ROZHOVOR | Korben Dallas: Požitek z hudby je nakonec vždy mystický

Desku Deti rýb jste pojmenovali podle toho, že jsou vaše matky ve znamení Ryby. Týká se to i vokalistek a producenta. Tomu říkám dobré pojítko. Kde jste na něj přišli?
Juraj: Minule jsme se snažili vzpomenout si, jak to přesně bylo, ale neuměli jsme se dohodnout. Ozo s Lukášem tvrdili, že to bylo před koncertem v Dělnickém domě v Banské Bystrici, já si pamatuji, že to bylo v dodávce. Zůstane to asi záhadou. Ale náhoda je to opravdu velká, zaujalo nás to.

Korben Dallas interview: Předělat Kollerův megahit Chci zas v tobě spát? To je jako udělat graffiti na národní památce

Co vy sami jste za znamení? Věříte na horoskopy, případně charakteristiky jednotlivých znamení? Nebo případně na něco dalšího mezi nebem a zemí?
Ozo: Juro je Býk, Lukáš Panna a já Blíženec. Ľubo Petruška, který po dokončení alba z kapely odešel, byl také Blíženec. Ale jeho máma nebyla Ryba. Další náhoda. Nejsme velcí fanoušci horoskopů, jsme spíše na straně racionality, ale dokážeme tím pádem uznat, že život nelze redukovat na racionální analýzu. Nakonec i potěšení z hudby a její tvorba jsou věci, které nelze vysvětlit čistě racionálně. Lze pochopit některé zákonitosti, ale požitek z hudby je nakonec vždy mystický.

Kromě nové desky je další "novinkou" již zmíněný odchod kytaristy Ľuboslava Petrušky. Co za ním stojí?
Lukáš: Ľubo vždy intenzivně hrával a koncertoval, jako jediný z nás se hudbou živil. Během korony měl čas zastavit se a přehodnotit svůj život a zjistil, že stačilo a chce se vybrat úplně jiným směrem. Rozešli jsme se v dobrém, a pokud se někdy rozhodne, že se chce k hudbě vrátit a že ji chce dělat s námi, tak budeme rádi.

V souvislosti s jeho odchodem Juraj prohlásil: "Jsme teď tři , ale já to cítím, jak kdybych měl o polovinu víc práce." Jak to?
Juraj: Při čtyřčlenné sestavě jsem se mohl více soustředit na zpěv a nechat kytarování z velké části na Ľubovi. Teď tuto pomoc nemám, celé obrovské frekvenční spektrum musím obsloužit sám. Navíc vše mnohem víc vynikne, nároky na přesnost a kompaktnost se zbytkem kapely se velmi zvýšily. Naštěstí jsme už v minulosti hrávali ve trojici, takže tuto situaci znám. Navíc jsem nyní při vystoupeních soustředěnější, takže změna může nakonec být i ku prospěchu věci. V každém případě máme možnost více pracovat s tichem a s náznaky, které mohou mít často větší sílu než vyplněný prostor.

Ale tím ty změny nekončí. Na předchozí desce jste vymysleli dívčí vokální trio, teď v tom pokračujete, jen v jiném složení. Prošly holky konkurzem?
Ozo: Vokální trio jsme úplně rozpustili. Od předchozího alba Bazén jsme pracovali se stejnými dívkami – Helenou Šabovou, Kateřinou Bielikovou a Kateřinou Mojžíšovou. Kateřina šla studovat do Prahy, Katka skončila vysokou a chtěla se více usadit, navíc také žije dvě stě kilometrů od Bratislavy ve Sliači. Dívky nahrály vokály i na tomto albu, ale jinak spolupráce takto přirozeně skončila.

