RECENZE: Depeche Mode zaplnili kino Světozor. Koncertní film jako duchovní očištění a přemítání o smrti přinesl jedinečný zážitek

Světové turné Depeche Mode Memento Mori v letech 2023-2024 zahrnovalo 112 koncertů před zhruba třemi miliony fanoušků, a součástí byly i tři vyprodané termíny na stadionu Foro Sol v Mexico City, týden před oslavami Dne mrtvých. Tato tři vystoupení, která jsou základem filmu, vidělo přes dvě stě tisíc lidí, a přináší velice unikátní záběry.

LIVE: Depeche Mode ovládli O2 arenu kontrastem mezi temnotou a barevností

Koncertní videa pro britské synth-popové giganty Depeche Mode se stala víceméně standardním pro každém turné, takže pro každého, kdo viděl všechna – nebo pouze některá – jejich předchozí, je lákavé přistupovat k filmu Depeche Mode: M s postojem „už jsem to všechno viděl“. Tentokrát však jak znalci a ortodoxní fanoušci, tak úplní laici museli být v mnoha ohledech více než příjemně překvapeni.

Mexický filmař Fernando Frías měl pro M striktní zadání: žádné rozhovory s kapelou, ani rozsáhlé zapojení fanoušků, jak se stalo v dokumentu 101 z roku 1989 nebo v dokumentu Spirits In The Forest z roku 2019. Jeho chytrý přístup proplétá záběry ze živého vystoupení s příběhy a zrnitými, často černobílými a poničenými filmovými záběry souvisejícími s tradičním mexickým uměním smrtelnosti a pomíjivosti – což skvěle vystihuje i témata alba Memento Mori.

RETRO 2000 | Depeche Mode: Rok strávený s námi ve studiu je většinou pro lidi noční můrou

Co se týče živých záběrů, Frías se na kapelu soustředí jako sokol mířící na kořist. Do popředí vystupují podpatky bot, prsteny s lebkou či zalepený prst Davea Gahana, stejně jako detail kytary a lebky Martina Gorea na jeho jevištním oblečení. V celém filmu je mnoho ohromujících vícerozměrných záběrů z vystoupení, v emocionálním a vizuálním propojení tak vytvářejí nečekaně pestrou koláž útočící na city. Frías zachycuje místy elektrizující energii mezi kapelou a publikem – a je tak nakažlivá, až se přenášela na samotné posluchače v kině, často jásající a občas s nutkáním po každé skladbě zatleskat či vykřiknout.

Dalším z vizuálních témat filmu je „oslava pomíjivosti“, zde znázorňovaná na příkladu starých plastových krabicových televizorů Sony, na nichž mohli fanoušci sledovat první videoklipy Depeche Mode. Nic se nezdá být v této souvislosti více pomíjivé než tyto dnes již archivní relikvie v podobě televizních přijímačů (pravda, možná se i dnes ještě najde někdo, kdo takový přístroj má doma schovaný na půdě nebo ve sklepě, ale asi jen málokdo jej ještě používá.

RECENZE: Must-have pro každého fanouška. S knihou Depeche Mode: Live se ocitnete v první řadě na koncertu anglické legendy

Výběr skladeb z jednotlivých tří večerů, z nichž se pak jednotlivé písně do filmu dostaly, odpovídá tématu snímku, a ukazuje se to být prozíravá taktika. Dave Gahan zpívá Sister Of Night a Condemnation a obecenstvo ani nedýchá, stejně jako když Martin Gore uchvacuje svým „andělským hlasem“ (jak o něm prohlásil Dave Gahan) v písni Soul With Me. Verze Personal Jesus z tohoto filmu je uhrančivá a šlape jako blázen. Nejvíce se téma „oslavy“ smrti a smrtelnosti ukazuje v písni World In My Eyes, jež je věnovaná zakladateli Depeche Mode Andymu Fletcherovi, který zemřel v roce 2022. Je to ten okamžik, v němž se kapela i publikum dokonale synchronizují. Zatímco fanoušci drží v rukou fotografie bývalého člena kapely, za jejich zády je stejný obraz promítán na velké projekci. V tu chvíli to skutečně působí jako dokonalá oslava jeho života – a smrti zároveň.

Depeche Mode: M si zaslouží být vnímán jako víc než jen jako další „koncertní film“, má v sobě skutečnou hloubku a je to také nejsilnější, nejdynamičtější a nejstylovější snímek skupiny ze všech, které kdy natočila. Je v něm zaznamenán cit pro její hudbu a snaha o její zachování pro budoucí generace. Depeche Mode a jejich hudba, texty, vizuální pojetí a až filozofické hloubání o smysluplnosti života a smrtelnosti jsou v tomto zpracování pohledem mexického režiséra a fanouška bandu zkrátka úchvatné.

red, foto: Tereza Slowiková, Jan Urbánek, Toni Franc
Témata: Depeche Mode, Dave Gahan, Martin Gore, Memento Mori, Depeche Mode: M