ROZHOVOR | Krajina Ró coby hudební ekvivalent Čachtické paní

Kapelu jste pojmenovali podle jedné z písní skupiny Jablkoň. Sami sebe popisujete jako zahuštěný kus hudebního světa, ve kterém se rodí písničky. Vytvořili jste si tedy vlastní svět? Co je v něm jiné než v tom skutečném, a jak funguje?
Michal Němec: Je to svět, který jsme si stvořili a přizpůsobili tak, abychom se v něm všichni cítili dobře. Ono se pak v takovém prostředí o hodně lépe plodí, i když jsme každý z jiného kraje.
Anna Břenková: Myslím si, že do toho světa může vstoupit kdokoli, kdo naši hudbu poslouchá a jestli je nebo není skutečný, to už nechám na posluchačích.

Asi nebudu první, ale musím se zeptat. Kdo je Jiří, kterému v písni Milý Jiří přejete ke dvě stě pátým narozeninám?
Michal: Jiřích je kolem nás hodně, navíc tohle je písnička použitelná i pro spoustu dalších jmen. Nicméně ten konkrétní Jiří z téhle písničky dobře ví, že se jedná o něj.

Jak vůbec probíhal tvůrčí proces na debutu Krajiny Ró? Jste nová kapela, bylo předem jasné, kdo se postará o texty a kdo napíše muziku? Nebo album Hotel blázen vznikalo spíš organicky?
Tomáš Frolík: V podstatě bylo předem jasné, že o texty se postará Michal, a že mu s tím pomůže Anička. U většiny písní jsem muziku řešil hodně já s Michalem a ostatní pak dotvářeli závěrečný model. Často jsem se setkával s Michalem a vymýšleli jsme základní motivy, které jsme následně rozvíjeli s kapelou. Některé písně jsme postavili na starších nápadech, které jsme měli s Michalem uložené v hlavě nebo v počítačích.

Nelze přeslechnout, že v textech často zmiňujete přírodu, jmenujme například písně Veselá mokrá planeta nebo Ječmen a pšenice, pomocí které popisujete i lidské pocity. Nakolik je vám příroda inspirací?
Michal: Já se domnívám, že příroda je takový viditelný a hmatatelný kousek Boha tady na Zemi. Proto s ní jde také všechno lépe. Na druhou stranu to z naší strany není nějaký program, nicméně inspirace určitě ano.

RECENZE: Krajina Ró natočila vrstevnatý a lehce vyšinutý debut. Hotel blázen není pro každého, v jeho pokojích ale možná jednou skončíme všichni

Na albu se kromě českých písní nachází i tři skladby v angličtině. Nestává se často, aby kapela na jedné nahrávce kombinovala dva jazyky. Jak to vzniklo?
Tomáš: Tuším, že Michal měl nějaké texty, které chtěl použít, a vzpomínám si, že se nás ptal, zda je to dobrý nápad. Já jsem vždycky pro angličtinu. Baví mě a je hodně hudební.
Michal: Přestože já dávám jednoznačně přednost češtině, tak mě vlastně ani nenapadlo, že by taková kombinace byla nepříliš obvyklá. Koneckonců mlaďasové dneska mluví a zpívají anglicky úplně běžně.
Anna: Já jsem byla spíš pro ponechání češtiny, ale ve chvíli, kdy začala vznikat hudba na některé anglické texty, už nebyla cesta zpět. Musím ale uznat, že se v albu texty s hudbou skvěle doplňují. Navíc mě fascinuje text a zpracování songu Here I am, ale to asi každého. (smích)

Při poslechu Hotelu blázen mám pocit, že se na něm střídají dvě fáze. Jedna syrově rocková a přímočará a ta druhá, intimnější a zamyšlenější, zakomponovaná ve složitějších aranžích. Odráží to osobnosti v kapele, nebo spíš duševní fáze autorů?
Tomáš: Když tak nad tím přemýšlím, asi máte pravdu. Ale neřekl bych, že nás to odráží jako autory. Myslím si, že píseň odráží zvláštní zvuk a směr naší kapely jako celku.
Michal: Já mám pocit, že jsme uvnitř všichni takoví trochu syrově tvrdší a vně víc do měkka. Tak jsme to tam holt všechno napasovali.

Krajina Ró je mezigenerační kolektiv, jak moc odlišné jsou hudební preference uvnitř kapely?
Tomáš: Poměrně hodně. V hudebním vkusu se nejvíc potkávám s Honzou Judlem a s Michaelem Noskem. Mimo Krajiny Ró spolu máme ještě trio a tam je ta symbióza úplně jasná. Kluci vždycky ví, co chci a co v našich písničkách slyším.
Michal: No jo, kluci jsou, co se hudby týká, takový spíš bluesově rockoví. Já i Anička posloucháme a někdy i zpíváme všechno, od trampských dojáků až po punk, nebo metal. Ale myslím, že coby kapela se bez problému vždycky někde sejdeme.

Zajímalo by mě, zda jste na věkovém rozpětí mezi členy kapely našli něco vyloženě pozitivního. Všichni máte za sebou hudební zkušenosti, srovnání máte.
Anna: Pro mě věk většinou nehraje roli, důležité je, aby se mezi lidmi nevytvořila nějaká propast a neměli jsme na podstatné věci úplně opačné pohledy. Myslím, že nám to funguje dobře. U kluků si cením právě jejich zkušenosti, které se v hudbě dost odráží.
Michal: Mně šlo o to, aby mě ti mladí omladili, a to i hudebně. A myslím, že se jim to daří, takže spokojenost. Prostě potřebuji mladou krev. V podstatě to je systém Čachtické paní.

Kdo do kapely propašoval elektroniku zřetelnou například v písni Here I am?
Tomáš: Já a Michael Nosek.
Michal: Kluci ji nemuseli pašovat, byla žádoucí a vítaná. Možná, že příště ještě houšť...

Anno, máte za sebou různé hudební projekty včetně zvukově ostřejších The Shifty Grifts Co vás vztáhlo do Krajiny Ró?
Anna: Mám ráda hudbu napříč všemi žánry, takže nemám problém občas zařvat do kytarovek. S The Shifty Grifts občas hostuji, je to taková moje punková rodina. Vlastně i v Krajině Ró mi kluci v jednom songu dopřáli zvýšit hlas. Kromě punku je pro mě důležitý i folk, elektronika a další žánry. V kapele Paprsky Inženýra Garina občas zase třeba recituji a mlátím do plechů. Krajina Ró mě vtáhla, protože se v ní najde všechno, co mě baví, včetně jemnějšího zpěvu, se kterým si můžu pohrát. A taky se nám dobře zpívá spolu s Michalem.

Možná se pletu, ale vydali jste debutové album, aniž byste za sebou měli jediný koncert. Jak se s tím hodláte vypořádat?
Anna: Budeme muset počkat jako všichni, ale na koncerty se už moc těšíme!
Tomáš: Těsně předtím, než se bude moci hrát, se párkrát sejdeme, uděláme turné k desce a pak pojedem dál!

Text: Tomáš Kocian, foto: Richard Hodonický, Jakub Hrab
Témata: Krajina Ró, Jablkoň, Hotel Blázen, Michal Němec, Anna Břenková, Tomáš Frolík, Paprsky Inženýra Garina, The Shifty Grifts