Na album upozornil singl Pekne zomrieť, název nezní moc optimisticky. Byla pandemie příčinou, že se obsahově deska stočila k vnímání smyslu života, existence ?
Lukáš: Vědomě jsme se nesnažili o žádnou reflexi pandemie, ani tato písnička jí není inspirována. Ale na druhou stranu se asi nedalo zcela uniknout jejímu vlivu, protože dva roky definovala podobu našich životů. Doufáme však, že album je hravé, odlehčené, energické, že z něj není cítit žádná tíha.

Album vzniklo jinak než předchozí – kvůli covidu jste se nepotkali ani ve studiu, ale každý si dělal své party doma a producent to pak dal dohromady. Bavila vás tato forma? Nebo se rádi vracíte ke "klasickému" tvoření? 
Juraj: Určitě jsme se při tomto stylu práce hodně naučili a mnohé z nabytých dovedností určitě využijeme i v budoucnosti. Doufáme však, že další alba budeme zase nahrávat všichni spolu. Ale naučili jsme se i to, jak krátké trvání mohou mít jakékoliv plány. Uvidíme, co bude a podle toho se zařídíme. Naštěstí stále máme schopnost improvizovat a přizpůsobit se.

Využili jste opět nějakého cizího textu? Například od vaší oblíbené Moniky Kompaníkové?
Lukáš: Ne, tentokrát jsem autorem všech textů já, i když je škoda, že se nezapojili i kluci, kteří vždy píší dobré věci. Příště to musíme napravit. Celkově jsme u tohoto alba omezili počet externích spolupracovníků, což bylo částečně dáno i pandemií, ale činili bychom to tak bez ohledu na pandemii.

Za zvukem stojí producent Tomáš Svoboda, frontman skupiny Le Payaco , který vystřídal britského producenta Eddieho Stevense. O Eddiem Juraj v souvislosti s předchozí nahrávkou prohlásil: "Přinutil nás vyjít ze svých komfortních zón. Nyní se cítíme svobodnější, strašně dobře se nám hrají skladby živě a nemusíme vůbec používat efekty a elektroniku. Mám z toho, jak to vyšlo, úžasný pocit, jak kdybychom se nadechli. Nafoukly jsme se jako balón, více víme o světě a jsme svobodnější. Tímto albem jsme otevřeli pokoje, o kterých jsme si mysleli, že zůstanou navždy zavřené, a našli jsme v nich neobvyklé světy." Jak to bylo teď? Proč jste se rozhodli pro něj a co bylo jeho největším přínosem?
Juraj: Od Eddieho jsme očekávali přesně to, co splnil - že nás postrčí jiným směrem, že nám pomůže udělat něco úplně jiného. Od Tomáše jsme chtěli, aby pomohl naplno vyniknout nápadům, které jsme už měli. Eddie byl člověk, který vás na ulici sotí, aby vás přebral ze zasněnosti a stereotypů. Tomáš vás chytne pod rameno a pomůže vám přejít přes přechod. A aniž byste si toho všimli, přitom vám strčí do tašky kopec sladkostí, zašije kabát a řekne, kolik je hodin. Tomáš vnesl do nahrávání pohled zvenčí, řád a dodal zvuku kouzlo.

U předchozího alba jste měli pocit, že jste nahráli nejalternativnější nejundergroundovější desku. Jak to vnímáte teď? Prý je pro vás toto album milníkem. Značí tedy vaši novou éru?
Lukáš: Toto album přichází v době totálního přerodu, který je rozsahem naprosto nesrovnatelný s Bazénem. To byla deska, která sice zněla úplně jinak než naše předchozí a do velké míry byla vlastně autorským počinem Eddieho. Ale toto přichází v době, kdy svět dva roky prožíval pandemii a my jsme úplně vypadli z našeho koncertního rytmu, když odchází Ľubo a dívky, když jsme nahrávali úplně jiným způsobem než kdykoli předtím, kdy se radikálně mění náš pohled na náš koncertní program. Ten přerod teprve probíhá a album je jako kdyby uprostřed něj, je to soumrak starého Korbenu a úsvit toho nového. Teprve když pořádně vyjde Slunce, uvidíme, jak ten nový vypadá.

