Vydáno 15.04.2019 | autor: Hedvika Pajerová
Co se stane, když rocková kapela přidá ke své hudbě disco? Svůj disco-rock, jak nový styl nazývají, představili Royal Republic začátkem března v singlu Fireman & Dancer. Svým čtvrtým albem oficiálně opouštějí všechna "provinilá potěšení" a veřejně je přiznávají. O nové desce Club Majesty, která vyjde 31. května, jsme si povídali se zpěvákem Adamem a kytaristou Hannesem. Představí ji 1. června na Rockovém slunovratu a 3. prosince v Praze.
Royal Republic interview: Vždycky jsme měli nějaký disco standard
Řekli mi, že tenhle rozhovor by měl být o potěšeních. A proto jsem tady - kvůli potěšení.
Adam: To my taky! Rádi se potkáváme s novými lidmi v nových městech…
Hannes: ... na nových parkovištích.
Rockový slunovrat zná kompletní program. Hlavním tahákem jsou Royal Republic
Jaká jsou vaše největší potěšení?
A: Rozhodně hudba! V ní nacházím spoustu potěšení, je to moje největší láska. Provázela mě celým mým životem a pořád provází. A i když je to teď moje povolání, pořád stejně rád skládám, hraju, a dokonce i poslouchám hudbu. Když zrovna nehraju nebo nedělám rozhovory nebo jinou práci, mám sluchátka a prostě poslouchám. Hudba je mým největším životním potěšením.
H: Musím souhlasit. Když si uvědomím, kolik věcí jsem v životě zažil právě díky hudbě, kde všude jsem byl a kolik přátel jsem díky ní poznal... Dokonce i svoji ženu! Beru hudbu jako největší dar v životě.
Možná mi to řekli špatně a tenhle rozhovor by měl být spíše o provinilých potěšeních, kvůli kterým se cítíte zle…
H: My žádná nemáme, takže to možná bude krátký rozhovor.
Nevěřím, že nemáte alespoň jedno takové, které se týká jídla!
A: Cítím se špatně kvůli tomu, že jím moc brambůrků u televize, a to hodně často, ale nestydím se za to. Koukněte se na mě, pořád vypadám dobře! Snažím se to kompenzovat tím, že chodím do posilovny, taky hodně často. Ne protože bych se cítil provinile, ale prostě proto, že je to součást péče o moje zdraví.
A co disco? Bylo vaším provinilým potěšením, než jste z něj na čtvrtém albu udělali veřejné potěšení?
A: Kolem disca se celá naše kapela motala už dlouho. Když se nás novináři ptali, co nejvíc zahanbujícího máme ve svých playlistech, moc jsem jim nerozuměl. Nestydím se za to, že poslouchám Michaela Boltona. A ani kdybych poslouchal Justina Biebera, tak se za to nebudu stydět. Proč se do něj každý pořád naváží? On přece nemůže za to, že má obrovskej talent!
H: Jo, to je pravda, já od něj třeba miluju tu kytarovou skladbu s trumpetou, takovou tu "My mama don't like you and she likes everyone." (zpívá)
LIVE: Royal Republic dostáli svému jménu a předvedli královskou show
Co podle vás vlastně znamená disco rock? Je to rock'n'roll ve zlatém saku, jak by se mohlo zdát, nebo plnohodnotná fúze dvou stylů?
A: Disco vždycky v naší hudbě bylo. Vždycky jsme měli nějaký disco standard, co ji zvýraznil, něco jako kapelní DNA, jako třeba to "tuc tuc" ve skladbě Tommy Gun nebo Full Stream Space Machine. A třeba i díky tomu nemáme žádná provinilá potěšení, o kterých by naše deska mohla být. Ano, v rockové hudbě obvykle takové hranice existují, lidi řeknou, že vaše hudba je "přihřátá" nebo že zníte jako boy band. Na to vždycky odpovídám: "A to je podle vás špatně?" Vždyť Beatles taky začali jako boyband a jak skvěle si vedli. A přitom skládali písničky o objímání a pusinkování.
H: Podle mě je disco hudba skvělá, ale je to mnohem víc než jen žánr. Je to o klubech, přátelích, nocích venku, o lásce. Je to celá kultura.
Co vás inspirovalo k tomuto veřejnému "coming-outu"?
H: Inspirace pro tohle album byla vlastně stejná jako na všechna předešlá. Pocházíme z různých hudebních prostředí, posloucháme jiné věci, takže jsme se prostě vrátili k těm "nevinným potěšením", která jsme vždycky měli. Řekli jsme si, že všechno, co se nám líbí, je prostě super.
A: Myslím, že jsme si z posledního turné k desce Weekend Man přivezli hodně skvělých zážitků a energie. S disco fúzí jsme začali už tam, třeba ve skladbě Baby nebo When I See You Dance With Another, a to nejen v hudbě, ale i ve videoklipech plných barev, třpytek a kolečkových bruslí. A taky jsme pařili tak trochu na hraně. Ne moc, i když někdo, kdo pracuje v bance, by možná řekl, že to bylo moc. Nestydím se za to. Turné jsem si skvěle užil a to je asi i to, co se promítlo na novou desku.
Víte, co je pro vaše české fanoušky na nové desce nejlepší? Že hned následující den po jejím vydání hrajete na Rockovém slunovratu. Chystáte pro tento koncert něco speciálního?
A: Budeme se snažit zahrát nové skladby a nepo*rat to, to bude, myslím, dost speciální! Máme před tím totiž jen jeden koncert v dubnu, tam budeme všechno hrát poprvé.
H: S tím datem jste to celkem vychytali, ne každá země to dokáže!
A: Slibuju, že budeme hodně zkoušet. My už vlastně hodně zkoušíme, takže vás určitě nezklameme!
Poslední a tu nejdůležitější otázku jsme si nechali na konec. Jsou na vás vaše mámy hrdé?
H: Někdy jo! (směje se) Ukazujeme jim jenom ty dobrý věci.
A: (směje se) Moje maminka je pořád hodně maminkovská. Posílá mi články a píše věci jako: "Viděl jsi to? Tenhle časopis píše o tobě!" A já říkám: "Jo, mami, vím to…" A posílá to všem známým, dokonce volá do místních novin a ptá se, jestli znají kapelu jejího syna. Říkám jí: "Víš, mami, tohle nemusíš dělat, my na to máme lidi…" Jednou dokonce můj táta našel hodně špatnou recenzi ve švédštině, myslím, že na album Save The Nation. Do té reportérky se pak strašně obul. Napsal status na Facebook, kde ji označil a vynadal jí takovým tím stylem "Ruce pryč od mého dítěte!" Je to od obou fakt roztomilý. Všichni naši rodiče nás vždycky hodně podporovali a musím říct, že žít svůj sen je skvělý i kvůli nim.
H: Musím souhlasit, rodiče nás všech nás vždycky ohromně podporovali a ti moji jsou na mě opravdu hrdí. Nemyslím si, že by někdy urazili nějakého novináře, ale vnímají všechny novinky z našich koncertních šňůr, sledují náš YouTube kanál, jsou skvělí.
text: Hedvika Pajerová, foto: archiv, Lucie Levá
Témata: Royal Republic, Rockový slunovrat
