Vydáno 17.08.2017 | autor: Hana Bukáčková
Kapela Zelenina v čele s Honzou Říhou je na scéně už přes pět let a pomalu ale jistě se její posluchačská základna rozrůstá. Skupina původně vznikla jako interní studiový projekt, u kterého se ani nepočítalo, že půjde mezi lidi. Naštěstí se tak nestalo a máme na scéně další ambiciózní kapelu na vzestupu. Za sebou už má třeba turné s Divokým Billem.
Zelenina interview: Peníze radši dáme do klipu, než abychom vydali album na krev a splnili si dvouletku
Kluci, jak jste se dali dohromady?
Honza (dále H.): S Romanem hrajeme od základky asi 20 let. Potom se naše cesty rozdělili a Roman hrál v Teplicích. Dali jsme se dokupy tím, že jsme si chtěli udělat jeden studiový projekt, písničky pro radost, proto to má takový blbý název Zelenina. Nemysleli jsme si, že s tím někdy budeme vystupovat, jenom jsme si dělali písničky pro sebe a pro srandu. Natočili jsme první klip, který lidi oslovil, tak jsme si řekli, že bychom mohli někde zahrát.
Divokej Bill přivezl Pekelníka do Lucerna Music Baru, zahrála i Zelenina
Kde jste získali zbytek kapely?
H: Když jsme udělali další písničky, oslovili jsme prvního bubeníka Marka, který už s námi nehraje, aby nám to nahrál, jemu se to zalíbilo. Potkali jsme kytaristu Lukáše, který říkal, že by chtěl nahrát celé cédéčko. Tak jsme do toho šli, Lukáš nevydržel a přišel místo něho Jirka. Marka jsme vyměnili za Davida.
Co byl ten první impuls, kdy jste si řekli, že s tím půjdete mezi lidi?
H: S Romanem jsme od přírody exhibicionisti, tak to bylo nasnadě. (smích)
Jaké máte ambice?
Jirka (dále J.): Vydržet a aby nás to bavilo.
H: Teď nás začali hrát v rádiu, krásně se to tedy posouvá, roste…
Jak vás napadl název Zelenina?
Roman (dále R.): Chtěli jsme něco českého, co se dobře pamatuje.
J: Navíc hrajeme česky a jinak taky hrát nebudeme.
H: Navíc teď už se ten název špatně mění…
Bylo by vtipné, kdybyste jeli turné s kapelou Ovoce…
H: Se Zakázaným Ovocem jsme se potkali v roce 2014 na Sázavafestu a před třemi týdny též na nějaké akci. Doufám, že nepůjdeme v jejich šlépějích a nerozdělíme se…
Honzo, tvůj hlas mi připomíná trochu Kubu Rybu z Rybiček 48, už ses setkal s podobným názorem?
H: U té poslední písničky mi to někdo říkal. Možná to je tím, jak zpívám klidněji. Samozřejmě to tak necítím, slyším se jinak. Přitom znám Kubu 10 let a jsme kamarádi, zatím jsme se o tom nebavili a doufám, že ani nebudeme. (smích) Štve mě to, ale snad nás bližší poslech oddělí.
V roce 2014 jste jeli turné s Divokým Billem, jak na to vzpomínáte? Dalo vám to něco?
J: Velká zkušenost.
H: S Billama to bylo hustý, protože je to jedna z kapel, která jezdí největší turné v Čechách. Všude bylo vyprodáno. Lidé chodili na čas a nemohli se nám tak vyhnout. (smích) Přitom jsme hráli asi teprve rok, což je celkem úlet, jet s jednou z největších českých kapel. Bylo to na základě toho, že nás slyšel Štěpán Karbulka na Sázavafestu. Proto bych chtěl říct mladým kapelám, ať hrají všude, nikdy nevíte, kdo vás může slyšet. Oproti tomu, kdy jsme dělali support kapele Doga, kde byli lidi potichu, nebo na nás řvali "jděte do p*dele", "co to je za sra*ku" apod., to bylo velmi dobré. (smích)
Když jste hráli tak krátce, měli jste dostatečné množství repertoáru?
H: No bylo to ťip ťop, hráli jsme tehdy vše, co jsme měli, takže asi dvanáct písniček. (smích)
Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
J: Na bowlingové dráze.
H: Jedna kapela nás pozvala do Kamenice, kde z převýšené bowlingové dráhy udělají pódium přehozením koberce.
(smích)
R: Na jaře 2016 jsme jeli nedělní unplugged turné po sálech, divadlech…
H: Říkali jsme si, jak je to super nápad, protože v neděli lidi nemají co dělat, druhý koncert, který byl fiaskální, jsme vylezli na stage a tam nikdo. (smích) A to jsme to měli hezky vymyšlený, doprovázela nás violoncellistka s houslemi.
J: V jednu chvíli bylo víc lidí na pódiu než pod ním. (smích)
Máte na svém kontě 11 kvalitních klipů, na který jste nejvíc pyšní?
H: Na poslední Padesát bodných ran a na předchozí Marilyn Monroe. Zhostil se jich Rashid Garipov, který měl hned jasné vize. Člověk se postupně vypracovává. U předchozích jsme měli problém, že jsme do toho hodně mluvili, a to bylo špatně.
Hodně v textech čerpáte ze života, že…
H: Teď už ano, první album jsme měli koncepční, byl to jeden smyšlený příběh, kdy na sebe texty písní navazovaly... Druhé album byla "slátanina" - staré věci s novými, a teď se snažím, aby byly texty o něčem, co známe/víme a lidi tomu i více věří. Marilyn Monroe byla o tom, že se k ní jedna naše známá připodobňovala, měla podobné dětství jako ona. Padesát bodných ran je zase o Romanově kámošce, které se staly špatné věci, ze kterých se postupně dostává ven různými prostředky.
Co byste doporučili lidem, kteří se dostanou do obdobné situace?
H: Abyste se dostali do party dobrých lidí, kteří vám s vyřešením problémů pomůžou, a přestali se obklopovat těmi, kteří vás chtějí stáhnout na dno.
Předchozí alba jste vydali po dvou letech, teď nastává konec vašeho dvouletého čekání na novou desku, dočkáme se jí v nejbližší době?
H: Abychom ji vydali na krev a dodrželi dvouletky, tak to ne, spíš se soustředíme na singly a klipy.
R: Kdopak si v dnešní době koupí album...
J: Předchozí alba jsme dokonce rozdávali na svých koncertech, asi to bylo nejlepší, co jsme s nimi mohli udělat.
R: Peníze radši dáme do klipu. (úsměv)
Co vás čeká v nejbližší době?
H: Jedeme festivaly, na podzim si dáme koncertní pauzu, protože Jirka jede na delší služebku. Na jaře vyjedeme na šňůru asi osmnácti koncertů.
Text: Hana Bukáčková, foto: Aneta Jodar
Témata: Zelenina, Jan Říha, Marilyn Monroe, Padesát bodných ran, Divokej Bill