I první reakce fanoušků jsou takové, že se vracíte kdy kořenům, ale přitom stojíte někde jinde. Souhlasíte s tím?
Ozo: Jdeme kolem těch kořenů a máváme jim. Kam se dostaneme, to se teprve uvidí.

Co album, to jiný zvuk. O desce jste prohlásili: "Dá se zde slyšet soul, Bowie, francouzský film, taneční klub ve tři ráno nebe ryba lapající po dechu - a to vše podáno hravou formou, zasazené v obrovském, členitém prostoru." Tomu říkám široký rozsah. Co píseň, to jiný zvuk, energie. Zkrátka se snažíte nedělat pořád to stejné dokola, neopakovat se. Proč to tak děláte?
Juraj: Intuice. Jsme kapela, která nemá program. Ale poměrně přesně víme, kdy nám něco sedí a kdy ne.

Lapali jste někdy po dechu jako ryby? Případně kdy v rámci kapely? 
Lukáš: Asi všichni jsme měli takové okamžiky. Za sebe umím pojmenovat minimálně dva – když jsme si v roce 2018 dávali půlroční pauzu, zdálo se mi to jako věčnost, i když dnešníma covidovýma očima to už vypadá naprosto směšné. I s ohledem na atmosféru v kapele jsem si nebyl jistý, co bude dál. A když mě ten Eddie sotil, tak mě to taky dost překvapilo a měl jsem co dělat, abych si některé věci ujasnil. Nebo si alespoň pojmenoval otázky, které si potřebuji ujasnit.

Máte rádi pestrost a jste rádi, když se mezi sebou liší jednotlivá alba, ale i skladby na každém z nich – to se pak hůře jednotí na koncertě, ne ?
Ozo: O pestrost se můžeme snažit, ale jsme stále stejní lidé, kteří hrají stále na stejných nástrojích, na koncertě jsme naladěni na stejnou vlnu. Takže to jde. Navíc vždy věnujeme dost energie vymýšlení koncertního programu a snažíme se, aby byl kompaktní, aby šel odněkud někam a dával smysl jako celek.

Na promo fotkách máte na očich sluneční brýle. Je v tom skrytý význam? 
Lukáš: Fotograf nám řekl, že si je máme dát, tak jsme to udělali.

Baví mě vizuál desky, a to, že jste mysleli na detaily jako, kdy tam je Ľubo za mřížemi. Na desce ještě je a přitom už není… Celý booklet kreslil Pavel Kaden. Chtěli jste vážnost témat i dobu, kdy vznikalo, odlehčit? Nechali jste mu volnou ruku?
Ozo: Nechali jsme mu volnou ruku do té míry, že jsme se s ním ani nesetkali, snad se někdy seznámíme. Výrobu bookletu a vizuálů koordinovala Jurova manželka Lucie, která měla výborný nápad zapojit Pavla. Vůbec jsme jim do práce neříkali a z výsledku jsme byli nadšeni.

Vy jste nelenili a první vlnu pandemie jste využili k tomu, abyste vydali EP Konečně s Anetou Langerovou. Trochu to bez vašeho přičinění zůstalo bokem, připomenete ho ještě nějakým způsobem?
Juraj: Konečně jsme dokončili těsně před první vlnou, když začal covid, akorát jsme měli vyrazit na turné. To se nejprve přeložilo, a pak zrušilo úplně. Aneta vydala svoji desku, my teď naši, asi se musíme nyní soustředit na tato alba. Ale věříme, že se Aneta přijde podívat na náš koncert, promluvíme si a uvidíme. Kamarádíme se už dlouho, pokud se to má stát, tak se to stane.

Text: Hana Bukáčková, foto: Lousy Auber
Témata: Korben Dallas, Deti rýb, Středověk, Bazén, Aneta Langerová