RECENZE: Jack White se na Fear Of The Dawn bojí úsvitu a vrací se k rocku. Ne však na dlouho

Jack White

Fear Of The Dawn

Skladby:
Taking Me Back, Fear Of The Dawn, The White Raven, Hi-De-Ho, Eosophobia, Into the Twilight, Dusk, What´s the Trick?, Tat Was Then, This is Now, Eosophobia (Reprise), Morning, Noon and Night, Shedding My Velvet

12 skladeb / 40 min

Vydavatel: Third Man Records

Fear Of The Dawn je Whiteovou čtvrtou sólovou deskou. Oproti synťákovým a elektronickým experimentům na předchozím počinu Boarding House Reach se vrátil se k rockovějšímu zvuku prvních dvou desek Blunderbuss a Lazaretto. To ale ani zdaleka neznamená, že by se Jack White stal předvídatelnějším nebo umírněnějším. Nejlépe jeho přístup k hudbě vystihl Pavel Parikrupa v recenzi na již zmíněné předchozí album: "Po většinu času je velkým dítětem, které si libuje v objevování nových hraček."

Nesmrtelné soundtracky | Přežijí jen milenci: Víte, kde bydlí Jack White?

To platí ve všem, co Jack White dělá, a že je jeho záběr opravdu široký. Dělá prostě hudbu, co ho zrovna baví, ať už je to rock nebo country. Nepřizpůsobuje se vkusu okolí, jede si jen podle sebe. Deska proto asi nebude moc zajímavá pro fanoušky stadionových halekaček typu Seven Nation Army z období White Stripes. Je totiž určená fanouškům Jacka Whitea - těm, kteří znají jeho přístup k tvorbě, baví je jeho nápady a nečekají na hity, které budou omílat rádia.

Na Fear of the Dawn totiž hitovky nejsou, a to říkám v tom nejlepším slova smyslu. Je to prostě příjemných čtyřicet minut s velice dobrou hudbou, která plyne tak, že si člověk často neuvědomí, kdy skončila jedna skladba a začala druhá. Od tvrdších písní, jakou je pilotní singl Taking Me Back, titulní Fear Of The Dawn nebo The White Raven přes orientem šmrcnutou spolupráci s rapperem Q-Tipem Hi-De-Ho až po In the Twilight a Morning, Noon and Night, jejichž syntezátorové plochy dávají vzpomenout na předchozí desku, a uklidněný závěr v podobě Shedding My Velvet. Všechno do sebe přirozeně zapadá, a proto by se také velice těžko hledala slabá místa. Stejně tak do sebe zapadají i texty, jak poznáme už z jednotlivých názvů - je to samý soumrak, úsvit, noc, stmívání nebo rovnou eosofobie, tedy strach z denního světla.

A pro rok 2022 Jack White rozhodně zvolňovat nehodlá. Novinku nám přijede představit 5. července do Fora Karlín a na léto také chystá vydání další řadovky Entering Heaven Alive, která se tentokrát ponese ve folkovém duchu.

Text: Barbora Kubalová, foto: Jack White promo
Témata: Jack White, Fear Of The Dawn, album, recenze