Vydáno 26.03.2026 | autor: Roman Jireš
Zatím poslední album kapely Alkehol Připíjím vyšlo na CD na konci loňského roku a o něco později se objevilo také ve vinylové podobě. Proto určitě není na škodu věnovat této noční můře zaměstnanců protialkoholických léčeben a záchytek pár řádek. Už proto, že její neměnný přístup k tvorbě je v dnešním rozkolísaném světě (a za to alkohol opravdu nemůže) jednou z potřebných jistot.
RECENZE: Na nadhled a na zdraví. Alkehol zve do retro hospody nižší cenové kategorie, servíruje punk metal z devadesátých let
Skladby:
Připíjim, Těžce pod parou, Co s načatým večerem, Máme dar, Svět je složitej, Chlastání, Desperád, Jsem šťastnej, Mám žízeň, Písnička o tobě, Do dna.
11 skladeb / 36:24 min
Vydavatel: Warner Music
Album otvírá vydařený titulní kousek Připíjim, který si díky refrénu vyloženě říká po uvedení v podobě videoklipu o zařazení mezi koncertní kousky. Text je dílem Lukáše Pavláska, který se ještě více blýskl v „národopisném“ potencionálním hitu Desperád.
Alkehol završil rok 2025. V Praze připil na nekonečný mejdan
Ostatní texty jsou dílem ústřední alkeholové dvojice Petr „Kuna“ Buneš a Ota Hereš a jde v nich jen o to jedno – viz slova „máme dar umět se bavit, furt něco slavit, máme dar pořád pít…,“ (Máme dar), „chlastání sakra chlastání, na to máme nadání…,“ (Chlastání) nebo „hej hej hej, na samý dno láhve se podívej…,“ (Do dna). Žádný hudební vývoj nebo nedej bože experimenty příznivci Alkeholu neočekávají, takže jim jejich oblíbená pivní parta opět servíruje punk metal z devadesátých let, přesně ve smyslu prohlášení Hereše, že písničky jsou pro jejich fandy a hlavně pro radost.
Když Hereš a Buneš, svého času kytaristé thrashmetalové skupiny Kryptor, vydali v roce 1992 svoji první eponymní desku, hostoval na ní Lou Fanánek Hagen. Spolupráce s Třemi sestrami je zachovaná i nyní, když se recitativu ve skladbě Mám žízeň ujala Veronika „Supice“.
Poslouchat přímočaré písně Alkeholu je návštěvou trochu retro hospody nižší cenové kategorie, kde je vrcholem jídelního lístku smažák, utopenci nebo gothaj s cibulí. Na toaletu se v ní musí chodit přes dvůr, ale je tam svým způsobem mezi podobně smýšlejícími kamarády útulno. Jistě, pro fanoušky kapel typu Pink Floyd, Genesis nebo Stinga, pokud zůstaneme v našich zeměpisných šířkách tak Vladimíra Mišíka, Vlasty Redla či Luboše Pospíšila, bude Alkehol asi nepoživatelný. Ale říká se, že lidé mohou mít oblíbený druh koňaku vyhlášené značky, ale občas nezaškodí dát si panáka klasického rumu. Takže na nadhled a na zdraví!
Text: Roman Jireš, foto: Natty Paula Horáková
Témata: Alkehol, Připíjím, Ota Hereš, Tři sestry
3,50
čtenáři
hlasuj
