Vydáno 30.11.2017 | autor: Josef Martínek
Nová deska Bare je pro Celeste Buckingham velmi osobní. "Mám tam písničku o boji s alkoholem, o zlomeném srdci, o zneužití, o svých osobních problémech a zážitcích," říká zpěvačka v rozhovoru. Kromě toho nám prozradila, jak se jí momentálně daří na zahraniční scéně, a řeč se na chvíli stočila i ke společenským tématům.
Celeste Buckingham interview: Na nové desce jsem se přiznala k věcem, které bych jinak neřekla
Celeste, v uplynulých letech jsi vydala hodně hudby, ale na nové desce Bare je deset zbrusu nových písniček a žádná z dříve vydaných. Proč jsi nakonec nezařadila některý z úspěšných singlů?
Myslím, že jsem se už posunula jiným směrem, jako člověk určitě, jestli i jako umělec, to už musí posoudit lidé. Už nejsem děvčátko, cítím se dnes jako mladá žena a to jsem chtěla s fanoušky sdílet. V posledních dvou a půl letech jsem zažila hodně náročných chvil, včetně zdravotních problémů. Díky tomu jsem si uvědomila hodně věcí, které pro mě dřív nebyly prioritou. To vše jsem potřebovala promítnout do své hudby, proto je album plné novinek. Je to moje osobní výpověď. Hudbu a její skládání vnímám jako terapii.
VIDEO: Léto v prosluněném klipu Shoes Samuela Tomečka a Celeste Buckingham zdaleka nekončí
O písničkách říkáš, že jsou pro tebe velmi osobní, na druhou stranu je ale většina z nich svižných, ovlivněných současnými trendy v pop music. Nebyl pro tebe kontrast zpívat o niterných pocitech do roztančené hudby?
Jsem typ člověka, který všechno těžké řeší pozitivní energií. Protože jsem hyperaktivní, myšlenky a pocity mi létají vlevo i vpravo a chtěla jsem, aby to bylo v písničkách cítít. Navzdory tomu, že v sobě mnohé nesou těžké téma, chtěla jsem, aby se na ně dalo hýbat. To jsem říkala i producentovi Martinovi Šrámkovi. Ani jedna z těch skladeb by neměla člověka uvést do deprese. Mám tam písničku o boji s alkoholem, o zlomeném srdci, o zneužití, o svých osobních problémech a zážitcích. V každé melancholii ale musí být naděje.
Náměty jsi čerpala výhradně ze svých osobních zkušeností, nebo jsi se někdy inspirovala příběhy dalších?
Inspirovala jsem se i svými blízkými, ale vždy jde o témata, která jsou i mně samotné blízká, se kterými mám nějaké osobní zkušenosti. Hudba je totiž velmi osobní záležitost, jako skladatelka dané téma potřebuji cítít. Byla jsem zvědavá, jaké budou na album ohlasy, protože jsem se v písničkách přiznala k mnoha věcem, které bych jinak neřekla. Byla jsem z toho lehce nervózní, ale na druhou stranu si myslím, že to svým fanouškům dlužím.
Celeste Buckingham interview: Ženy v šoubyznysu jsou hodně sexualizovány
Před pár týdny jsi byla natáčet videoklip v Tokiu, kdy ho uvidíme?
Vyjde v prosinci, jde o klip k písničce Tokyo se slovenským rapperem Lakym. Cestovat do Japonska a do Asie obecně pro mě byl jedním ze životních snů, který se mi tímto splnil. Navzdory tomu, že jsem z cestovatelské rodiny, jsem totiž v Asii nikdy předtím nebyla.
Jaké zážitky sis z Japonska přivezla?
