Radical Miracle interview: Vadí mi, když se to na koncertě vleče

Vladimíre, máš nový projekt Radical Miracle. Jak tě vůbec napadlo ho založit?
Psal jsem si strašně dlouho písničky do šuplíku a jednou jsem si řekl, že by bylo fajn něco z toho nahrát. Nejjednodušší varianta byla, že jsem si zamluvil na víkend Tajný studio v Ústí nad Labem a vybral čtyři písničky, o kterejch jsem si myslel, že jsou nejlepší s tím, že z toho budu chtít ve finále udělat fungující kapelu. V té době jsem nikoho kolem sebe neměl, takže jsem následně EP rozesílal a snažil se někoho sehnat. Původně to sice začalo jako jednočlennej projekt, ale od začátku jsem měl v hlavě, že z toho musím co nejdřív udělat koncertující kapelu. Je to zhruba rok zpátky.

Měl jsi předtím zkušenost s jinými hudebními projekty?
Předtím jsem v kapelách hrával nejčastěji na kytaru. Ta poslední, Hangman Jury, ale vznikla v podstatě stejně jako Radical Miracle. Nahrál jsem si sám EP a pak sháněl spoluhráče. Nefungovalo to ale úplně podle představ a začal jsem cítit, že se potřebuju vydat jinudy. Bylo to navíc dost žánrově uzavřený, Radical Miracle je o poznání svobodnější, popovější, a ať žánrově zabrousim kamkoliv, tak to nebude divný, nikdo se nad tím nepozastaví. Ve všech mejch bejvalejch kapelách to bylo takový uzamčený.

Tenkrát ty písničky vznikaly dost komicky. Já jsem co se týče moderních technologií trochu zaostalej, takže jsem neměl žádnou techniku, která by mi dovolila si to alespoň podomácku nahrát. Měl jsem jenom diktafon, a nahrával si jednotlivý nástroje. Jak to vlastně zní dohromady, jsem zjistil až ve studiu. (smích). Každopádně moje kořeny jsou v hardcore/punk scéně, ještě před pár lety bych si nedokázal představit, že bych někdy začal zpívat…

V čem byl zlom?
Zlomil jsem to právě, když jsem jel v létě 2015 nahrát EP Hangman Jury. Poprvý jsem tam hrál na nazvučený bicí, poprvý zpíval do mikrofonu a taky to podle toho vypadá (smích). Vlastně jsem tam jel spíš s tim, že ty tracky nahraju a pak si pozvu někoho, kdo mi to nazpívá. Kamarád, co studio vlastní, mě k tomu ale dokopal, a tak jsem se stal zpěvákem.

NECHÁVÁME TOMU VOLNÝ PRŮBĚH

V novém klipu The Glare We Ain't Used To a na prvním koncertě jsme tě mohli vidět s doprovodnou kapelou, která byla složená z muzikantů ze známějších formací. Byla to jen účelově vzniklá formace právě pro tyto příležitosti, nebo vás uvidíme spolu i nadále?
Celý to odstartovala spolupráce s Matějem Belkem, který je i v současné sestavě živé kapely a singl produkoval. S ním a Martinem Kopřivou jsme nahráli singl a zbytek jsme dali dohromady až pro účely živýho hraní. Jestli je to udržitelný dlouhodobě, to těžko říct. Lidi jsou vytížení, ale všechno má svoje řešení, tak tomu nechávám volnej průběh.

S Matějem jste se poznali jak?
Líbilo se mi, co dělá s Klárou Vytiskovou. Zrovna měli venku song All Night Long, kde je úplně lahodná basová linka. Je to skvělej muzikant, nikdy předtim jsme se sice nepotkali, ale byl mi sympatickej, tak jsme se s mým kamarádem Jakubem, kterej mi od začátku hodně pomáhá, rozhodli, že ho oslovíme. Potřeboval jsem k sobě někoho zkušenejšího, někoho, kdo mě nasměruje a ve studiu to bude mít pod kontrolou. I proto jsme singl nahráli u Lukáše Martínka na Svárově a míchal ho Lukáš Chromek. 

V překladu název projektu zní Zásadní zázrak. Není to moc silné tvrzení?
Ano, vim, záměrně to zní až nesmyslně pompézně, velkolepě... zároveň je to takovej extrém, že si to samo ze sebe vlastně utahuje. Název jsem asi ani nevymyslel já, moc si to nepamatuju, ale myslim, že to někdo plácnul na baru, když jsme se o tom bavili. Mně se to zalíbilo, takovej jazykolam to je (smích).

Všechny nástroje jsi nahrával sám, to muselo být velmi obtížné, že?
Zní to složitě, ale ve finále je to stejný, jako když se kapela rozhodne nahrávat všechno zvlášť. Postup je úplně totožnej, akorát od nástroje k nástroji lítá jenom jeden člověk.

