Svatopluk Karásek - Duchovní spjatý s českým undergroundem, originální písničkář a občanský aktivista

Možná se někdo podiví, co má co dělat v rubrice Smrt si říká rock'n'roll evangelický farář, básník a písničkář. Ale život Svatopluka "Sváti" Karáska, který zemřel 20. prosince ve věku 78 let, byl daleko větší jízdou než snaha o divoký život lecjakého rockera.

Zemřel písničkář Svatopluk Karásek. „Už domachroval,“ chtěl mít ve svém epitafu

Karásek neodmyslitelně patří k českému undergroundu, zažil vyloučení ze školy kvůli kázeňským problémům, pobyt na psychiatrii jako neschopný přizpůsobit se vojenskému prostředí, odejmutí státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti, komunistické vězení, práci v kladenských dolech, život v emigraci i funkci poslance a vládního zmocněnce pro lidská práva. "Se strašnou bolestí v srdci oznamujeme všem lidem dobré vůle, že domachroval... Přál si, ať to tak napíšeme, a přál si, ať nesmutníme. Přesto je tma," napsali pozůstalí na jeho facebookový profil.

Víra, Charta a underground

Pražský rodák, který přišel na svět 18. října 1942. Vystudoval evangelickou bohosloveckou fakultu, ale ještě předtím zahradnickou školu v Děčíně a vinařskou školu v Mělníku, kde se spřátelil s pozdějším hudebníkem Vratislavem Brabencem. Po ukončení bohoslovecké fakulty začal působit v roce 1968 jako kněz, když mu v roce 1971 vzali státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, skončil na hradě Houska jako správce depozitáře.

"Tenkrát jsme mysleli, že bolševik tu bude napořád, a tak jsme chtěli žít aspoň jako svobodní v nesvobodném státě," uvedl Karásek, který se pohyboval kolem kapely The Plastic People of the Universe. "Opravdu mě ovlivnili beatníci a Nový zákon," řekl v jednom z rozhovorů Karásek. Na festivalu české kultury v roce 1989 v polské Vratislavi pak prohlásil, že hodnoty, kterým slouží, jsou víra, Charta a underground.

"Ta píseň není kritická jen o církvi, ale i k době a ke světu, ve kterém žijeme. Já stojím jednou nohou v církvi, jednou mimo ni. Ale obě ty nohy stojí pevně, není to tak, že bych z té církve jenom vykukoval. Píseň je o tom, že se pohybuju na té hranici, jsem plně v církvi i plně ve světě," řekl Karasek v rozhovoru s hudebním publicistou Jaroslavem Riedelem k písni Žalm na rozloučenou, která vznikla ještě před jeho emigrací v březnu 1980.

Uznání mániček

V září 1974 hrál na Prvním festivalu druhé kultury v Postupicích na Benešovsku. Sice značně neuměle, ale zato s tak expresivním výrazem a údernými texty, že si okamžitě získal uznání přítomných máníček. Svými písněmi postavenými často na základě černošských spirituálů a blues a sepětím s undergroundem pochopitelně pobuřoval tehdejší státní moc. V roce 1976 byl souzen v procesu s Plastic People of the Universe. Dostal osm měsíců za údajné výtržnosti a nemravné písně. Jako odpověď na uvěznění a vůbec poměry v tehdejším Československu Karásek podepsal Chartu 77. Pak už směl pracovat jen jako myč oken.

Smrt si říká rock'n'roll: Příběhy zesnulých hvězd

Po policejním nátlaku v roce 1980 i s manželkou Stáňou a třemi dětmi odcestoval z republiky. Působil v malé vesnici u Curychu, pak ve velkém curyšském sboru. Účastnil se akcí na podporu lidských práv, propagoval československou kulturu, vysílal ve Svobodné Evropě i v curyšském Českém sboru Přemysla Pittera.

Natrvalo se do Prahy vrátil v roce 1997. Stal se farářem největšího pražského evangelického sboru U Salvátora a nepřestal zpívat. Sám či se skupinami Pozdravpámbu a Svatopluk vystupoval po hospodách, klubech i festivalech. Vydal několik publikací s církevní tematikou, sbírek písňových textů a kázání a písničková alba Řekni ďáblovi ne, Řek’s už ďáblovi ne? nebo Halelujá. Roku 2010 utrpěl mozkovou příhodu, jež mu znemožnila zpívání. Angažoval se i ve veřejném životě.

"Možná tedy padne v souvislosti se Sváťovým odchodem mnoho slov, jak to tak bývá, zčásti tuctových, některá i zbytečná, parazitující. Jedno je ale jisté – po Sváťovi nezůstane smutno ani temno. Po Sváťovi zůstane rozsvíceno, v myslích i očích všech, kteří se s ním setkali a pochopili," napsal v nekrologu pro Lidové noviny Jan Schneider.

Text: Roman Jireš
Témata: Svatopluk Karásek, Charta 77, emigrace, Oboroh, Pozdravpámbu