The Atavists interview: Z naší zkušebny se neplánovaně stalo muzeum starých východoněmeckých kláves

Vydáno 25.03.2018 | autor: Hana Bukáčková

Co mohou mít The Atavists společného s Hentai Corporation? Turné, pojetí muziky a oblíbené interprety, ale i snahu dělat věci naplno. A také label BiggBoss. U toho prvně jmenovaní vydali album Lo-Fi Life, které je pestřejší než jejich debut a na kterém "věští budoucnost rock'n'rollu z encyklopedie popu minulého století". Frontman Adam Krofian prozradil, že na desce uslyšíme různé typy varhan, které shání po "smeťácích".

The Atavists interview: Z naší zkušebny se neplánovaně stalo muzeum starých východoněmeckých kláves The Atavists interview: Z naší zkušebny se neplánovaně stalo muzeum starých východoněmeckých kláves

Momentálně jedete turné s bouřliváky Hentai Corporation. Jak si ho užíváte?
Je úplně skvělý. Samozřejmě je to trochu náročný fyzicky i psychicky. S klukama jsme si dobře sedli, to je hlavní. Mám velkou radost, že jedeme právě s nimi.

FOTOREPORT: Hentai Corporation, The Atavists a Mama's Project rozjeli divokou party ve Vrchlabí

Jak k této spolupráci došlo?
Několikrát jsme se potkali na akcích a tam se začal tenhle nápad rodit. Domlouvání turné pozdržel fakt, že jsem měl jet pracovně na rok do Kanady, ale nakonec to nedopadlo. Jsem ale rád - jak se říká, všechno zlý je pro něco dobrý. Nejsem v Kanadě, ale jedu turné. (úsměv)

V čem jste si s Hentai Corporation blízcí?
Pojetím muziky, máme rádi podobný věci a interprety a snažíme se to dělat naplno. Jsme si blízcí i pracovním ethosem.

Přešli jste pod label BiggBoss, stejně jako Hentai. Jak jste s touto změnou spokojeni?
Tenhle label se nám vždy líbil tím, co dělá. Mám rád třeba WWW a desky Vladimira 518. Oslovil nás Kuba Kaifosz, který tam má na starosti veškerou kytarovou muziku. Plácli jsme si rychle, protože byly jasně nastavené podmínky. Nechali nám svobodu jak ve vizuálech, tak v hudbě. Jsem velmi spokojený.

FOTOREPORT: The Atavists se v Rock Café předvedli jako kouzelníci rock'n'rollu

Co říkáš na to, že BiggBoss už nejde vyloženě hiphopovou cestou?
Podle mě je to super. Vladimir ví, co dělá, a snaží se diverzifikovat činnost labelu. Chce to mít barevný a to je pochopitelný.

Opravdu vám nechali volnou ruku?
Stoprocentně, nekecali nám do toho. Ale pomáhali mi, když jsem chtěl znát jejich názor například na tracklist, protože jsme se v něm hrabali hodně dlouho.

Bývá práce na tracklistu náročná?
U první desky to bylo paradoxně jednoduchý. Tracklist jsem poskládal podle živého koncertního playlistu - podle toho, jak střídám kytary. Písničky se stejnou kytarou mám totiž sloučený k sobě. (smích). Ale u druhé desky jsme si s tím hráli dlouho. Na tom, že je tracklist vyvážený, má lví podíl právě Kuba.

První deska byla kritikou hodnocena kladně, bylo proto těžší dělat s tímto vědomím a očekáváním veřejnosti tu druhou?
Snažil jsem se, aby druhá deska na první navázala, aby nebyla stejná. Písničky na první album byly hotové rychle - během měsíce. Druhá deska vznikala jinak a bylo to víceméně postupný. Strávil jsem na ní víc času než na Bad Times. Je to víc melodický a popový, a to aniž bychom to prvoplánově chtěli. Celou desku budeme hrát naživo od začátku až do konce na release party, která se uskuteční 24. května v pražském Café V lese.

Kdo je autorem písniček?
Autorsky je to moje práce. Ne že by byli kluci líní, ale byli rádi, že to má celistvý rukopis a nechtěli do toho příliš zasahovat. Ale samozřejmě jsme o všem živě diskutovali.