Byla jsem ohromená a překvapená v tom nejlepším smyslu slova. Tamní disciplína kombinovaná s tradicí a zároveň s moderní technologií je něco neskutečného. Podle mě jde o jediný stát na světě, který to vše zvládl takto zkombinovat. Lidé byli velmi milí, navzdory tomu, že jsme byli ve měste, kde žije 15 milionů obyvatel, vůbec jsme se tam necítili jako ztracení. Nepanoval tam žádný chaos, ale absolutní klid a mír.
V minulém rozhovoru jsi mi říkala o chystaném divadelním turné po Česku a Slovensku, kam bys ráda pozvala i hosty. Jak to s tímto projektem momentálně vypadá?
Nakonec ho pojedeme až příští rok. Vždycky, když už se do toho člověk chce pustit, přijde zase nová příležitost a priority se posouvají. Na turné představím novou desku, ale zároveň ho chci pojmout i jako průřez mou dosavadní tvorbou. Vedle toho plánujeme turné s jazzovými a bluesovými písněmi, buď ho pojedeme se symfonickým orchestrem, nebo s big bandem.
To je zajímavé, v takové poloze tě fanoušci příliš často neslýchají...
Miluji tuhle muziku od dětství. Umělce, jako jsou Etta James, Aretha Franklin, Frank Sinatra nebo Ray Charles, doteď ráda poslouchám. Je to fascinující hudba, nejen z hlediska pěveckého výkonu, ale i z hlediska skladatelského. V té jednoduchosti je krása a zároveň jistá honosnost, která se už dnes v hudbě málokdy slyší.
VIDEO: Adam Mišík a Celeste Buckingham lákají duetem do kina na film Bajkeři
Jak jsi na tom momentálně s vystupováním v Americe?
Poslední dva měsíce jsem trávila doma, protože jsme dokončovali desku. Od ledna příštího roku vyrazím na koncerty do Ameriky a také do Anglie. Po Novém roce totiž album Bare vyjde celosvětově a chci ho propagovat. Singl Go Away už mezinárodně vyšel, nasazují ho některá americká rádia a doufám, že se dostane do hitparády.
V USA jsi dosud měla několik úspěšných singlů, funguješ tam už několik let. Daří se ti být stále na očích, aby na tebe při velikosti tamního trhu lidé nezapomněli?
Zatím se mi to daří. Nejsem megahvězda, aby mě všichni znali, ale stále mám nabídky na vystupování, řeším tam různé projekty a snažím se budovat si tam dlouhodobou budoucnost.
Rozhodla ses, že se neupíšeš žádné velké nahrávací společnosti a radši si budeš trpělivě vyšlapávat svou cestu. Narážíš tam kvůli tomu na nějaké bariéry?
Ta cesta je delší a trnitější. Ale svého rozhodnutí nelituji, díky tomu, že nejsem pod žádným vydavatelstvím, jsem si mohla album Bare nahrát celé podle sebe, nikdo mi do toho nemluvil. Samozřejmě to s sebou nese i riziko, že pokud se něco nepovede, zodpovědnost nejde za labelem, ale přímo za mnou. Ale když všechno klapne, stojí to za to dvojnásobně. A to nemyslím finančně, člověk může vytvářet umění, ať má v kapse 10 korun nebo 10 milionů. Svojí umělecké svobody si vážím nade vše.
Stalo se ti během té doby, co se na americkém trhu pohybuješ, že ses v něčem spálila?
Zatím naštěstí ne, alespoň v těch zásadních věcech. Nějaké drobné přešlapy byly, například v rámci investicí, ale rychle jsem se naučila nepočítat s ničím. Když se něco nepodaří, jde se dál, a když se zadaří, jde se také dál. Hudební byznys totiž není o tom, že se člověku povede jeden úspěch a má vystaráno.
Funguješ na domácí scéně i na té mezinárodní. Myslíš si, že se tvorba tuzemských hudebníků ke světu přibližuje, nebo je ta propast čím dál tím větší?
