RECENZE: Beyoncé servíruje svou vysoce koncentrovanou domácí Lemonade

Vydáno 28.04.2016 | autor: Daniel Košťál

Dva a půl roku - pro někoho dlouhá doba, jinému ten čas proplouvá mezi prsty. Pro průměrného populárního interpreta ideální pauza mezi dvěma nahrávkami. Napsat, složit, nahrát, namixovat, doladit. Pro Beyoncé (a její tým) by to ale bylo málo, takže přirozeně v té době natočila ještě hodinový biják. Tak se zrodila deska Lemonade.

RECENZE: Beyoncé servíruje svou vysoce koncentrovanou domácí Lemonade RECENZE: Beyoncé servíruje svou vysoce koncentrovanou domácí Lemonade


Beyoncé

Lemonade

Skladby:
Pray You Catch Me, Hold Up, Don't Hurt Yourself (feat. Jack White), Sorry, 6 Inch (feat. The Weeknd), Daddy Lessons, Love Drought, Sandcastles, Forward (feat. James Blake), Freedom (feat. Kendrick Lamar), All Night, Formation

12 trax / 45:49 min

Vydavatel: Sony Music

Možná se u Lemonade víc než deska hodí použít pojem dílo. Všeobecné publikum by pro starou dobrou Single Ladies "Bí" našlo jistě mnoho adjektiv od krásné až po přeceňovanou. Pravdou ale je, že ta hvězda balancující na hraně r'n'b a popu je už nějakou dobu pryč. Teď se nám houstonská rodačka představuje jako urban umělkyně. Záměrně píšeme představuje, to samo o sobě ještě nemusí znamenat, že umělkyní je - pod Lemonade se totiž podepsalo snad sto lidí. Na kvalitě to ale neubírá.

Když v únoru přišla Beyoncé s pilotní vlaštovkou Formation, znamenalo to pro ni něco nepředstavitelného. Zpěvačka, které se roky vyčítalo mlčení stran politiky a problémů Afroameričanů, se obklopila armádou černých tanečnic a vyrazila na každoročně nejsledovanější událost Spojených států, Super Bowl, ukázat všem, co všechno černá žena dokáže. "Mohla bych klidně být černý Bill Gates na vzestupu!" tvrdila. Ostatní položky na tracklistu "Limonády" tak revolucionářské nejsou. Namísto toho se vypořádávají s různými fázemi smutku.

Křehká úvodní balada Pray You Catch Me a následující Hold Up by nemohly být odlišnější. Jedna dojímá zranitelností, druhá ukazuje úsměvný obraz ženy šílené žárlivostí, obě ale překvapí sympatickou jednoduchostí. Takovou se sice pyšní i produkce Sorry, u ní ale dojem kazí repetice v textu. Čtyři minuty nezastavitelného "I ain’t sorry" v pozadí (a místy i v popředí) jsou zkrátka až příliš. Smutkem oplývá i zajímavě frázovaná, ryze klavírní Sandcastles. V ní se ale odráží i jiná emoce. "Sv**ě, seškrábala jsem z fotek tvůj obličej," zpívá naštvaná Beyoncé.

POST SCRIPTUM (32): Američanům se nelíbila politická Beyoncé na Super Bowlu. Chystají protest

A aby naštvaná nebyla, vždyť zpívá o údajné nevěře svého manžela Jay-Z. Je sice k podivu, že by se jinak tajnůstkářská diva najednou rozhodla odhalit světu něco tak osobního, koho ale zajímá, jestli je to pravda, když to umí tak přesvědčivě prodat a zahrát na ty správné struny? A když je řeč o strunách, významným způsobem k autentičnosti tohoto vzteku pomáhá i Jack White, který produkoval a zároveň se objevuje na Don’t Hurt Yourself, jež je přesně podle jeho gusta napůl rocková a napůl šílená. Kombinace, která vás zvedne ze židle.

HITPARÁDY (43.): Schyluje se k bitvě Prince s Beyoncé, PJ Harvey dosáhla na svůj vrchol

Chladné posluchače nenechá ani rytmicky divoká Freedom s rapperem Kendrickem Lamarem, který se v poslední době objevuje snad na všem aspoň trochu úspěšném. R'n'b a rap tu jdou tradičně ruku v ruce a ve své cestě za úspěchem smetou všechno ostatní. Stejně jako žena, o níž společně s Beyoncé vypráví v intimní 6 Inch další veleúspěšný interpret The Weeknd. Temná, beatem hnaná skladba jako by se na Lemonade zatoulala omylem z jeho loňského Grammy oceněného alba Beauty Behind The Madness.

"Limonáda" je zkrátka o zlých mužích s muži ve všech možných podobách a žánrech. Beyoncé zpívá o podvádějících manželech, o utlačovatelích, ale i špatných otcovských vzorech, když ve stopách svých texaských kořenů pěje chytlavou country skladbu Daddy Lessons, zaplňující tak částečně díru na trhu, kterou svým přechodem k popu vytvořila Taylor Swift.

Dle hesla "When live gives you lemons, make lemonade" ale dává zároveň najevo, že těmhle mužům už sloužit nebude, a jen blázen by jí odporoval. Lemonade není klasické rádiové album napěchované potenciálními popovými megahity, ale spíše jakýmsi soundtrackem k alternativnímu festivalovému filmu. "Video killed the radio star," dalo by se říct. Takhle "video star" je ale zatraceně chytrá a chytlavá!

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít