsi doplnil o fotografie a vzpomínky z českých koncertů. Podle čeho jsi je vybíral?
Oslovil jsem přátele, o kterých jsem věděl, že koncerty fotili a na Slovensku požádal o pomoc Gabriela Schwardy z depechemode.sk. Ten mi významně pomohl s fotomateriálem z Bratislavy.

Mám rozepsanou knihu o prvním koncertu Depeche Mode v Praze

Jak fungovala tvoje autokritika? Věřím, že materiálu muselo být spousta, ale množství stránek je jasně omezené. Je třeba něco, co tě mrzí, že se do knihy nevešlo?
Je to toho dost, nicméně aktuálně mám rozepsanou knihu o prvním koncertě Depeche Mode v březnu 1988, a pro to minimálně materiál o tomto koncertě bude předmětem samostatné knihy. Paradoxně se mi mnohem hůře psalo o koncertech z poslední dekády, než o těch prvních. Důvodem je zřejmě to, že ty „novodobé“ koncerty už mi nejsou tak vzácné a řada z nich mi prostě splývá.

Přineslo ti pátrání po dobových artefaktech něco nového?
Určitě ano. V knize je celá řada perliček. Nepochybně se mi také podařilo shromáždit unikátní fotomateriál. A hlavně – díky práci na Depeche Mode Live jsem se odhodlal k napsání vlastní knihy o pražském koncertě v roce 1988. A ten bude plný speciálních příběhů.

RETRO 2000 | Depeche Mode: Rok strávený s námi ve studiu je většinou pro lidi noční můrou

Kapele jsi blízko už mnoho let, kdy si jí byl asi úplně nejblíž?
Kapelu jsem za ta léta potkal několikrát mimo podia. Hudebně jsem byl kapele nejblíž v letech 1988–1993. Pokud jde o fyzický kontakt, zřejmě v letech 2005 až 2014.

Jaké album kapely je pro tebe zásadní a nejoblíbenější?
Alba vydaná v letech 1983 až 1993.

Nejsi jen běžný "fanoušek" kapely. Organizuješ pravidelná setkání DM Fans a hudební tematické eventy. Co ti to přináší?
Starosti a trápení. (směje se) Ani nevíš, jak rád bych se jen chodil bavit. Náš depešácký Weekender se, možná i díky tomu, jak chceme dělat věci jinak, chytil a není tak snadné hodit ho za hlavu. O setkání fanoušků na Staroměstském náměstí či Karlově mostě psal celý svět, což je do značné míry zavazující. Já osobně tím vracím „lásku“ scéně, která mě vychovala a vzala mezi sebe. Můj vztah k DM hnutí je můj nejdelší životní vztah. Vlastně už ani nevím, co bych si bez těch depešáků počal. Vždyť jsem, když už nic jiného, díky nim potkal své nejlepší přátele, splnil si řadu snů. Teď je na čase být chvilku venku z komfortní zóny a trochu to vracet.

Více než tisícovka fanoušků Depeche Mode obsadila Karlův most

Co máš v tomhle ohledu v plánu pro příští rok?
Vydat knihu o prvním koncertě, který se odehrál 11. 3. 1988 v Praze. Uspořádat můj milovaný víkendový kemp Depeche Mode Friends, který je pro mě stále spíše zábavou a potěšením, než-li starostí. Od velkých srazů si asi budu potřebovat odpočinout. Za poslední rok a půl jsem zorganizoval pět velkých akcí, včetně hromadných focení na Staroměstském náměstí a Karlově Mostě. A myslím, že si ode mě potřebuje scéna odpočinout tak, jako si já potřebuji odpočinout od scény. A mám spoustu jiných pracovních, volnočasových i rodinných aktivit. Jak říkal pan Werich: "Když už jednou seš, tak koukej bejt.“ A to pro můj život platí násobně.

V čem je tahle komunita fanoušků DM u nás pro tebe výjimečná?
Myslím, že věrností. Touhou se vídat, sdílet, dávat najevo oddanost. Jsme fanoušci v tom nejlepším slova smyslu.

Můžeš prozradit, co je tvoje formální povolání?
Přes dvacet let jsem samostatný advokát, což je velice časově náročné povolání, které se mnohdy s mými koníčky daří skloubit jen velice obtížně. Já s tím celoživotně bojuji, ale čím jsem starší, tím více je to náročnější. A za to, že jsem fanoušek bohužel žádné peníze nedostávám.

Kolik času asi odhadem trávíš v roce cestováním do zahraničí na koncerty?
Já po světě cestuji se třemi kapelami - Depeche Mode, The Cure a U2. Mimoto to ale jezdím i na ad hoc akce za jinou hudbou. Hudba je celý můj vesmír. Odpověď tedy není jednoduchá. Záleží to i na tom, zda se některá tour nepřekrývají. K čemuž bohužel občas dochází. The Cure jsem na posledním turné viděl patnáctkrát. Depeche Mode desetkrát. Za Depeche Mode i za U2 jsem odlétl do USA. To vše v rámci jednoho roku…To byla velká výzva! Pár týdnů na cestách to prostě za rok bude. (smích) Ale o to ve finále vůbec nejde. Za odměnu jsem plný celoživotních zážitků, které už mi nikdy žádný exekutor nesebere. (smích)

Text: Kateřina Hoffer, foto: archiv Filipa Macháčka, Adam Karaffa
Témata: Depeche Mode, Depeche Mode Live, Depeche Mode Weekender, Martin Gore, Dave Gahan, Andrew Fletcher