Rozdíly se zmenšují. Je to hlavně díky tomu, že naše kultura se rychle posouvá dopředu, měníme se a trochu se přibližujeme k tomu americkému snu. Bereme si příklady v zahraničí, ale zároveň máme i svoje hvězdy, což je skvělé. Největší rozdíl je opravdu pouze ve velikosti. V USA je větší trh, takže všechno je větší - konkurence, peníze, úspěchy, ale i pády.
Loni se hodně mluvilo o tom, že jsi vrátila Donaldu Trumpovi 25 tisíc dolarů, které ti věnoval na rozjezd kariéry, protože nesouhlasíš s jeho názory a postoji. Považuješ za důležité, aby dnes umělci reagovali na sociálně-politické události?
To si musí každý rozhodnout sám za sebe. Spíš jsem toho názoru, že umělci by se moc neměli motat do politiky. Já jsem se do ní zamotala nešťastnou náhodou, protože jsem poznala člověka, který se o tři roky později stal prezidentem. Sama spíš než k politice tíhnu k sociálním tématům, mám svoje filantropické aktivity. Byla jsem například nedávno v porotě Křišťálového křídla, což je ocenění pro slovenské osobnosti v daných oborech. Potěšilo mě, že mě oslovili právě do kategorie filantropie, a ne do hudby. Nyní chystám na příští rok vlastní charitativní projekt na podporu dětí. Kromě toho vystupuji na mnoha dobročinných akcích. Dělat hudbu je moje velká láska, ale ještě větší láska je vidět, co ta hudba může způsobit.
Celeste Buckingham vrátila Donaldu Trumpovi 25 tisíc dolarů. Nesouhlasí s jeho názory
Pokud bys to považovala za důležité, byla bys ochotná se vyjádřit i k obdobným událostem na Slovensku či v Česku?
Nejsem taková, abych hlásala svoje osobní názory například na sociálních sítích, ale snažím se zapojovat alespoň do některých projektů. Nedávno se ve slovenském parlamentu hlasovalo o zrušení kontroverzních amnestií Vladimíra Mečiara. Spolu s dalšími slovenskými osobnostmi jsem podepsala výzvu, aby byly zrušeny. Myslím si, že lidé v parlamentu mají sloužit svému lidu. Ve svobodném režimu to tak má fungovat, my jsme ty lidi zvolili a tehdejší amnestie podle mě šly proti demokracii. Přiznám se ale, že jsem letos nestihla jít volit do krajských voleb. Stydím se za to, ale zároveň jsem hrdá na své krajany, že se podařilo porazit ultrapravicovou partii L'SNS. Zkrátka se k takovým věcem vyjadřuji vždycky, když to tak cítím, nikdo mě do toho nenutí ani nepřesvědčuje.
Obvykle si dáváš vysoké cíle, jaké sis stanovila na příští rok?
Ráda bych více prorazila v Anglii a stále pokračovala ve své vytrvalé cestě. Nakazila jsem se ale i hereckou dráhou, dnes jsem například byla na jednom castingu. Hudba je pro mě priorita a vždycky bude, ale když přijde nabídka zahrát si roli, která mi sedí a jsem ji schopna zahrát, ráda ji přijmu.
Angažovala by ses tedy ráda i v jiných uměleckých směrech kromě hudby?
Ano, miluji umění ve všech podobách. Od dětství jsem si moc přála umět malovat, ale bohužel na to nemám talent. Malování jde lépe mojí sestře Carmel, která například navrhuje tetování, má šikovné ruce. Ne každý má talent na umění, přesto bych doporučila každému člověku na planetě, aby si občas něco vytvořil alespoň sám pro sebe. Umělecké aktivity jsou velmi zdravé pro psychiku člověka, potvrdili to i psychologové. Když jsem ve stresu, většinou si kreslím, navzdory tomu, že kreslit neumím. Je to terapie. Jen pak ty obrázky radši nikomu neukazuju. (smích)
text: Josef Martínek, foto: agentura Slavica
Témata: Celeste Buckingham, Bare, Go Away
