Jak se žije na šňůře | MYDY: Solty jako Šípková Růženka, vyrvaná palma z květináče pro Žofii Dařbujánovou i téměř vyhozená televize z hotelového okna

Co všechno musíte vy, jako kapela zajistit před turné? A jaké věci za vás řeší jiní?
Miky: Na nás je poskládat dohromady hudební set, připravit aranže a celou hudební složku tak, aby šla odehrát na nástroje, které budeme mít na turné k dispozici. Ideální je pak mít i nějakou náhradní variantu, protože nejednou se nám stalo, že i domluvené nástroje tzv. backline byla nekompletní nebo chyběla úplně… Management a technická crew pak za nás řeší celou logistiku a technické a organizační zajištění. Zkrátka abychom se mohli věnovat hlavně hudbě a nemuseli se přitom ještě organizovat navzájem, to už je nad naše síly.

ROZHOVOR | MYDY: Jsme parta kamarádů, je to znát na muzice i pódiové prezentaci

Honza: Kromě toho spolupracujeme s naším stage designérem Tomášem Pejšou na naší vizuální show, hodně si zakládáme na vizuální stránce našich vystoupení, takže ladíme všechny detaily, aby světla byla přesně synchronizována s hudbou a všechno vypadalo skvěle, což samozřejmě zabere spoustu času testování a zkoušení, než můžeme vyrazit na tour.
Solty: Dřív jsem měl na starosti i ledkové trubky z naší light show a nestíhal si kolikrát zkontrolovat kytary a efekty před koncertem, které stavěli technici. Díky tomu jsem si uvědomil, jak moc je pro mě důležité si na to před hraním sáhnout a ideálně si to sám postavit. Teď máme ledkového technika a když nestíhá, pomáhá s ledkama Honza, za což jsem mu moc vděčnej a užívám si mít čas na to připravit si svoje věci.

Jak dlouho se na turné připravujete? Jakým způsobem vybíráte písničky, které budete hrát?
Nèro: Vždycky, když přichází nová etapa, nový turné, nový album nebo tak, cvičíme novej setlist a ladíme zvuk i lightshow. Když přichází něco velkýho, jako například před dvěma lety Forum Karlín, pronajmeme si halu, kde cvičíme komplet celou show. Tyhle čistě praktický zkoušky pak zaberou kolem dvou týdnů. Administrativa a jiný činnosti spoustu měsíců.
Žofie: Je to tak. Na samotný Karlín probíhaly přípravy kolem devíti měsíců, přitom šlo o jediný koncert. Hodilo by se říct, že si nedokážu představit přípravu celého turné s koncerty o rozměru toho karlínského, ale dokážu, protože už se půl života hrozně těším na to, až to jednou přijde.

Jak vypadá váš obvyklý den na turné?
Nèro: Asi bohužel nic tak nečekanýho. Přijedeme do města nebo na místo, kde hrajeme, když je čas, tak si jdeme na chvíli projít okolí. Technici doráží na místo dřív než my a začínají stavět stage. A my se k nim po příjezdu nebo případné procházce připojíme, abychom si každej doladil svůj nástroj a vyzkoušel, že je všechno tak, jak má být. Ve chvíli kdy nazvučíme a máme ještě čas a v sále nejsou lidi, tak si ještě zahrajeme pár písní nebo chvíli jamujeme. Přichází koncert a my v backstagi meditujeme (ne doslova), abychom ze sebe vydali 110 %, dáme si jednoho symbolickýho předkoncertního panáka, obejmeme se a vydáme ze sebe 110 %. Po koncertě zpravidla chodíme mezi fanoušky, abychom jim mohli podepsat merch a vyfotit se s nimi. Během toho si dáme ještě pár drinků, jejichž počet je úzce spjatý s tím, jestli druhý den ještě hrajeme, nebo máme volno. Když druhý den máme koncert, jdeme rozumně spát, abychom nedopadli jak Solty naposledy v Plzni.

Jak na šňůře trávíte volné chvíle?
Nèro: Spánek, práce nebo sightseeing.
Žofie: To všechno většinou v dodávce.
M: V dodávce jsem odstudoval nejeden semestr na vejšce, ale preferuju notebook a skládání hudby. Pokud je čas vyrazit po cizím městě v cizí zemi, neodolal jsem procházce a místnímu jídlu. A naposledy v Koreji jsme chodili se Soltym i dost fotit.
S: Pro mě jsou MYDY druhá rodina, takže mi vůbec nevadí, že většinu času strávíme společně v dodávce, s Žofou na benzínce odšpuntováváním Bohemia nebo s ostatníma procházkama po venue a poslechem ostatních kapel. Často dojde po náročné cestě i na spánek, člověk je kolikrát rád za každý powernap, aby do show dal všechno.