Proč jsi nahrál EP Out of Your Sight, když jsi měl dostatek materiálu na celou desku?
Nebyl jsem, a stále nejsem, schopnej finančně pokrejt nahrávání celý desky. Alespoň ne na takový úrovni a v takový podobě, v jaký bych si tu desku představoval a mohl s ní bejt spokojenej. Tenkrát jsem teda nahrál jen tolik, na co jsem měl. Vybral jsem čtyři songy a šlo se na to. 

S RŮŽOVOU SE ROZTRHL PYTEL

Deska má zajímavý vizuál, kdo je jeho autorem a proč růžová barva?
Dělal ho Lukáš Větrovec, můj kamarád, kterej je zároveň velmi schopným grafikem. Podle názvu alba - Out of Your Sight, je celej artwork nasvícen. Proč růžová? Je to rozkošný. (smích) Ale s tou růžovou se momentálně roztrhl pytel, už to není nic originálního. Spousta desek má růžový artworky, dokonce i kapely temnýho ražení. Asi se všem z černé udělalo zle a otočili o 180 stupňů. (smích)

Poslední singl The Glare We Ain´t Used To je o naivitě, euforii, odhodlání a zároveň o zklamáních ze sebe sama i svého okolí najít si místo ve společnosti…. Když se chytnu slov - kdy jsi byl naposledy naivní?
Konkrétně si nevybavim. Dost věřím lidem, ale léčím se. 

Z čeho jsi naposledy prožil euforii?
Když jsme odehráli ten první koncert a všechno to ze mě spadlo, bylo to téměř euforický (smích).

K čemu ses musel naposledy odhodlávat?
Třeba abych vstal dneska z postele.

Kdy jsi byl naposledy zklamán?
Já strašně dlouho plánuju věci a dělám si s tím hlavu, trvá mi se k třeba i něčemu uplně banálnímu odhodlat. Zpětně jsem pak zklamanej, že jsem nejednal dřív.

Jsi perfekcionista?
Ne, co se týče přístupu k základnim životnim povinnostem, jsem spíš lempl, flink, lenoch (smích). Všechno na poslední chvíli, spíš pozdě.

Už jsi našel místo ve společnosti?
Myslím, že je to pro dost lidí v mým věku takový zmatený, nekonečný hledání. Nejspíš nenašel. Čas ukáže.

NEMÁM RÁD, KDYŽ SE V RÁMCI JEDNOHO PROJEKTU KOMBINUJE ANGLIČTINA A ČEŠTINA

V hudbě ale asi netápeš, je Radical Miracle konečný projekt?
Doufám v to. Nemám důvod hledat něco novýho. Jedině v případě, že bych se třeba přiklonil k češtině, to je asi jedinej důvod, kterej by mě o něčem takovým donutil přemejšlet. Nemám moc rád, když se to v rámci jednoho projektu kombinuje. Radical Miracle je o naprostý tvůrčí svobodě, žánrově nemá žádný kotvy.

Jaké máš s projektem ambice?
Jsem v tomhle dost střízlivej, chci vydávat singly, desky, hrát koncerty... Jestli to někoho bude zajímat, tak jenom dobře, ale nemá to šanci ovlivnit moje nadšení a zapálení pro věc. Budu to dělat, dokud neucejtím, že jsem vyhořel. Co se týče nějakýho "úspěchu", nemám absolutně žadný očekávání.

Za sebou máš první koncert s tímto projektem, co na něm hraješ, když máš na EP čtyři písně?
Nový singl, pak titulní song z EP a zbytek jsou nový věci. Osobně nemám rád dlouhý sety, 40 minut je tak maximum, co od nás můžete slyšet. Beru to i z pohledu diváka, když jdu na koncert neznámý kapely, i přesto, že jsou třeba dobrý, mám rád, když je za půl hodiny hotovo. Vadí mi, když se to vleče, sám mezi písničkama nerad mluvím, nechci nabourávat tu atmosféru a jsem přepnutej do úplně jinýho módu, než abych řešil, co mám říct chytrýho, nedejbože vtipnýho.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Vloni jsme ještě s bejvalou kapelou hráli na jičínským festivalu Propadák, kterej krom toho, že se odehrává na krásným místě, má úplně boží PR. Zakládaj si na tom, jak to tam stojí za ho*no a že tam hlavně nemáte jezdit. Několik set lidí si ale vždycky nedá říct. Jednim ze sloganů toho ročníku bylo něco jako: "Vemte svojí holku na Propadák, můžete se tam rozejít". Zkrátka jedinej festival, kde se jako účinkující můžeš zcela uvolnit, kde jinde to totiž zkazit a hrát mizerně než na Propadáku.

Text: Hana Bukáčková, foto: Lucie Levá (rozhovor), archiv

Témata: Radical Miracle, Vladimír Němeček, Matěj Belko