RETRO 2000 | Depeche Mode: Rok strávený s námi ve studiu je většinou pro lidi noční můrou

Proč jste album nazvali Sounds Of The Universe?
Martin Gore: Název alba přišel poměrně rychle. U nás je to tak 50 na 50. Každý se prostě snaží přijít se svým vlastním nápadem. Někdy přijde název alba rychle a všichni jsou s ním hned spokojeni. Někdy to ale vyžaduje šílené úsilí. Sounds Of The Universe vystihuje zvuk alba a eklektický charakter písní.
Dave Gahan: Myslím, že skladby na albu jsou více pozitivní, otevřené, spirituální, vyjadřující touhu po lepším světě. Sounds Of The Universe prostě dobře zní. Líbí se mi ta arogance v něm.
Andrew Fletcher: Slovo vesmír se navíc několikrát opakuje v textech písní na albu. A také nám přišel náležitě sebevědomý a vtipný.

RETRO: Depeche Mode v Praze v roce 1998 - Dave Gahan sklízel bouřlivé ovace za každý pohyb zadku

Jak dlouho trvalo nahrávání?
Dave: Poprvé jsme se sešli, myslím, v lednu roku 2009 u Martina v domě. Já, Fletch, Daniel Miller, Jonathan Kessler a Ben Hillier. Seděli jsme a poslouchali Martinova dema. Také já jsem měl pár svých věcí. A Ben Hillier byl z některých nadšený. Po mém návratu do New Yorku jsem začal intenzivně pracovat na vokálních linkách k Martinovým písním. Bylo to velice náročné, skoro jako zkoušky před turné nebo tak něco. Ponořil jsem se do těch písní a za chvíli zapomněl, jak byly původně zamýšleny, takže jsem k nim tak trochu kreativně přispěl. Náročná příprava se mi potom vyplatila ve studiu, kde se snažím vždy zpívat živě, jako bych byl na koncertě.
Andrew: Myslím, že nakonec nám příprava alba zabrala zhruba pět až šest měsíců, což je pro nás obvyklý čas pro nahrávání. Většina písní byla nahrána v New Yorku, část také v Santa Barbaře.

NOVÉ SEBEVĚDOMÍ

Změnila se nějak spolupráce mezi členy při nahrávání tohoto alba?
Dave: Myslím, že naše vzájemná interakce s Martinem se změnila. Stal jsem se více sebevědomým při prezentování nápadů. A mám pocit, že jsou mnohdy vyslyšeny nebo že je jim aspoň nasloucháno. Vždycky pro mě bylo poměrně složitý zpívat cizí písně a interpretovat je. Obzvlášť na tomhle albu jsem ale cítil víc svobody. Mnohdy jsme si s Martinem nemuseli ani nic říkat a věděli jsme, že jdeme stejným směrem.
Andrew: Během nahrávání alba panovala mimochodem pohodová nálada, všichni jsme si to spolu náramně užívali. Atmosféra byla kreativní jako za starých časů. Asi nemohla být lepší.
Martin: Obecně se postupně za ta léta, co spolu hrajeme, naše vztahy vylepšily. Přitom jsme se podle mě celkem proslavili právě tím, jak jsme se v různých obdobích naší kariéry nebyli schopni vystát.

Jak jste dávali skladby dohromady?
Dave: Já a Martin používáme odlišné přístupy. Martin rozvíjí své nápady při hře na kytaru či na piano. Já při tvorbě spolupracuji s Christianem Eignerem a Andrewem Phillpottem, se kterými jsem napsal a produkoval své sólové album Hourglass. Přesto musím říct, že to byl i Martin, který právě na tomhle albu podstatně přispěl k mým nápadům.
Martin: Nemyslím, že se dá říct, tohle je moje skladba, tahle je Davidova. Ve finále písně totiž znějí jako Depeche Mode.

Proč jste si vybrali na produkci alba opět Bena Hilliera?
Dave: Myslím, že to, co se Ben na Playing The Angel naučil, je dostat z nás to nejlepší, udržet nás při kreativní práci, rozvíjet energii, která proudí ve studiu. S jeho prací na Playing The Angel jsme byli spokojení. Kopnul nás do zadku a dal nám ten správný směr, což je nesmírně důležitý, protože jedna z mých největších obav, pokud jde o Depeche Mode je, abychom se nestali parodií sebe sama.

Andrew Fletcher – Nikdy se výrazně nepodílel na skládání písní Depeche Mode, měl však klíčovou roli v záležitostech kapely mimo jeviště

Andrew: Je pravda, že pro Depeche Mode je dost neobvyklé spolupracovat s někým dvakrát. Většinou je pro kohokoli rok strávený s námi ve studiu noční můrou. Jenže Benovi se práce na Playing The Angel opravdu povedla, albu se dařilo. No a měl volný termín a chtěl s námi opět pracovat. Úplně stejné tohle nahrávání ale nebylo. Teď jsme kromě Bena pracovali s dalšími dvěma zvukovými inženýry.

Jaký je váš oblíbený track na albu?
Dave: Mé oblíbené skladby se mění v čase. Aktuálně je to píseň Come Back, kterou jsem napsal s Andrewem a Christianem a která se od své demo verze nejvíce změnila. Další z mých oblíbených je In Chains. Podle mě se jedná o klasický soulový song, který by mohl klidně zpívat třeba takový Marvin Gaye.
Martin: Je těžké vybrat nějaký konkrétní song. Já jsem si vlastně oblíbil asi tak 14 nebo 15 skladeb, které na tuto desku byly napsány. To je trochu problém, protože záměrem alba je, aby na něm bylo tak maximálně 11 skladeb.
Andrew: Na albu je celá řada skvělých písní. Mými favority jsou Perfect, In Sympathy, Wrong, Fragile Pension. Při poslechu alba se rozhodně nenudím a nemám pocit, že bych ty věci slyšel tisíckrát předtím.

Proč jste jako prvý singl vybrali právě Wrong?
Martin: Skladba je pro Depeche Mode trochu netypická. A my máme rádi, když je první skladba jiná, když upozorní na to, že jsme zpátky ve hře, ale trochu jinak.
Dave: Píseň je nekonvenční pop. Je groovy a trochu rap. Nemyslím si, že bychom ji vybrali jako nejlepší, ale prostě proto, že nás ukazuje trochu jinak.

A kdo je autorem klipu?
Martin: Patrick Daughters. Vybrali jsme ho přesně ze stejného důvodu, z jakého jsme vybrali jako singl Wrong. Chtěli jsme prostě zkusit něco jinýho. A mám pocit, že i Patrick byl správnou volbou. Jeho nápad i jeho klip považuji za skvělý.

Text původně vyšel v časopise Report č. 04/2009. Znovu ho vydáváme při příležitosti 15. výročí vydání alba Sounds of the Universe.

Text: Filip Macháček, foto: EMI
Témata: Depeche Mode, Martin Gore, Dave Gahan, Andrew Fletcher, Sounds of the Universe, rozhovor