ROCK BLOG | Je opravdu lepší shořet než vyhasnout? Kurt Cobain zemřel v roce 1994, rozumíme mu už lépe?

Cobain je vzýván jako legenda bojující proti systému, mainstreamu, povrchnosti. Jako někdo, kdo žil naplno bez ohledu na následky. Někdo, kdo za svůj krátký život prožil tolik, že si o tom my ostatní, kteří chodíme trapně každý den do práce, můžeme nechat jen zdát. Stal se ztělesněním rčení "live fast, die young". To všechno je určitě pravda. Ale je mu opravdu co závidět?

Kurt Cobain z Nirvany: Génius proti své vůli

Cobainovy trable začaly hned v dětství. Narodil se do rodiny, ve které se táhla historie alkoholismu a duševních onemocnění. Dva jeho strýcové spáchali sebevraždu zastřelením. Když mu bylo sedm let, rozvedli se jeho rodiče, což nesl velice těžce. Poznamenalo ho to na celý život, ke svému otci choval zášť až do smrti.

Velice otevřeně se o tomto období rozhovořil v interview s Johnem Savagem pro časopis Guitar World v červenci 1993. V něm sám přiznal, že ačkoli měl do té doby pěkné dětství, po rozvodu rodičů se začal izolovat od svého okolí a věnovat se spíše umění a hudbě. "Nepřekvapilo by mě, kdyby mě zvolili ‘Tím, kdo na školním plese nejpravděpodobněji všechny zabije’," popsal výstižně svůj vztah se spolužáky. A nebyli by daleko od pravdy. Cobain v rozhovoru popsal, že přesně o takových věcech někdy přemýšlel, ačkoli připustil, že by to pravděpodobně nikdy neudělal, protože by se nejprve zabil sám. Prostě takový běžný život středoškoláka.

Zdravotním problémům ve fyzické i psychické rovině, kterými už od mládí trpěl - bronchitida a především deprese - určitě nepomohlo jeho časné a nadměrné užívání všemožných drog. K drogám poprvé přičichl ve třinácti letech, kdy začal s marihuanou, ke které se brzy přidala řada dalších návykových látek - mimo jiné alkohol, LSD, ředidlo, léky. Podle Krista Novoselica se Cobain "opravdu rád sjížděl, a to jakoukoli drogou".

Heroin poprvé vyzkoušel o šest let později, tedy v roce 1986. Tvrdil, že se rozhodl vytvořit si na něj návyk, protože zmírňoval jeho chronické bolesti žaludku. "Začalo to třemi dny v kuse na heroinu - a žaludek mě nebolel. To byla taková úleva," popisoval. Nicméně jeho kamarád Buzz Osborne tvrdí, že to bylo právě naopak a bolest žaludku byla způsobena užíváním heroinu: "Vymyslel si to, aby získal soucit a měl omluvu pro to, že si jde zase šlehnout. Samozřejmě, že zvracel - lidé na heroinu zvrací. Říká se tomu ‘zvracení s úsměvem na tváři’."

S Courtney Love, se kterou se dali dohromady na konci 1991, si rozuměli jak po hudební stránce, tak v otázce drog. Je s podivem, že to spolu vůbec ty dva roky vydrželi. Během pár měsíců Courtney otěhotněla (dle jednoho jejího vyjádření se jednalo o pokus o záchranu vztahu), vzali se na Havaji a brzy po porodu přišly známé soudní tahanice kvůli článku v časopise Vanity Fair. V něm se objevila informace, že Courtney brala heroin během prvního trimestru těhotenství. Ta dodnes tvrdí, že byla citována špatně, a že s heroinem přestala hned, když zjistila, že je těhotná. Malá Frances Bean jim byla na několik měsíců odebrána a úřadům se opravdu nelze divit. Spíše je otázkou, jak ji mohli vlastně do péče rodičů vrátit. Rané dětství, které často trávila v péči chův, zatímco se některý z jejich rodičů předávkoval ve vedlejší místnosti, asi také zanechá své stopy.

Od začátku svého vztahu se oba manželé potáceli někde mezi drogovým raušem a příležitostnými pobyty v léčebně a ani hrozba, že o dceru opět přijdou, nebyla dostatečnou motivací ke změně životního stylu. Cobain se několikrát předávkoval a Love mu zachraňovala život. Mezitím ale také policie v jejich domě řešila domácí násilí a zabavovala Cobainovi zbraně. K jednomu z jeho předávkování došlo 3. března 1994 v Římě. Doktoři mu údajně našli v žaludku 50 tabletek rohypnolu a také se našel dopis - dodnes se ale pochybuje o tom, zda se opravdu jednalo o sebevražedný pokus, Cobain sám to tehdy popíral.

Po dlouhých hádkách a přesvědčování ze strany Love i všech přátel nakonec povolil a rozhodl se znovu pokusit o skoncování se závislostí. Cobain šel do jedné léčebny, Love do druhé. Cobain ale po pár dnech utekl a jak to dopadlo už všichni víme. Než stiskl spoušť, napsal svůj slavný dopis na rozloučenou. V něm se svému imaginárnímu příteli z dětství svěřil, že ho už nebaví tvořit hudbu, netěší ho vystupovat před lidmi a má spíše pocit, že by "před vstupem na pódium měly být píchačky". Napsal, že nadšení je schopen zažívat jen tehdy, když je trochu otupělý. A také přiznal, že od svých sedmi let nesnáší lidi a že ho děsí představa, že jeho dcera skončí stejně jako on. A pak se zastřelil.

Opravdu mu máme co závidět? Možná by se nám ten nešťastný mladý kluk od srdce vysmál. Koneckonců sám se cítil nepochopený ještě za svého života. Dnes mu určitě nerozumíme lépe, spíše si do něj jen projektujeme vlastní nespokojenost s malichernostmi všedního života.

Text: Barbora Kubalová, foto: archiv iREPORT
Témata: Kurt Cobain, Nirvana, smrt, Rock blog