Jaký byl váš nejšílenější přejezd během turné (co se do vzdálenosti týče)?
Nèro: Největší hukot byla Korsika – Jablonec nad Nisou v roce 2017. To jsme hráli na korsickém festivalu spolu s total vykropeným Kavinským, kterej přišel na stage hned po nás. No a druhej den honem na českej festival v Jizerkách. Druhá šílenost byla přejezd z Glastonbury na Metronome festival. Okamžitě po koncertě jsme všechno sbalili, nasedli do dodávky a jeli zpátky do Čech.
H: Podobně jsme to měli ještě z Žatce do Turecka, v pátek večer jsme sbalili stage na Žatecké dočesné, nastoupili jsme do dodávky, odjeli jsme na letiště do Vídně, kde jsme asi v 5 ráno měli boarding do letadla, potom nás v Istanbulu nabrala další dodávka a převezla nás do Bursy, kde jsme v sobotu odpoledne odehráli další koncert. A to byl jeden z našich nejintenzivnějších zážitků, protože tak nadšený pubilkum jako v Turecku jsme snad nikde jinde neviděli. Ta energie byla úžasná. To už pak vykompenzuje i takový stresy, jako bylo třeba zjištění, že kytara, kterou jsme měli zajištěnou od pořadatele, má zlomený krk a museli jsme ještě před koncertem shánět náhradní od dalších kapel, co na festivalu vystupovaly.

Je pro vás těžké být bez rodiny?
Žofie: Oni ty naše rodiny ještě nejsou zas tak rozrostlý, to zaprvé. Za druhý ani ty turné po Čechách nebývaj tak dlouhý, vzhledem k tomu, že je u nás vše co by kamenem dohodil. Zatím je to tak akorát, že si myslím, že i naši partneři si od nás na ten čas rádi odpočinou. Až se ale jednou bude jezdit po světě, dokážu si představit, že s námi jezdí i třeba právě Nèrova rodinka se synátorem, kterého právě všichni netrpělivě očekáváme!

Měli jste s kapelou/lidmi, kteří s vámi jezdí po městech, už někdy ponorku? Jak jste ji vyřešili?
Nèro: Máme to štěstí, že jsme fakt dobrý kámoši a dost na stejný vlně. Takže pro sebe máme pochopení a partu máme naštěstí taky velkou a taky je máme rádi, takže když člověk potřebuje trošku změnit kontakt, připojí se k jiný části party.
S: Většinou stačí si na chvilku poodejít nebo párkrát přešlápnout a jsme zase kamarádi. (smích)

Turné se jistě neobejde bez srandiček. Pamatujete si, co jste jeden druhému na turné provedli? A kdo je většinou „terčem“ těchto srandiček?
Nèro: Solty jednou usnul na hotelovym pokoji, když my ostatní byli v tom nejlepším. No a krom nějakých věcí, který se nesluší publikovat, jsme si s Mikulášem rozdělili role, zlý policajt a hodný policajt, abychom ho probudili. Mikuláš ho začal fackovat, a pak jsem ho vystřídal já s tím, že jsem ho líbal jako Šípkovou Růženku. No… nepomohlo ani jedno a Solty zůstal spát.
S: Bez komentáře.
H: Žofka byla jednou smutná, tak jsem jí přinesl kytku. Bohužel to byla palma z vedlejšího pokoje na hotelu a přinesl jsem ji tak, že jsem ji vyndal z květináče. Pak jsme se do rána snažili uklidit hlínu, co byla všude okolo. Taky jsme párkrát nebyli moc daleko od vyhození televize z okna hotelu, naštěstí se vždycky objevila aspoň jedna zodpovědná osoba, která vyhození zabránila (většinou já).

Kdo bývá největší pařmen?
Nèro: Solty. Ale už to taky není, co bejvalo. Za coronu jsme všichni vyměkli.
S: Nepamatuju si.
H: Solty je ztělesněnej rokenrol. Mně tak nějak přijde, že jsme si za historii kapely vesměs tu roli docela prostřídali, taky jsem míval dost party období, kdy mě třeba kapela hledala někde po Litomyšli podle sdílení polohy na iPhonu, protože sám jsem nebyl schopnej zjistit, kde jsem a jak se dostanu na hotel. (smích)

Máte nějaký zajímavý příběh z cest?
Miky: Každé turné a především ty zahraniční nám přinesly jedinečné a nezapomenutelné zážitky. Ta zkušenost, když jste s kapelou na druhém konci světa na turné je ale nepřenositelná. Potkáváte velkou spoustu zajímavých lidí a ocitáte se na více či méně bizarních místech nebo večírcích. Těch příběhů je pak tolik, že se těžko vybírá jediný.

Text: Andrea Štipčáková, foto: archiv kapely
Témata: MYDY, Jak se žije na šňůře