RETRO: Robert Plant poprvé v Praze v roce 1993: Brilantní výkon narušilo zranění fanouška

Robert Plant
ZS Slávia Praha
26. 5. 1993

Máme další zářez na pažbě. A pořádně hluboký. Možnost vidět Led Zeppelin v dobách jejich největší slávy jsme díky rudovládcům neměli, takže ten večer měl v sobě kouzlo napjatého očekávání se slabou příchutí nostalgie. A - upřímně řečeno - také obav.

Robert Plant a The Sensational Space Shifters postavili halu v Pardubicích na nohy

Robert Plant oslaví v září třiačtyřicítku a to už je věk, kdy se jednomu zrovna nechce trdlovat ve světlech ramp... Navíc si Robert v Led Zeppelin nasadil pořádně vysokou laťku, a přestože některá jeho pozdější sólová alba byla vynikající (Pictures At Ele ven, The Principle Of Moments, Manic Nirvana), těžko mohla snést srovnání s posvátnými zeppelinovskými songy. Tyto úvahy se honily hlavou asi většině přítomných diváků, z nichž mnohým bylo hodně přes čtyřicet. I to o lecčems svědčí...

Robert si dovolil poměrně neobvyklý luxus - vystoupit bez předkapely. Ale dvacetiminutové zpoždění vytvořilo pořádně dusnou atmosféru, a když se frontman konečně přiřítil k mikrofonu, bylo po obavách. Žádný unavený bigboš stárnoucího elegána, který kouká, aby už měl vystoupení za sebou, ale pořádná porce chlapsky nadupaného rocku, kde hned v úvodu bylo jasné, že za excelujícím zpěvákem se skrývá silná doprovodná kapela, v níž na sebe upozorňoval především kytarista Kevin Scott MacMichael.

Brilantně vystřižená zeppelinovská Trampled Underfoot přivedla do varu už pořádně rozjeté publikum a naznačila, že si omlazený Plantův tým nedělá žádné mindráky ze slavné minulosti svého lídra, který valil jednu pecku za druhou: Tall Cool One, Burning Down One Side, Tie Dye On The Highway, Nirvana, předvedl několik ukázek z nového alba Fate Of Nations a následovala další zeppelinovská klasika: Ramble On. Až do této chvíle jsem byl přesvědčen, že původní Pageovo part si nikdo nedovolí zopakovat. Omyl! Kevin Scott MacMichael jej zahrál nejen naprosto věrně, ale přizdobil mezihru i drobnými aranžérskými úpravami. A s jakou lehkostí! Tohle jméno si zapamatujte. Přes obrovské dusno, jež panovalo v hale, neošidili Plant a spol. jedinou notu, jediný pohyb, všechno probíhalo s maximálním nasazením a z muzikantů sálala radost a pohoda.

Nezpochybnitelná legenda

A Plantův zpěv? Tryskala z něj stejná nespoutaná síla, jakou známe ze starých zeppelinovských desek. A přidáme-li tajemné kouzlo osobnosti, jež jej provází od samých začátků, nezbývá než složit poklonu skutečné rockové legendě. Takových není mnoho.

LIVE: Robert Plant uhranul Brno jako šaman

Závěr vrcholil zeppelinovskou Whole Lotta Love a bouřlivá atmosféra dávala tušit několik přídavků. Nejprve na půlminutovém nájezdu rytmiky vyrostla další zeppelinovská Living Loving Insid (She's Just A Woman), a když už nikdo na stadionu nezůstal v klidu, odstartovala MacMichaelova kytara vypalovačku Hurting Kind, jejíž refrén I've Got My Eyes On You odzpívala rozparáděné publikum spolu s Plantem. A poslední přídavek? Ano, dočkali jsme se Dixonovy bluesovky You Shock Me, která fantasticky gradovala MacMichaelovými potlačovanými frázemi a mistrným laškováním se zpětnou vazbou. Tu držel na uzdě hrozící eskapádu emocí, jež popouštěl po troškách jako zpod pokličky natlakovaného hrnce, aby v závěru trhal pouta a v pestrých gejzírech zbavil nadšené publikum poslední zbytky soudnosti. Nirvana...

Tak takhle nějak to bylo, přátelé. Zbylo jen propocené triko a vzpomínka na osobnost, která sice dávno opustila pěvecký trůn a předala žezlo dalším, protože na vrcholu je místa málo, ale pořád ještě dokáže rozpumpovat tisíce lidí poctivým, odvázaným bigbítem. Kdo by chtěl víc? Jen jedno Ti, Roberte, neodpustím. Když na zemi leží v krvi a bezvědomí tvůj příznivec, ztlučený dvěma opilci, máš opravdu zapotřebí táhnout své show dál? A nedělej, že o ničem nevíš, v publiku byla díra o průměru nejméně pěti metrů. A nosítka jsi také přehlédl?

text: Jan Hanoušek, foto: archiv
Témata: Robert Plant, Led Zeppelin, rock, koncerty