Vydáno 18.05.2020 | autor: Ondřej Horák
Hlas Chrise Cornella patřil mezi ty nejsilnější v historii rockové hudby. Svým barytonem zvládl odzpívat přibližně tři oktávy, což je rozsah srovnatelný s operními pěvci. Byl neodmyslitelnou součástí magie zvuku Soundgarden, o to víc Cornellův hlas překvapil v coververzích cizích skladeb. Zde jsou příběhy některých z nich.
Když vzpomínal na hrdiny svého dětství, o první místo se prali The Beatles a nedávno zesnulý Little Richard. Cornellovi bylo devět let, když v opuštěném domě bývalého souseda našel rozsáhlou kolekci vinylů The Beatles, načež liverpoolskému kvartetu naprosto propadl. „Johnna Lennona jsem tehdy vnímal jako otce,“ svěřil se zpěvák o mnoho let později.
Původně to byla country píseň, jíž zahrála a napsala Dolly Parton o Porterovi Wagonerovi, který byl jejím partnerem i mentorem. Baladu ale proslavila až Whitney Houston díky kasovnímu trháku Osobní strážce s Kevinem Costnerem v hlavní roli. Cornellovo podání je intimnější, přesto velkolepé.
„Není to vtip. Co se hudby týče, k té skladbě jsem přistoupil z kompletně nového úhlu,“ řekl Cornell o písni, jíž nahrál na své sólové album Carry On z roku 2007. Coververzi hitu krále popu by od trudomyslného zpěváka čekal málokdo, podle Cornella šlo ale o spontánní nápad, pouze lehce upravil hudbu, text ponechal.
NEKROLOG | Chris Cornell: Z rybího velkoobchodu mezi rockové legendy
Píseň hrával především při akustických koncertech, jimiž propagoval album Revelations, které natočil v roce 2006 s Audioslave. „Jacksonův megahit kaskadérský překlad ustál,“ kvitoval skladbu list Los Angeles Times s tím, že jde o „ponurou, až děsivou“ verzi, která spíš než originál připomíná Nothing Else Matters.
Akustický protestsong, při němž Bob Marley připomínal spíše Boba Dylana než jamajskou superstar, Cornell občas na pódiu zpíval se svou dcerou Toni, jež po otci zdědila pěvecký talent. „Takhle nervózní jsem nikdy nebyl. Ani když jsme předskakovali Metallice a hráli pro 45 000 lidí. Ten den jsem byl mnohem víc nervózní, ona to ale zazpívala nádherně,“ vzpomínal na školní vystoupení své dcery z pódia v New Yorku v roce 2015.
„Když mě produkce seriálu Vinyl požádala, abych pro ně nahrál svou verzi Stay With Me Baby, byl jsem velmi poctěn. Mohl jsem tak vzdát hold Terrymu Reidovi, jehož verze patří mezi mé nejoblíbenější po dlouhá léta, a zároveň se podílet na soundtracku s tolika skvělými umělci,“ řekl Chris Cornell k modernímu pojetí písně, jíž nahrál pro televizní seriál mapující zlatou éru rocku.
Jedna z posledních oficiálních coververzí, které Cornell nahrál, byla svižná Drive My Car, jíž The Beatles otevřeli v roce 1965 album Rubber Soul. V klipu místo Cornella zpívá usměvavý terénní vůz, který vozí malé broučky. Píseň totiž natočil pro animovaný dětský seriál Beat Bugs o partě hmyzích dětských dobrodruhů.
„Princovy skladby jsou soundtrackem oduševnělého a nádherného světa, který vytvořil, a my všichni jsme měli to privilegium do něj vstoupit a stát se jeho součástí,“ uvedl Cornell píseň, jíž vydal den po Princově úmrtí v dubnu 2016. Cornellova dcera Toni pojala píseň s refrénem „nikdo se ti nevyrovná“ jako epitaf a na den otců 2018 vydala verzi, kterou nazpívala ještě se svým otcem.
Soundgarden byli přibližně ve čtvrtině amerického turné a čekalo je dalších čtrnáct koncertů. Jenže poslední zastávkou se ukázal být sál Fox Theatre v Detroitu, bylo 17. května 2017. Ten večer končili skladbou Slaves And Bulldozers, v samotném finále přitom kapela plynule přešla do In My Time Of Dying.
Tu píseň zvěčnili Led Zeppelin na albu Physical Graffiti z roku 1975, o dekádu dříve zazněla také na eponymním debutu Boba Dylana. Jedná se o gospelový tradicionál, v němž konec každé sloky končí odkazem na smrtelnou postel.
Pár hodin po skončení koncertu byl Chris Cornell nalezen mrtev ve svém hotelovém pokoji, následující vyšetřování určilo jako příčinu smrti sebevraždu. Majitel jednoho z nejsilnějších hlasů rockové historie neustál svůj celoživotní zápas s duševními démony, jeho písně žíjí dál.
Text: Ondřej Horák
Témata: Chris Cornell, Soundgarden, Audioslave, Temple of the Dog, The Beatles, Prince, Led Zeppelin, Bob Marley, Terry Reid