Vydáno 06.12.2022 | autor: Andrea Štipčáková
O mentálním zdraví se v souvislosti s hudební scénou mluví mnohem častěji. Dříve tabuizované téma se čím dál více dostává do povědomí veřejnosti, bohužel však většinou v důsledku zpráv o těch, kteří své vnitřní boje nezvládli, jako například Chris Cornell nebo Chester Bennington. Tlaky vydavatelství, fanoušků ale i umělců na sebe samotné způsobují mnohdy stavy, ze kterých už interpreti nevidí žádné jiné východisko než návykové látky, nebo rovnou sebevraždu. Jaké zkušenosti v tomto směru mají čeští hudebníci? V prvním díle ankety jsme si povídali s Tomášem Polákem z O5 a Radeček, Kateřinou Marií Tichou, Eduardem Rovenským z Highland a Dominikem Smutným z kapely Sebastian.
ANKETA | Čeští hudebníci o mentálním zdraví. Odpovídali Kateřina Marie Tichá, Tomáš Polák nebo Eduard Rovenský
O mentálním zdraví se těžce povídá. Mnozí světoví umělci se však už mnohdy rozhodli otevřít se svým fanouškům a šířit osvětu o tomto nelehkém tématu. Vzpomenout můžeme například Billie Eilish, která kvůli bodyshamingu nosí pouze volné oblečení nebo Shawn Mendes, jenž zrušil celé své světové turné. Naopak byli i tací, kteří v sobě problémy dusili a bohužel je to dohnalo až k sebevraždě. Mezi nimi Kurt Cobain, Chris Cornell nebo Chester Bennington.
My jsme se na toto téma rozhodli pohovořit si s českými muzikanty. Jak na tuto problematiku nahlíží, se nyní můžete přečíst. Zeptali jsme se jich na tři otázky:
1. Máte vy osobně zkušenosti s tlakem ze strany sebe samotného, fanoušků, vydavatelství na vydání singlu, alba, tlačení směrem, který vám nevyhovoval? Jak podobné nátlaky zvládáte?
2. Jak si udržujete svou duševní pohodu? Co děláte proto, abyste se z toho všeho „nezbláznil“?
3. Dovedete si představit, že byste zrušil turné, pokud byste se vy, nebo někdo z kapely, necítil psychicky dobře? Je u vás v kapele psychika vůbec téma?
1) Jsme kapela, která se na základě tlaku ze strany nás samotných dostala do fáze klinické smrti. Chtěli jsme s kapelou skončit, měli jsme depky, za které jsme si mohli sami, zdálo se nám, že s hudbou to už nemá smysl. Naštěstí se nám díky písni Vloupám se a podpoře pár lidí, kteří nám nepřestávali věřit, podařilo udržet kapelu při životě. Od té doby se vezeme na pozitivní vlně, maximálně si to užíváme a žádný tlak si nepřipouštíme. Také máme štěstí, že nás zastupuje vydavatelství BrainZone, se kterým spolupráce probíhá nikoli na základě nátlaku, ale dohody.
2) Je důležité se čas od času zastavit, zamyslet a uvědomit si, jestli opravdu má člověk důvod k nějakému naříkání, nebo má radši pokorně poděkovat a zároveň se pochválit za to všechno, co se povedlo. My všichni v kapele máme kromě hudby i normální civilní povolání, do toho rodiny, malé děti – to je tak bláznivý dennodenní kolotoč, že vlastně ani nemáme čas na nějaké zbláznění se. Jsme rádi, jak to všechno je a užíváme si to.
2) Jsou věci, které se těžko odhadují, dokud se opravdu nestanou. Nám se nic takového zatím nestalo. Asi by záleželo na všech okolnostech. Pokud by se jednalo o něco vážného, věřím, že bychom se snažili jeden druhého podržet a udělat všechno proto, aby se dostal zpátky do pohody. Koncerty by byly v tomto ohledu asi vedlejší.
1) Mám celkem velkou kliku na spolupracovníky, takže z hlediska labelu nebo produkce jsem nikdy žádné velké tlaky necítila. Jiný to samozřejmě je s lidmi „zvenku". Člověk je jako muzikant často prostě víc vidět a občas se stává, že má někdo pocit, že vás zná a ví, co je pro vás dobrý, ačkoli vás třeba ani nikdy neviděl. Že má právo vám psát, jak byste měli žít, co byste měli dělat a co ne, abyste seděli do obrázku, který si o vás vytvořil. Objevují se taky stalkeři, a to už je pak extrémně nepříjemný a člověk se někdy necítí úplně bezpečně.
