Emma Drobná interview: Nechci postavit kariéru na coververzích, důležité jsou pro mě vlastní písničky

Jak se máte pár týdnů po skončení soutěže, co momentálně připravujete?
Na konci roku byly svátky, tak jsem je chtěla prožít doma a v klidu. Poté jsem měla pár vystoupení na několika akcích a nyní už začínám pracovat na své hudbě.

Emma Drobná, Štěpán Urban a další finalisté SuperStar vytáhli fanoušky do SaSaZu

Jak jste nesla ten náhlý shon kolem vaší osoby? Nebyl to pro vás šok?
Záleží to vždy na člověku, jak to přijme. Já jsem takový typ člověka, že se z toho nezblázním. Víc se zaměřuji na to, co chci tvořit, na svoji vlastní hudbu, než abych měla potřebu být najednou všude vidět.

Říká se, že když člověk vyhraje SuperStar, ozývá se mu spousta lidí s různými nabídkami. Ozval se vám už někdo zajímavý?
Ano, už mě oslovili nějací lidé, ale nechci to zakřiknout. Mám kolem sebe lidi, kteří mi pomáhají to filtrovat, takže na to nejsem sama. To je velká výhoda. Pomáhají mi i lidé ze zákulisí soutěže i z poroty, též nechci nikoho jmenovat. Není to tak, že by skončila show a všechny vazby se tím zpřetrhaly.

Častokrát se říká "další SuperStar, těch už bylo..." a podobně, lidé často účastníky těchto soutěží podceňují. Musíte také bojovat s předsudky?
Jasně že ano. Nestává se mi sice, že by za mnou někdo přišel a řekl mi to očí, ale lidé si myslí různé věci. Neberu si to nijak osobně, protože svým způsobem je pravda, že většina finalistů se moc neprosadila, ale není to tak, že by ti lidé nic nedokázali. Už to, že se někdo dostal třeba až do finále, je nějaký úspěch. V cizině se výhra v takové soutěži dokonce bere za velký úspěch, ale my v Česku a na Slovensku jsme tak nastavení, že to lidé moc nedocení. Další cesta je teď na mně, abych zvládla dělat dobrou muziku, která bude lidi bavit.

BLOG: Novou SuperStar je Emma Drobná - holka, která umí i z Britney Spears udělat intelektuálku

Čí kariéra bývalých hvězd SuperStar je vám osobně sympatická a chtěla byste ji třeba následovat?
SuperStar jsem popravdě nikdy moc nesledovala, takže nemám takový přehled. Ale například vím o Peteru Cmoríkovi, se kterým se známe osobně, vím, že se mu daří a dělá dobrou hudbu. Také Anetě Langerové se velmi daří. Nejsem ten typ člověka, abych lidi soudila podle toho, jestli se mi líbí, nebo ne. Vnímám to tak, že každý, kdo dělá svou hudbu a dělá ho to šťastným, je úspěšný a zaslouží si uznání.

Říkáte, že jste minulé ročníky moc nesledovala. Jak vás tedy napadlo se přihlásit?
Nechtěla jsem tam jít, přihlásila mě máma. Je to paradox, ale my, co jsme zůstali v poslední trojici, jsme do soutěže vůbec jít nechtěli. Pala Kovalička přihlásil táta a Štěpána Urbana nějaký skaut.

Jak jste na tom momentálně s přípravou vlastní desky?
Texty a nápady se rodí, celé písničky ještě nejsou. Různí producenti mi posílají nějaké návrhy, takže o nápady není nouze. Zatím neumím skládat hudbu, ale texty si chci psát sama. Píšu je v angličtině, protože slovenské texty mi moc nejdou, vždycky, když něco napíšu, vidím v tom příliš velké klišé. Zkoušela jsem to, ale nejde mi to, v angličtině se cítím jistější.

Slovensky tedy zpívát nebudete?
Ráda bych zpívala slovensky, ale jsem tvrdohlavá a slovenské texty mi zkrátka nejdou. Musel by mi někdo napsat pěkný text, aby mi to vyhovovalo. Na Slovensku je to tak, že lidé chtějí, abychom zpívali slovensky, takže zpívat anglicky je z tohoto hlediska těžší. Ale nejsem taková autorka, abych napsala silnou písničku jako třeba Čerešně.

Jak by mohla deska znít? V soutěži jste vynikala spíš v klidnějších polohách.
Zůstanu asi spíš u těch klidnějších, nebudu tlačit na pilu a zpívat něco, co mi tolik nejde. Jsem taková, že musím tu písničku prožít, aby to mělo nějaký smysl. Ale kdo ví, třeba jednou budu mít chuť zpívat i svižnější skladby. Zatím jsem zpěvák amatér, třeba pokud budu jednou pracovat s nějakým hlasovým koučem, budu se cíti lépe i v těch rychlých.

TOP 10 domácích debutů roku 2016: desku vydají Emma Drobná, Sebastian, Emma Smetana a snad i Lenny

Máte už nějaké vlastní koncerty?
Nabídky chodí, ale nechci je zatím moc přijímat, protože nemám vlastní písničky. Nechci postavit svou kariéru na tom, že budu zpívat...

...Čerešně?
Čerešně jsou ještě v pohodě, ty mám ráda, ale nechci obecně stavět kariéru na tom, že jsem vyhrála SuperStar a teď budu 30 let zpívat písničky, co tam zazněly. Nevadí mi nějakou coververzi zazpívat, lidé to mají rádi, ale důležité jsou pro mě vlastní písničky.

Vídáte se dnes s ostatními soutěžícími? Přece jen, byli jste pořád spolu a najednou jste se rozprchli do různých koutů republik... Jak to mezi vámi funguje?
Není možné být s každým pořád v kontaktu, kolikrát ani přes internet. Sama to vím nejlíp, protože jsem žila v Dánsku i v Londýně. S kamarády jsme si naslibovali, jak se budeme vídat, jak zůstaneme v kontaktu, ale nakonec to nevyšlo, neviděli jsme se ani jednou. Co se týče soutěžících, jsme v kontaktu hlavně se Štěpánem a Palem, byli jsme taková svatá trojka (smích).

Během soutěže vám Palo Habera řekl, že doufá, že nevyhrajete, abyste měla klid na natočení desky, za kterou si budete moci stát. Cítila jste to tehdy stejně jako on?
Věděla jsem přesně, jak to myslí. Naštěstí naše smlouvy nebyly postavené tak, jako to měli finalisté před námi, že museli do tří měsíců natočit desku. Ale veděla jsem, že to myslí nejlépe, jak jen může.

Nejste tedy nikým tlačena, že musíte do určitého data vydat desku?
Nejsem nijak omezená, mám volnou ruku.

Kde byste chtěla být za 10 let?
Možná v Thajsku (smích). Ne, hlavně bych byla ráda, kdybych si vybudovala nějakou pozici, abych se nemusela bát, jestli se hudbou uživím. Kdo ví, třeba už za 10 let takové ambice ani mít nebudu, ale zatím to tak mám. Chci dělat hudbu.

text: Josef Martínek, foto: Jaroslav Noska (www.noska-art.cz)