ROCK BLOG | Pět let bez Chestera Benningtona pohledem české ambassadorky Linkin Park

Jaké bylo mé první setkání? Otevřely se dveře, vešel Mike, přihopsal Chester a místnost se rozzářila. Doslova. Domáckou, přátelskou a veselou atmosférou. Málokdy a málokde vám bude tak dobře. Ta energie, prostě tady je fajn a nechcete, aby to skončilo.

Zatímco fanoušci nadšeně skandovali Linkin Park, on bojoval s démony. Chester Bennington ve vzpomínkách z Prahy a Norimberku

V roce 2014 se konal v Amsterdamu jeden ze summitů pro fanclub. Kapela vždy chtěla pro své skalní fans něco navíc. Summity byly celodenní akce, kde účastníci společně tvořili pro kapelu, diskutovali, soutěžili o různé ceny, mohli se projít v backstage a dokonce si vyzkoušet na pódiu nástroje. Den byl završen Q&A s kapelou a soundcheckem před koncertem. A nebyl by to Chester, kdyby při soundchecku nezačal zpívat Burn It Down v reggae stylu. Legrace vždy musela být. Srandičky, to bylo jeho. Když se kapela fanouškům podepisovala, časový skluz způsobil, že už se otevřely dveře na koncert a opět by to nebyl Chester, aby se nepodepsal všem čekajícím ve frontě do posledního fanouška, ačkoliv ho už security vyháněla. Nedalo by mu, aby někoho zklamal. Jedním z nejsilnějších zážitků tohoto koncertu bylo, že po skončení ještě celá hala při odchodu sborově zpívala In The End, až to nahánělo husinu.

V roce 2015 jsem se vydala za velkou louži. Kapela pořádala večírek na oslavu 10. výročí své charitativní organizace Music For Relief. Na místě nechyběly její rodiny a několik hvězdných hostů, jako například Steve Aoki. Na akci se vybralo 165 tisíc dolarů na dodání obnovitelné energie do míst bez elektřiny a postižených přírodními katastrofami. Pomoc tam, kde je potřeba, vždy byla také kapelní srdcovkou, její členové se nikdy nebáli vzít sami kladivo do ruky a jít stavět. Co se možná neví, je, že Chester s manželkou Talindou byli spolupořadateli fundraisingové akce pro dětskou nemocnici v Arizoně. Chester miloval děti, psy, rozdával radost, kde se dalo, a přitom sám bojoval se svými démony.

Mnozí z vás navštívili koncert v červnu 2017 na Aerodromu v Praze. I pro mě to byla poslední show, na které mi Chester naposledy věnoval své objetí. Co pro mě byl ale snad ještě silnější moment, když se rozezpívával a jeho hlas duněl celým hangárem, opět husina. Že je něco špatně, jsem bohužel z jeho chování na pódiu vytušila, ale i tak mě nenapadlo, co se stane za měsíc.

Podělím se s vámi i o to nejniternější. Po jeho odchodu jsem brečela tři dny v kuse a měla akorát odjíždět na dovolenou, samozřejmě totálně bez nálady. Nečekala jsem, že se vrátím do Ameriky tak brzy, letět se rozloučit jsem prostě musela. Navštívila jsem s velkou pokorou botanickou zahradu, kde se konal pohřeb, a také nově vzniklé nástěnné malby jako pocty tomuto velikánovi. Vše završeno tříhodinovým koncertem na Hollywood Bowlu plným emocí a sounáležitosti. Tento zážitek se nedá slovy popsat, bude v nás už navždy. Děkuji mým přátelům, Tomášovi a Evě za společnost na cestách. Aničce a Tamaře za spolupořádání vzpomínkového koncertu na Chestera v roce 2018 za účasti francouzského zpěváka Haydena Rose, kde jsme taktéž vybrali díky vám fanouškům penízky na dobrou věc. A děkuji Linkin Park za vypěstovanou vášeň k hudbě a příležitost být součástí tak velkého fan managementu, díky čemuž jsem dnes tady. Snad ještě někdy někde naviděnou, ať už v jakékoli podobě.

Text: Monika Růžičková, foto: Milan Říský (titul), Monika Růžičková
Témata: Chester Bennington, Linkin Park, vzpomínka