ROZHOVOR | Kateřina Marie Tichá: Chci, aby mým písním lidé rozuměli
2) Hodně to sdílím s přáteli a s rodinou, protože skoro všechno je o kousek lehčí, když na to člověk není sám. Pomáhá mi taky sport, spánek, zdravý jídlo... Zdá se to už skoro jako klišé, ale problematickej týden se s blbým režimem může přehoupnout do úplnýho pekla, kdežto když je člověk vyspaný, vyběhaný a najedený, je to jen taková přeháňka... Jo a taky chodím průběžně na terapie, pobavit se s někým, kdo je mimo moji každodenní realitu.
3) Určitě je, bavíme se o tom. Už se i párkrát stalo, že to bylo s někým z nás fyzicky nebo psychicky na hraně a byli jsme ready nějakou akci odložit, pokud se to nesrovná. Zatím se to nakonec vždycky nějak povedlo ustát, ale myslím, že se snažíme vytvářet prostředí, ve kterým je bezpečný takový věci sdílet.
1) Bohužel to k tvorbě asi patří. Jak člověk zažije úspěch, má tendence mít velká očekávání u každého dalšího singlu, desky nebo koncertu. Když se pak nenaplní, je to občas rána nejen pro ego a ten tlak může zesilovat. Sám jsem se čtyři roky živil pouze hudbou a zažil jsem to zacyklení ve svojí malé pracovní bublině, které málem skončilo vyhořením. Často je to o strachu z nepřekonání vlastního stínu, špatném vnímání kritiky a přílišném lpění na zbytečných drobnostech, které ale v tu chvíli na umělce působí jako ty nejdůležitější věci na světě. Ono je asi dobré mít občas od hudby odstup a mně tehdy paradoxně pomohlo zaměstnání v jiném pracovním prostředí. Základem všeho je ale mít okolo sebe ty správné lidi, kteří Vás v těžkých chvílích podrží, udržet si víru v sama sebe a snažit se dívat na ty věci pozitivně. Možná ta cesta je cíl.
Eduard Rovenský končí v Poetice. Proč, nám vysvětlil na natáčení videoklipu své nové kapely
2) Čím jsem starší, tím víc mám rád čištění hlavy v přírodě, při sportu a poslední dobou asi nejvíc vypínám při vaření. Podstatné je si taky uvědomit, že jsou i důležitější věci než úspěch písní a obdiv fanoušků. Člověk nikdy neví, co dalšího přinese následující chvíle, nový den nebo další rok. Tak možná je potřeba brát to co je s pokorou k životu a užívat si toho, že to bylo a že to pořád může být.
3) Nikdy se to nestalo, ale pamatuju si, že na jednom ročníku Sázavafestu jsem měl špatné období a když jsem měl jít na stage, měl jsem totální třes po celém těle a nebyl si vůbec jistý, jestli to zvládnu. Nakonec to asi nebylo ani poznat, ale tu hodinu na pódiu a hodiny před koncertem jsem vyloženě protrpěl. Pokud by ten stav z tehdy byl ještě horší, dokážu si představit, že bych tour zrušil, než se zbytečné stresovat a krátit si tady na světě čas. Zdraví je to nejcennější a bez něj nejde dělat skoro nic. Snad se to ale nikdy nestane.
1) Určitě ano, ale myslím, že je to stejně běžné v klasické práci. Všude je na vás vyvíjen nějaký tlak. Já osobně podobné nátlaky zvládám dobře, už to ani nevnímám, ačkoliv bývá stresující skloubit osobní život, vedení mojí firmy a kapelu.
2) Utíkám od toho všeho domů, do baráku na vesnici. Když je léto, jsem neustále na vodě nebo grilujeme, prostě se flákám. To je moje uklidňující terapie.
3) Dovedu si představit, že bychom turné nebo koncert zrušili. Myslím si, že dnešní doba a svět kolem nás působí na psychiku velice negativně. U nás v týmu je asi devět lidí (když nepočítám management) a každý z nás měl za ty roky psychické problémy. Nikdy to ale nebylo tak vážný, že bychom museli rušit šňůru.
Text: Andrea Štipčáková, foto: Lukáš Zima, Bára Chlebová, Václav Ryba, Martin Kupec
Témata: O5 a Radeček, Tomáš Polák, Eduard Rovenský, Kateřina Marie Tichá, Dominik Smutný, Sebastian, psychika
