RECENZE: Zvíře jménem Podzim vydali asi nejlepší českou desku roku 2019

Zvíře jménem Podzim

Září

Skladby:
Září, Vlčí srdce, Malej Měsíc, Psí sny, Zářící, Podzimní pes, Nejsme sami, Potápějícím

8 trax / 36:48 min

Vydavatel: Indies Scope

Říkat o něčem, že je nejlepší, je dost subjektivní. Ostatně, může se člověk snažit, jak chce, ale recenze nikdy nebude objektivní. Každý do ní vnáší svůj vkus, své rozpoložení, každého oslovuje v jistou chvíli něco jiného a trochu jinak. Recenze prostě nemůže být, ze své podstaty, čistě objektivní zhodnocení. Jsme lidi a každý je jiný.

Když se tedy na desku Září od kapely Zvíře jménem Podzim podíváme tímto prismatem, mohu konstatovat, že jde skutečně o nejlepší českou desku roku 2019. Je to totiž deska, která mě emocionálně, hudebně a pocitově zasáhla jako žádná jiná. A už jsem ji slyšel mnohokrát. Pořád dokola. A ještě se mi neoposlouchala.

RECENZE: Zvíře jménem Podzim - o temnotě s nadějí a zábleskem světla

Zvíře jménem Podzim vydali prvotinu v roce 2017 a měl to být takový menší projekt písničkáře Jakuba Königa (znáte možná také pod přezdívkou Kittchen), který se obklopil svými přáteli (třináct lidí včetně elektronického producenta Aid Kida). Vydali album, objeli pár koncertů a to mělo být všechno. Měla to být taková ta spontánní superskupina, která vydá desku, pár let koncertuje a pak vejde do historie. König ale říká, že složil pár písniček, nemohl je dostat z hlavy, a tak vzniklo druhé album. A je to dobře. Je totiž setsakra skvělé.

Autoři o nahrávce Září tvrdí, že je "plná křehkosti i naděje". Inu, možná. Texty dávají velké možnosti interpretace a každý si v nich může najít něco trochu jiného. Což umějí jen ti nejlepší textaři (Nick Cave by mohl vyprávět). Například taková závěrečná Potápějícím se dá velice snadno interpretovat jako depresivně smířlivý song o umírání.

Září má i pár slabších momentů. Třeba skladby Podzimní pes a Nejste sami, dva songy před koncem, jsou méně zapamatovatelné, ale velice chytře strčené na konec. Aby vás úplně na závěr semlela Potápějícím a dala vám zapomenout, že ty dva songy předtím s vámi nic neudělaly.

Ostatně, není moc českých desek, kde s vámi songy něco "dělají". Nějak vás hlouběji zasahují, prostupují vaším tělem. A to se na tomhle albu daří až nečekaně často. Úvodní Září vám bude hned v prvních tónech dunit v těle. Je to poezie, která se vám s epickým, impozantním zvukem zaryje až do kostí. Následuje Vlčí srdce, které vám připomene ty nejlepší kousky od Ondřeje Anděry z WWW. Pak přichází má nejoblíbenější. Malej měsíc s depresivním, všepohlcujícím zvukem, který v momentech distorzí a hučení připomíná skoro něco od Swans.

Psí sny, ke kterým vznikl i videoklip, je po té depresi něco hezkého, poetického. Zářící otvírá druhou část desky. Jde o dlouhou, gradující skladbu. Možná o nalezení pravé lásky, možná o něčem úplně jiném.

Každý si tam totiž může najít něco trochu jiného. Každého může ta deska zasáhnout jinak a do jiných míst nitra. To umějí jen ty nejlepší věci.

Proto je to nejlepší česká deska roku 2019.

Text: Aleš Harazim

Témata: Zvíře jménem Podzim, Aid Kid, Kittchen, Jakub König, Září, recenze