ZVUK KAPELY JSEM MĚL V HLAVĚ UŽ OD ZÁKLADKY

Na Bigg Maggu o vás napsali, že na novém albu věštíte budoucnost rock'n'rollu z encyklopedie popu minulého století. Co si mám pod touto větou představit?
To psal Kuba, který je mistr těchto obratů. Na desce je hodně znát, že mám rád starý, divný věci - z toho pramení i název naší kapely. Hodně jsem při psaní poslouchal výběr starých desek Phila Spectora, popový věci z padesátek a raných šedesátek. Baví mě vlna power-popových kapel ze sedmdesátých a osmdesátých letech jako například Big Star. Když to zpětně poslouchám, je to v našich věcech docela slyšet. Tenhle zvuk jsem měl v hlavě už od základky (smích).

Jaké ambice s kapelou máte?
Rádi bychom hráli venku, momentálně řešíme turné po Německu a okolních státech, které by se mělo uskutečnit na podzim. V Německu jsme zatím hráli jen jednou na finále GBOB v Berlíně v roce 2016.

 

NA PRVNÍ KONCERT JSME SE CHTĚLI STYLIZOVAT, ALE NAKONEC TO VYPADALO, JAKO KDYBYCHOM UTEKLI Z PLESU NA STŘEDNÍ

Jak vám pomohlo vítězství v českém kole této soutěže?
Bylo to promo zadarmo, dostali jsme kontakty na kapely, organizátory. Skamarádili jsme se s vítězi světového kola - kapelou Sinoptik z Ukrajiny, se kterou jsme jeli malou šňůru po Česku. První živé vystoupení The Atavists bylo vlastně na lokálním kole GBOB v Pardubicích rok předtím. Měli jsme na sobě hrozný hadry a vypadali jsme, jako kdybychom utekli z plesu na střední. Chtěli jsme se nějak stylizovat a ve finále to bylo příšerný. (smích) V těch úborech jsme působili spíš jako něco mezi pojišťováky a pingly.

O čem jsou písničky na novém albu?
Většina textů je psaná ve stylu "můj milý deníčku". Čím hůř mi je, tím lepší písnička vznikne.

Proč název Lo-Fi Life?
U The Atavists se držím pravidla, že by se deska měla jmenovat podle některé písničky z ní. Protože je album mnohem zvukově vyleštěnější a víc "hi-fi" než to předchozí, přišlo mi vtipný ho pojmenovat právě podle nejděravější a nejklidnější skladby na něm. Oproti zvuku debutu, kterej působí, jako když ti ve walkmanu dochází baterky, je to posun. A další deska bude taky jiná, už k ní mám dokonce vymyšlený obal.

OBAL KORESPONDUJE S OBSAHEM ALBA - JE PESTRÝ A BAREVNÝ

Když jsme u obalů vašich desek - jak vznikl ten poslední?
Chtěli jsme, aby plně korespondoval s obsahem alba. Ta deska je pestrá, barevná - a taková je i fotka, kterou pořídil náš basák Martin Křížek někde v krámě na Srí Lance.

Hodláte zase natočit klip v duchu Let You Go?
Mám rád zvířata, hlavně kočky, ale už s nimi nikdy nechci natáčet. Bylo to fakt náročný. Točili jsme tři dny, z toho první den stávkovala technika a další dva dny stávkovaly kočky. V klipu hrály opravdový živý kočky, který jsme nejdřív uplatili pamlsky a pak jsme je rychle narvali do oblečků. Martin stál celou dobu za plátnem a hejbal kočkám s pacičkama. Stopka byla vždy po deseti vteřinách, protože dýl to kočky nedávaly. Takže na řadu přišly opět pamlsky, a tak pořád dokola. Slepice spolupracovala daleko líp, ale ty kočky byly zlo. Klip máme v plánu k Wrong, budeme ho točit v dubnu.

Na Facebooku jsi uvedl, že jste při natáčení používali věci ze smeťáků. O co šlo?
Rád používám starý polozapomenutý nástroje, který nejsou na tento typ muziky stavěný, ale jejich zvuk mě baví. Dost často je sháníme na smeťáku nebo po různých bazarech. Používáme třeba starý klávesy z východního Německa. Špatně se to shání, ale vyplatí se to, mají specifický zvuk. Jsou ale bohužel velmi poruchové, máme proto asi osmery. Z naší zkušebny se neplánovaně stalo muzeum starých východoněmeckých kláves (smích).

Co nejzajímavějšího jsi zatím sehnal?
Sehnal jsem asi jediný funkční kus československých varhan Jolana Combo ze šedesátých let. Vypadají jako pojízdná rakev a mají naprosto bizarní, hororový zvuk. Představa, že byly v obřadní síni a hrály někomu u sňatku, je groteskní. Není divu, že je u nás tolik rozvodů. No, slyšet je můžete na desce.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv kapely

Témata: The Atavists, Hentai Corporation, BiggBoss

NEJČTENĚJŠÍ

zavřít