RECENZE: Green Day se na desce Father Of All Motherfuckers vezou na retro vlně

Green Day

Father Of All Motherfuckers

Skladby:
Father Of All..., Fire, Ready, Aim, Oh Yeah!, Meet Me On The Roof, I Was A Teenage Teenager, Stab You In The Heart, Sugar Youth, Junkies On A High, Take The Money And Crawl, Graffitia

10 trax / 26:16 min

Vydavatel: Warner Music

V dubnu uplyne třicet let od vydání debutu 39/Smooth. Americké trio za tu dobu zažilo několik kariérních výkyvů, ať už směrem nahoru, nebo dolů. Fanoušci z první vlny dodnes nedají dopustit na neopunkový klenot Dookie (1994), později narozené omráčila tlaková vlna vyvolaná ambiciózním dílem American Idiot (2004). Jen tyto desky musí stačit k pochopení faktu, že Billie Joe Armstrong a jeho parťáci neradi přešlapují na místě.

Přesto jste předpokládali, že Green Day navážou tam, kde skončilo předchozí Revolution Radio (2016)? Raději se připravte, že údivem povytáhnete obočí hned několikrát. Přesvědčujete své okolí, že zvuk této kapely je natolik charakteristický, tím spíš, když zazní frontmanův hlas, že záměna je nemožná? V tom případě jste úvodní singl Father Of All... ještě neslyšeli. Netypický vokální styl pokračuje i v následující Fire, Ready, Aim. Až si jeden říká, zda se mu skutečně dostali do rukou Green Day, a ne třeba The Strokes nebo The Hives.

Rock for People oznamuje první hvězdy. Vystoupí Green Day, Fall Out Boy a Weezer

Momentů, kdy můžete pátrat ve stylu "poznej, koho připomíná tenhle song", je víc. Rock n' rollová pecka Stab You In The Heart je jako nalezené dvojče hitu Hippy Hippy Shake, který nahrál Chan Romero, ale proslavili jej zejména The Beatles. Oh Yeah! zase nezapře inspiraci písní Do You Wanna Touch Me (Oh Yeah) od Joan Jett. Když zůstaneme mezi projekty členů Green Day, pak desítka čerstvých skladeb není tak alternativní jako The Network s deskou Money Money 2020 (2003), zato by mohla být pokračováním Foxboro Hot Tubs a CD Stop Drop And Roll!!! (2008).

Příznivce, kteří trojici podporují od punkových začátků, potěší pecka Sugar Youth nebo imitací vinylového praskání začínající Take The Money And Crawl. Dnešním mládežníkům jistě udělá radost slogan "And school is just for suckers", který zazní v I Was A Teenage Teenager.

Navzdory všem rozpakům, které vyvolává model "Green Day 2020", je třeba ocenit snahu o experimenty a neoposlouchaný přístup. Jedná se o chytlavou kolekci, která i díky skromné délce vybízí k tomu, abyste po závěrečném tracku zmáčkli tlačítko play ještě jednou. A pak klidně znovu...

Jedna věc se nezměnila. Touha provokovat. Je pravděpodobné, že dost lidí vydráždí už jen samotný zvukový kabát. Kontroverzní název bohužel neskrývá stejně úderný a zapamatovatelný obsah.

Kdyby se jednalo o bonusové EP nebo další vedlejší aktivitu, bylo by hodnocení smířlivější. Pokud od regulérní řadovky souboru založeného v roce 1986 v Kalifornii přece jen také čekáte víc prvků typických pro Green Day, musíte si vystačit se starší tvorbou. Nebo lze sáhnout po předloňském Armstrongově albu Love Is For Losers, jenž vyšlo pod hlavičkou The Longshot.

text: Tomáš Rumler

Témata: Green Day, rock, punk, Rock for People